Brit­ské spi­so­va­tel­ce Sarah Vau­gha­no­vé zrál v hla­vě pří­běh o tom, jak zná­sil­ně­ní zasáh­ne do živo­ta žen, del­ší dobu. Napsa­la však dvě jiné kni­hy, než se do psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu ode­hrá­va­jí­cí­ho se z vel­ké čás­ti v soud­ních síních napl­no pono­ři­la. Býva­lá novi­nář­ka moh­la čer­pat ze zna­los­ti pro­stře­dí, v němž strá­vi­la jako repor­tér­ka dení­ku The Guar­di­an spous­tu času. Do pří­bě­hu o úspěš­ném a oblí­be­ném poli­ti­ko­vi, jehož kari­é­ru ohro­žu­je obvi­ně­ní ze zná­sil­ně­ní mlad­ší asi­s­tent­ky, vměst­na­la v pasá­žích z minu­los­ti také vlast­ní vzpo­mín­ky na stu­dent­ská léta, kte­rá strá­vi­la na Oxfor­du. Na rádo­by bez­sta­rost­ný život stu­den­tů z boha­tých rodin pohlí­ží stej­ně jako na ostat­ní čás­ti kni­hy z pohle­du něko­li­ka postav, čímž vyprá­vě­ní oži­vu­je a dává mu potřeb­nou plastičnost. 

Stří­dá­ní časo­vých rovin – té sou­čas­né, v níž poli­tik James sta­ne před sou­dem, i té minu­lé, v níž vidí­me hlav­ní hrdi­ny jako stu­den­ty, dává romá­nu dyna­mič­nost a žene čte­ná­ře kupředu. 

Přes­to­že dostal James Whi­te­hou­se ve vyprá­vě­ní vlast­ní hlas, v rám­ci cel­ku ho může­me vní­mat jen jako bod, kolem kte­ré­ho se všech­no točí. Hlav­ní­mi posta­va­mi jsou v dra­ma­tu jed­no­znač­ně ženy. Na jed­né stra­ně sto­jí poli­ti­ko­va žena Sophie, jež se zou­fa­le sna­ží půso­bit před vlast­ní­mi dět­mi i všu­dypří­tom­ný­mi médii jako sil­ná a pod­po­ru­jí­cí man­žel­ka, kte­rá věří v Jame­so­vu nevi­nu – i když jí ublí­žil nevě­rou a čím dál víc také svou neu­tu­cha­jí­cí sebe­jis­to­tou a sebestřed­nos­tí. Na stra­ně dru­hé je tvr­dá a samo­tář­ská advo­kát­ka Kate, kte­rá se sna­ží usvěd­čit obža­lo­va­né­ho, o jehož vině je ská­lo­pev­ně pře­svěd­če­ná. Do toho více či méně vstu­pu­jí dal­ší žen­ské posta­vy, ať už poli­ti­ko­va milen­ka Oli­via nebo advo­kát­či­na kama­rád­ka Ali. 

Roz­dě­le­ní rolí a stran sto­jí­cích pro­ti sobě je na prv­ní pohled jed­no­znač­né, v prů­bě­hu roz­mo­tá­vá­ní pří­pa­du i udá­los­tí z minu­los­ti se však tato jed­no­znač­nost roz­plý­vá a čte­nář si nejed­nou polo­ží otáz­ku, kdo je tady vlast­ně pro­ti komu, kdo je oběť, kdo zlo­či­nec a kdo se ke vše­mu jen tak přimotal? 

Jed­no je jis­té. Kni­ha Sarah Vau­gha­no­vé roz­hod­ně není oby­čej­ným milost­ným romá­nem o nevě­ře, přes­to­že tato dějo­vá lin­ka hra­je v pří­bě­hu důle­ži­tou roli. Mno­hem víc je však dra­ma­tem o svě­do­mí, o tom, co může napáchat jeden na prv­ní pohled nevin­ný akt, o víře v naše blíz­ké i její ztrá­tě, o přá­tel­ství, bez­o­hled­nos­ti, pomstě i zadostiučinění.