Esej Femi­nis­mus je pro kaž­dé­ho je kniž­ní podo­bou stej­no­jmen­né­ho pro­je­vu Adi­chie­o­vé na kon­fe­ren­ci TED 2012, jímž význam­ně při­spě­la k celo­svě­to­vé deba­tě o femi­nis­mu, a video sdí­le­né na kaná­lu You­Tu­be má dnes téměř pět mili­o­nů zhléd­nu­tí. Řeč navíc inspi­ro­va­la mód­ní dům Dior k sérii slo­ga­nů na trič­ka a zpě­vač­ka Bey­on­cé pou­ži­la její úryv­ky v pís­ni Fla­wless. Ješ­tě před­tím, než vyšla kniž­ní ver­ze před­náš­ky, pod­le ní ve Švéd­sku vznik­la pří­ruč­ka dis­tri­bu­o­va­ná do škol všem šest­nác­ti­le­tým žákům. Ze čty­ři­ce­ti­le­té Adi­chie­o­vé se sta­la zná­má femi­nist­ka, kte­ré vysek­la poklo­nu slav­ná mode­rá­tor­ka Oprah Win­freyo­vá a kte­rá se nebá­la veřej­ně poká­rat Hilla­ry Clin­to­no­vou za úvod­ní popi­sek její­ho účtu na Twitteru. 

Jsem femi­nist­ka, pro­to­že chci žít ve svě­tě, kde se ženám neří­ká, že něco můžou či nemů­žou nebo by něco nemě­ly jen pro­to, že jsou ženy. Jsem femi­nist­ka, pro­to­že chci žít ve spra­ved­li­věj­ším světě.

Dru­hý esej Milá Ije­a­wele aneb Femi­nis­tic­ký mani­fest v pat­nác­ti dopo­ru­če­ních je psán jako dopis pří­tel­ky­ni, jíž autor­ka radí, jak správ­ně vycho­vá­vat dce­ru v duchu femi­nis­mu. Vní­ma­vé a vtip­né tipy zazna­me­na­ly ihned po (ang­lic­kém) vydá­ní nad­še­né reak­ce čte­ná­řů. „Nesdě­li­la jsem lidem nic, co by nevě­dě­li, jen jsem jim to řek­la pří­stup­ným jazy­kem,“ oko­men­to­va­la úspěch kníž­ky Adi­chie­o­vá, kte­rá čte­ná­ře nenu­tí stát se femi­nis­ty, nepo­u­ží­vá žar­gon a dokon­ce při­zná­vá, že jí kla­sic­ké femi­nis­tic­ké tex­ty při­pa­da­jí nud­né. Rad­ši své pří­tel­ky­ni Ije­a­wele (a dal­ším mla­dým ženám po celém svě­tě) s las­ka­vým humo­rem radí, ať dce­ru nau­čí milo­vat kni­hy, nebo­jí se jí kou­pit „chla­pec­ké“ mod­ré oble­če­ní nebo vrtu­l­ník na hra­ní a vycho­vá ji jako osob­nost, jejímž jedi­ným život­ním cílem nebu­de stát se něčí manželkou. 

O autorce

Adi­chie­o­vá, žijí­cí stří­da­vě ve Spo­je­ných stá­tech a Nigé­rii, je drži­tel­kou ceny Oran­ge Pri­ze, její romá­ny byly pře­lo­že­ny do více než tři­ce­ti jazy­ků a v ame­ric­kých ško­lách figu­ru­jí na sezna­mech povin­né lite­ra­tu­ry. Doma v Nigé­rii pla­tí Adi­chie­o­vá za národ­ní iko­nu, a to nejen díky mezi­ná­rod­ní­mu úspě­chu svých knih, ale také díky kur­zům tvůr­čí­ho psa­ní pro začí­na­jí­cí spi­so­va­te­le, kte­ré ve své zemi kaž­do­roč­ně pořá­dá. Za obha­jo­bu svo­bo­dy pro­je­vu a pro­pa­ga­ci lite­ra­tu­ry letos v říj­nu pře­vez­me cenu PEN Pin­ter Pri­ze udě­lo­va­nou ang­lic­kým PEN klubem.