Děj romá­nu jste zasa­dil do Ver­mon­tu, kde žije­te. Vybral jste si toto pro­stře­dí pro­to, že ho dob­ře zná­te, nebo má opro­ti jiným stá­tům urči­tá spe­ci­fi­ka, kte­rá vás jako auto­ra lákala?
To pro­stře­dí si vlast­ně vybra­lo mě. Vždyc­ky jsem měl v obli­bě seve­ro­vý­chod­ní regi­on naše­ho stá­tu. Je nepří­stup­ný a izo­lo­va­ný, nád­her­ný a záro­veň drs­ný a nebez­peč­ný. V mno­ha oblas­tech není sko­ro žád­né pokry­tí mobil­ním sig­ná­lem, což v dneš­ní době vyvo­lá­vá v člo­vě­ku pocit, že je úpl­ně odříz­nu­tý od svě­ta. Mám rád krá­su, tem­no­tu a gotic­kou atmo­sfé­ru hlu­bo­kých lesů. Ten kon­trast mezi krá­sou a tem­no­tou. V odleh­lých ver­mont­ských lesích se zro­di­lo spous­tu pohá­dek a sta­rých poví­da­ček. A tako­vé pro­stře­dí báječ­ně vyho­vu­je tem­né strán­ce mé osob­nos­ti. Taky mám rád lidi, kte­ří tu žijí. Vět­ši­nou to jsou dob­ří, spo­leh­li­ví dří­či. Ale jako kde­ko­liv jin­de žijí i tady lidé, co ubli­žu­jí dru­hým. Je tu mno­ho sta­rých domů a opuš­tě­ných farem s děsi­vý­mi pod­kro­ví­mi a stu­de­ný­mi skle­py. V thrille­rech a ponurých psy­cho­lo­gic­kých záha­dách výbor­ně dotvá­ře­jí atmosféru.

Sou­kro­mý detek­tiv Frank Rath je vcel­ku své­ráz­ný člo­věk. Záro­veň je to také vel­mi sta­rost­li­vý otec, dalo by se říct až pří­liš. Odrá­ží se v této posta­vě vaše vlast­ní posto­je a oba­vy? Sám máte malou dceru…
Ta pře­hna­ná sta­rost­li­vost o dce­ru sku­teč­ně vychá­zí z mých vlast­ních obav a zku­še­nos­tí, v té době novo­pe­če­né­ho otce. Chrá­nit malé dítě, nemluv­ně, a obzvláš­tě dce­ru, je vel­mi sil­ný ani­mál­ní instinkt. Ale s tím, jak dítě postup­ně vyrůs­tá, se zamýš­lím nad otáz­kou, kam až rodič může nebo má zajít ve sna­ze ochrá­nit své děti před zlým svě­tem. V jakém bodě pro ně pře­sta­ne být naše ochra­na pří­nos­ná, kdy pře­stat, abychom nedo­sáh­li opač­né­ho efek­tu a nevrh­li děti do svě­ta nepři­pra­ve­né na to, co je tam čeká. Mys­lím, že hlav­ním poslá­ním rodi­če je vycho­vat děti tak, aby byly schop­né žít a pro­spí­vat v reál­ném svě­tě. A pro­to je také nezbyt­né posta­vit se čelem ke sku­teč­nos­tem, jako je zlo­čin a nási­lí, je tře­ba na to naše děti při­pra­vit a netvá­řit se, že nic tako­vé­ho neexistuje.

Netu­šil jsem, že Rath bude otec, dokud jsem nena­psal větu o Rachel v koléb­ce. Píšu spa­t­ra, vel­mi čas­to se sezná­mím s posta­vou nebo zvra­tem v ději ve stej­nou chví­li jako čte­nář. Když se obje­ví urči­tá záplet­ka nebo vlast­nost někte­ré z postav, jsem pře­kva­pe­ný jako kdo­ko­liv jiný.

Záro­veň má detek­tiv Rath vel­mi vyhra­ně­ný pohled na jus­tič­ní systém.
Dou­fám, že poli­tic­ké smýš­le­ní mých postav je růz­no­ro­dé. Názo­ry detek­ti­va Ratha jako hlav­ní posta­vy ne vždy odrá­že­jí ty moje. Mám ovšem vyhra­ně­ný názor na doho­dy o při­zná­ní viny, kte­ré je pak chá­pá­no jako poleh­ču­jí­cí okol­nost a vede ke zmír­ně­ní tres­tu. Pacha­te­lé se při­zná­va­jí k mír­něj­ším zlo­či­nům, než sku­teč­ně spácha­li, šet­ří tím čas a pení­ze sys­té­mu a samo­zřej­mě dosta­nou niž­ší trest. To mi při­pa­dá napros­to nespra­ved­li­vé, pře­de­vším k obě­tem, ale také pro­to, že jakmi­le zlo­čin­ce před­čas­ně pro­pus­tí na svo­bo­du, začne zno­vu páchat trest­nou čin­nost. Tato část sys­té­mu nefun­gu­je dob­ře, a to mě oprav­du rozčiluje.

Z vaší kni­hy má člo­věk dojem, že Ver­mont je stát s pře­kva­pi­vě vyso­kou kri­mi­na­li­tou. Inspi­ro­val jste se sku­teč­ný­mi případy?
Není tu vyso­ká kri­mi­na­li­ta, ale když už někdo spáchá zlo­čin, čas­to bývá bru­tál­ní pova­hy; jeho násled­ky vyvo­la­jí šoko­vou vlnu, kte­rá pro­le­tí vše­mi měs­ty toho­to malé­ho stá­tu. Lidé jsou otře­se­ní a při­pa­da­jí si zra­ze­ní, pro­to­že pacha­te­lem vět­ši­nou bývá sou­sed nebo někdo, koho dob­ře zna­jí, a obě­tí je také někdo z jejich oko­lí. Sta­lo se tu něko­lik naho­di­lých a bru­tál­ních vražd, kte­ré se mě dotk­ly a v emoč­ní rovi­ně jsem je do romá­nu zapracoval.

Na pod­zim příští­ho roku bude­me v češ­ti­ně vydá­vat i vaši dal­ší kni­hu Číhá­ní, kte­rá je vol­ným pokra­čo­vá­ním Tichých dívek. Napo­vě­děl bys­te čte­ná­řům, na co se můžou těšit?
Oprav­du mě těší, že bude­te vydá­vat také Číhá­ní. Vel­mi se mi líbí čes­ká obál­ka Tichých dívek a mys­lím, že Host odvá­dí skvě­lou prá­ci. Číhá­ní se ode­hrá­vá ve stej­ném měs­tě a hlav­ní posta­vou je detek­tiv Son­ja Tes­to­vá, kte­rá se okra­jo­vě obje­vi­la i v Tichých dív­kách. Je to její prv­ní pří­pad vraž­dy. Děj se ode­hrá­vá rok před pří­pa­dem Tichých dívek.

V kni­ze zpra­co­vá­vám téma hrůz­ných činů z minu­los­ti, kte­ré se zno­vu vyno­řu­jí a ničí tak har­mo­nic­kou pří­tom­nost. Zasa­dil jsem pří­běh do obdo­bí, kdy ve Ver­mon­tu pro­bí­ha­la bitva o lega­li­za­ci man­žel­ství homose­xu­ál­ních párů. Pro­bí­ha­jí­cí soud­ní spor pohnul malo­měst­ským smys­lem pro souná­le­ži­tost a roz­ví­řil vztek, před­sud­ky, strach a násilí.