Děj románu jste zasadil do Vermontu, kde žijete. Vybral jste si toto prostředí proto, že ho dobře znáte, nebo má oproti jiným státům určitá specifika, která vás jako autora lákala?
To prostředí si vlastně vybralo mě. Vždycky jsem měl v oblibě severovýchodní region našeho státu. Je nepřístupný a izolovaný, nádherný a zároveň drsný a nebezpečný. V mnoha oblastech není skoro žádné pokrytí mobilním signálem, což v dnešní době vyvolává v člověku pocit, že je úplně odříznutý od světa. Mám rád krásu, temnotu a gotickou atmosféru hlubokých lesů. Ten kontrast mezi krásou a temnotou. V odlehlých vermontských lesích se zrodilo spoustu pohádek a starých povídaček. A takové prostředí báječně vyhovuje temné stránce mé osobnosti. Taky mám rád lidi, kteří tu žijí. Většinou to jsou dobří, spolehliví dříči. Ale jako kdekoliv jinde žijí i tady lidé, co ubližují druhým. Je tu mnoho starých domů a opuštěných farem s děsivými podkrovími a studenými sklepy. V thrillerech a ponurých psychologických záhadách výborně dotvářejí atmosféru.

Soukromý detektiv Frank Rath je vcelku svérázný člověk. Zároveň je to také velmi starostlivý otec, dalo by se říct až příliš. Odráží se v této postavě vaše vlastní postoje a obavy? Sám máte malou dceru…
Ta přehnaná starostlivost o dceru skutečně vychází z mých vlastních obav a zkušeností, v té době novopečeného otce. Chránit malé dítě, nemluvně, a obzvláště dceru, je velmi silný animální instinkt. Ale s tím, jak dítě postupně vyrůstá, se zamýšlím nad otázkou, kam až rodič může nebo má zajít ve snaze ochránit své děti před zlým světem. V jakém bodě pro ně přestane být naše ochrana přínosná, kdy přestat, abychom nedosáhli opačného efektu a nevrhli děti do světa nepřipravené na to, co je tam čeká. Myslím, že hlavním posláním rodiče je vychovat děti tak, aby byly schopné žít a prospívat v reálném světě. A proto je také nezbytné postavit se čelem ke skutečnostem, jako je zločin a násilí, je třeba na to naše děti připravit a netvářit se, že nic takového neexistuje.

Netušil jsem, že Rath bude otec, dokud jsem nenapsal větu o Rachel v kolébce. Píšu spatra, velmi často se seznámím s postavou nebo zvratem v ději ve stejnou chvíli jako čtenář. Když se objeví určitá zápletka nebo vlastnost některé z postav, jsem překvapený jako kdokoliv jiný.

Zároveň má detektiv Rath velmi vyhraněný pohled na justiční systém.
Doufám, že politické smýšlení mých postav je různorodé. Názory detektiva Ratha jako hlavní postavy ne vždy odrážejí ty moje. Mám ovšem vyhraněný názor na dohody o přiznání viny, které je pak chápáno jako polehčující okolnost a vede ke zmírnění trestu. Pachatelé se přiznávají k mírnějším zločinům, než skutečně spáchali, šetří tím čas a peníze systému a samozřejmě dostanou nižší trest. To mi připadá naprosto nespravedlivé, především k obětem, ale také proto, že jakmile zločince předčasně propustí na svobodu, začne znovu páchat trestnou činnost. Tato část systému nefunguje dobře, a to mě opravdu rozčiluje.

Z vaší knihy má člověk dojem, že Vermont je stát s překvapivě vysokou kriminalitou. Inspiroval jste se skutečnými případy?
Není tu vysoká kriminalita, ale když už někdo spáchá zločin, často bývá brutální povahy; jeho následky vyvolají šokovou vlnu, která proletí všemi městy tohoto malého státu. Lidé jsou otřesení a připadají si zrazení, protože pachatelem většinou bývá soused nebo někdo, koho dobře znají, a obětí je také někdo z jejich okolí. Stalo se tu několik nahodilých a brutálních vražd, které se mě dotkly a v emoční rovině jsem je do románu zapracoval.

Na podzim příštího roku budeme v češtině vydávat i vaši další knihu Číhání, která je volným pokračováním Tichých dívek. Napověděl byste čtenářům, na co se můžou těšit?
Opravdu mě těší, že budete vydávat také Číhání. Velmi se mi líbí česká obálka Tichých dívek a myslím, že Host odvádí skvělou práci. Číhání se odehrává ve stejném městě a hlavní postavou je detektiv Sonja Testová, která se okrajově objevila i v Tichých dívkách. Je to její první případ vraždy. Děj se odehrává rok před případem Tichých dívek.

V knize zpracovávám téma hrůzných činů z minulosti, které se znovu vynořují a ničí tak harmonickou přítomnost. Zasadil jsem příběh do období, kdy ve Vermontu probíhala bitva o legalizaci manželství homosexuálních párů. Probíhající soudní spor pohnul maloměstským smyslem pro sounáležitost a rozvířil vztek, předsudky, strach a násilí.