Zdra­vím vydavatelství! 

Děku­ju za vydá­ní kni­hy Deš­ťo­vá hůl. Víte, píšu popr­vé podob­né podě­ko­vá­ní. Ale musím. A omlou­vám se za neo­hra­ba­nost. Jsem jenom oby­čej­nej tv redak­tor, někdy uta­ha­nej z pří­bě­hů lidí, o kte­rých sem tam něco nato­čím. Nejsou smyš­le­ní a čas­to z jejich pří­bě­hů mra­zí… Já mám v moci jen minu­tu a 40 sekund. To je sto­páž repor­tá­ží. Sna­žím se, aby se do nich vešlo co nejvíc. 

Teď jsem měl od čtvrt­ka vol­no. 4 dny. Potře­bo­val jsem si odpo­či­nout. Od lidí a jejich sta­ros­tí. A začal jsem číst Deš­ťo­vou hůl. Při­znám se, od Hájíč­ka jsem pře­če­tl, kro­mě jed­né, všech­ny kni­hy. A věděl jsem, že nebu­du lito­vat. Báječ­ná směs poezie ven­ko­va, jeho vůně. Čitel­ných a sro­zu­mi­tel­ných hlav­ních i ved­lej­ších postav pří­bě­hu. Vzta­hu a kon­flik­tu. Obav, že se „zase“ hlav­ní posta­va bude roz­chá­zet a ztrá­cet ve srač­kách. Omlou­vám se za ten výraz… 

Víte, asi jsem si to vol­no před­sta­vo­val jinak. Cítil jsem při čte­ní v ruce mik­ro­fon a sly­šel kame­ra­ma­na, jak na mě vrčí, abych si něco udě­lal s nepo­sed­ný­mi vla­sy. Moc jsem si tedy neod­po­či­nul. Ale bavil se při čte­ní Deš­ťo­vé hole. Dočí­tal jsem kníž­ku s lah­ví whis­ky… Nějak mě děj strhl. 

Oprav­du vaše­mu vyda­va­tel­ství děku­ju za fajn a skvě­lou prá­ci! A pozdra­vuj­te spi­so­va­te­le. Obdi­vu­ju jeho schop­nost něco začít a dokon­čit… A s tako­vým nad­hle­dem! Jir­ka je borec… Když o něm něko­mu vyprá­vím, musím se při­znat. Říkám: „Fakt mě sere, jak je šikov­ný. A to je o dva roky mladší…“
Moc ho pozdravujte! 

Zdra­ví a ješ­tě jed­nou děku­je za vydá­ní kni­hy Deš­ťo­vá hůl,
Fran­ta Nyk­las z Kar­lo­vých Varů