Blíží se čtvrtá, když vtom zvonek naší redakce na Radlase rozezní návštěva Petry Dvořákové. Spisovatelka se usmívá a na setkání se čtenáři se očividně těší. Tyto chvíle, kdy si autor přijede pro čerstvou knihu přímo k vydavateli, si dost užíváme: úvodní pozdravy okamžitě sklouznou do živé debaty a všichni rychle ztratí pojem o čase. Není divu, že do začátku akce najednou zbývá posledních dvacet minut — takže sbalit knížku a foťák a vzhůru do města!

Na místo přicházíme s dvouminutovým zpožděním. Čtenáři trpělivě čekají. Slova se ujímá redaktor Hosta Martin Stöhr a podvečer otevírá několika vtipnými střípky ze zákulisí. Hned poté se Petra Dvořáková rozpovídá o psaní v nářečí, o mapce, kterou sama nakreslila na rub přebalu, i o tom, jestli mají obyvatelé Dědiny reálné předobrazy. Je některá z nich ona sama? Kdyby měla vybrat postavu, která je jí nejbližší, byl by to prý místní řezník.

Na závěr zazní ukázka z románu, všechny knihy jsou podepsány a rozebrány. Spokojené úsměvy návštěvníků se rozpouštějí v soumraku velkoměsta a my nakladatelští míříme spolu s autorkou a její sestřenicí do café Atlas. Pětkrát kapučíno a jeden veganský bezlepkový dort. Jitrnici? To nevedeme, nezlobte se.

Na viděnou na Dědině!