Byl první máj, byl lásky čas, ku lásce… ale co to povídám! Vlastně byl máj už jedenatřicátý a spíš než ku lásce zvaly včelky k pilné práci. Právě na poslední květnový den jsme totiž v Hostu naplánovali historicky první setkání překladatelů a redaktorů. Redaktorské dýchánky se u nás odehrávají už vcelku pravidelně, ale překladatele se nám podařilo nalákat až před loňským vánočním večírkem. Při živé debatě padaly nejrůznější dotazy… a nejčastěji se týkaly právě spolupráce překladatele s redaktorem. Má redaktor rád, když překladatel v textu nechá označená problematická místa a k nim poznámky? Neexistuje tabulka na rozlišování spisovnosti řeči románových postav, od dlaždičů po královny? A co je pravdy na tom, že mezi redaktory koluje tajný dokument nakladatelství Host, podle kterého se nesmí vrhat očima? * A co moravismy? **

A tak bylo rozhodnuto: Potřebujeme uspořádat schůzku společnou, na které by si překladatelé a redaktoři mohli tyhle otázky vzájemně zodpovědět. S vervou jsme se pustili do příprav. V potu tváře jsme dali dohromady seznam účastníků (a věřte mi, bylo to mnohem náročnější, než se zdá…), jenže vzápětí jsme zjistili, že v takovém počtu se do naší nádherné, avšak poněkud komorní zasedačky v redakci nevejdeme. Naštěstí se nám podařilo objevit dostatečně velké prostory, kde bychom schůzku mohli uspořádat, takže jsme se za odměnu pustili do nejlepší fáze celého plánování, vybírání chlebíčků.

Občerstvení zajištěno, účastníci až na pár přípustných ztrát přítomni, je tedy načase začít!

Setkání bylo nabité zážitky a nejrůznějšími informacemi. Spousta překladatelů a redaktorů se osobně viděla poprvé a i přítomné osazenstvo interní redakce si moc užilo, že si konečně mohlo přiřadit tváře ke jménům lidí, kteří pomáhají s přípravou všech těch báječných knížek.
Na řadu přišlo i vzájemné vyměňování informací — našim hostům jsme prozradili, jak vzniká kniha a podle čeho knížky k vydání vlastně vybíráme. Na oplátku jsme se dozvěděli něco více o nedávno založeném spolku Překladatelé Severu, o nově vznikající stránce překladatelsko-redaktorských memů, a dokonce o setkání jedné naší překladatelky s autorem knihy, kterou pro nás přeložila (Okem vrány, DeSales Harrison a Lenka Kapsová).
Nakonec došlo i na toužebně očekávanou debatu o redakci a o spolupráci překladatelů s redaktory. Bylo to živé, bylo to bouřlivé, bylo to skvělé. Probrali jsme různé potíže, se kterými se překladatelé a redaktoři setkávají, a zjistili jsme, že mnoho z nich spolu souvisí. Vymysleli jsme, jak to společně řešit, vyjasnili si spoustu češtinářských problémů a zasmáli se nad situacemi, kdy už jednoduše nelze jinak a je třeba ptát se autora.

Loučili jsme se se spoustou nových podnětů, tipů a nápadů, a především s úžasným pocitem vzájemné podpory. Všem nám totiž nejvíc záleží na tom stejném — na slovech, krásné literatuře a knížkách.

Tak zas někdy příště!

Zajímají vás podrobnosti o (spolu)práci redaktorů a překladatelů? Neváhejte se nás na ně zeptat.

Zajímavost na závěr: Chtěli jsme si překladatele nafotit s komínky všech knížek, které pro nás kdy přeložili. Jenže pak jsme zjistili, že pro zhruba třicet překladatelů bychom museli brát více než sto osmdesát titulů! A tak naše překladatele budete na fotkách na Kavárně vídat jenom s jednou knížkou, vždy s tou poslední, kterou pro nás na konci května 2019 překládali.

Pozn1. Správně se bohužel vrhá jenom pohledem. Důrazně ovšem popíráme existenci takového dokumentu!
Pozn2. Autorka tohoto textu stále trvá na založení Ligy proti diskriminaci moravských překladatelů.