Viktorie Hanišová: Jsem ekolog kazatel

Po třech románech s tíživými tématy vyvěrajícími ze soužití matek a dcer vydává Viktorie Hanišová knihu podobně tíživých povídek. Čtenáři je zatím hodnotí velmi pozitivně a kniha sbírá body i mezi kritiky. V téže chvíli se však autorka chystá na výrazné ukročení ze své dosavadní spisovatelské dráhy. Na jaře jí vyjde kniha třinácti portrétů městských osobností, které se snaží ve městě udržitelně využívat půdu a chovat se šetrně k životnímu prostředí. Kniha bude dalším dílem v nové edici Klimax nakladatelství Host.

Kanálová témata děti přitahují

Když se Ireně Hejdové knížka Nedráždi bráchu bosou nohou rodila v hlavě, ani netušila, jak se téma sourozeneckého soužití stane v době jejího vydání aktuální. Kde pro ni brala inspiraci a proč si vybrala neobvyklé prostředí kanalizace?

Rozhovor Viktorie Hanišová: Jsem ekolog kazatel
Rozhovor Kanálová témata děti přitahují
Rozhovor Když vám uprostřed překladu umře postava…

Viktorie Hanišová: Jsem ekolog kazatel

Po třech románech s tíživými tématy vyvěrajícími ze soužití matek a dcer vydává Viktorie Hanišová knihu podobně tíživých povídek. Čtenáři je zatím hodnotí velmi pozitivně a kniha sbírá body i mezi kritiky. V téže chvíli se však autorka chystá na výrazné ukročení ze své dosavadní spisovatelské dráhy. Na jaře jí vyjde kniha třinácti portrétů městských osobností, které se snaží ve městě udržitelně využívat půdu a chovat se šetrně k životnímu prostředí. Kniha bude dalším dílem v nové edici Klimax nakladatelství Host.

Kanálová témata děti přitahují

Když se Ireně Hejdové knížka Nedráždi bráchu bosou nohou rodila v hlavě, ani netušila, jak se téma sourozeneckého soužití stane v době jejího vydání aktuální. Kde pro ni brala inspiraci a proč si vybrala neobvyklé prostředí kanalizace?

Když vám uprostřed překladu umře postava…

Překladatelky Eva Dohnálková a Karolína Stehlíková se pro čtenáře Kavárny zamyslely nad emoční náročností překladatelské činnosti.

Emoční náročnost překladu

I když to tak na první pohled nevypadá, překladatelé vykonávají rizikové povolání — nikdy neví, jestli na ně na další stránce nevyskočí vrah, a hlavně i vypjaté pasáže, u kterých pak čtenáři utírají slzy nebo se modlí, aby je už měli za sebou, musejí rozpitvat slovo po slově a opakovaně se k nim vracet. Prožívají texty, které překládají, opravdu stejně silně jako čtenáři samotní?

Lidé jsou pořád stejní, mění se jen kulisy, říká Jiří Padevět

Každý říjen si připomínáme výročí vzniku samostatné československé státnosti. A rokem 1918 začíná i nová kniha Jiřího Padevěta Republika, která historii státu do roku 1989 připomíná v sedmdesáti třech povídkách.

Příběhy dělají člověka člověkem, říká Vojtěch Rauer

Už v sedmnácti letech začal psát příběh, který se mohl stát skoro každému klukovi. Vyprávění, v němž nechybí klubovna, první cigareta, srkání piva, první překvapivá blízkost, pomsta ani neštěstí, nakonec Vojtěch Rauer napsal za pouhý měsíc. Další dva roky mu ale trvalo, než se k němu vrátil, dokončil ho a poslal do nakladatelství. „Bylo v něm něco pro mě až moc osobního,“ přiznává.

Zajímají mě lidé bojující se zlem

Loni vydal Miloš Doležal knihu dokumentárních povídek Čurda z Hlíny. Letos přidává další tři příběhy v novince Do posledních sil. Hlavní postavou ústřední povídky je malíř a spisovatel Josef Čapek a poslední období jeho života za protektorátu. Doležal znovu popisuje boj dobra se zlem, tentokrát ale z jiného úhlu. „Součástí příběhů Čurdy a dalších konfidentů gestapa byli jejich protivníci, čeští vlastenci a odbojáři. V téhle knížce jsem perspektivu obrátil, hlavní protagonisté jsou lidé, kteří se s totalitním režimem rvali, bojovali proti němu či se z jeho chapadel vysoukali, ale současně jsem dohledal i konkrétní tváře a osudy spoluviníků smrti Josefa Čapka, parašutisty Vladimíra Hauptvogela či lidických dětí v Lodži,“ vysvětluje Doležal.

Každá apokalypsa potřebuje svoje krysy

Se Zuzanou Hartmanovou o její nové knize Před bouří.

Knihy o cukrovarnictví jsem si půjčovala jediná

Jakuba Katalpa vydává román Zuzanin dech, syrovou knihu o milostném trojúhelníku i jizvách, které na lidských duších zanechávají „velké dějiny“. Příběh začíná v době, kdy jsou hlavní postavy dětmi. Ve třicátých letech minulého století je ještě vše snadné a sladké jako cukr z cukrovaru, kde se děj knihy odehrává. Pak ale přichází německá okupace, dospívání a nevyhnutelné okolnosti, které všechno mění. Okolnosti letos odsunuly i vydání knihy, původně totiž měla vyjít na jaře. „Kniha vznikala necelé dva roky. Zhruba půl roku mi trvaly rešerše. Těšila jsem se, že vyjde v dubnu, protože všechny mé knihy vždycky vycházely na podzim. Jenže přišel koronavirus a vydání se posunulo, právě na podzim. Asi je to osud,“ říká Jakuba Katalpa.

Poslední dobou zjišťuji, že se obejdu i bez zločinů

Michal Sýkora vydává novou knihu povídek s názvem Nejhorší obavy. Ve třech jejích detektivních povídkách se na scénu vrací i jeho nejoblíbenější postava, vyšetřovatelka Marie Výrová. V rozhovoru k právě vydané knize ale přiznává, že jako autor svět detektivek spíše opouští. „Dřív jsem používal detektivní zápletku jako jakýsi „věšák“, na který jsem mohl portréty lidí nebo kritický náhled na nějaké aspekty současného života funkčně „zavěsit“, poslední dobou ale zjišťuji, že se obejdu i bez zločinů,“ říká oblíbený autor. Jedním dechem ale dodává, že ani v budoucnu jeho čtenáři o Marii Výrovou nepřijdou.

Písmo je DNA naší civilizace

Literární vědec a kritik Jiří Trávníček vydává novou knihu. Trochu odlehčenější než jiné; kniha navíc zaujme poutavým designem. Kulturní vetřelec je kalendáriem, mapou večírku, který se málem nekonal: „Když vezmeme dějiny lidského rodu, tak 97 % veškerého času, který trávíme na planetě, jsme se obešli bez písma a čtení. Přirovnal bych to k party, na níž už se zvedají židle, kasíruje se, ale na poslední chvíli se tam vetře čtení — a najednou vše dostane úplně jiný a nový směr a zdá se, že večírek bude ještě bujaře pokračovat, ale už po čertech jinak,“ vysvětluje Jiří Trávníček.

Retrofuturistická estetika přišla sama

Vychází thriller z alternativní historie světa plného Teslových vynálezů. V příběhu nechybí ani řada konspiračních teorií, které se kolem postavy Nikoly Tesly objevují. Přistupoval k nim Lukáš Vavrečka jako autor, který je využije pro potřebu příběhu, nebo spadl do jejich víru? Dozvíte se v rozhovoru