∞ Leden 2017 ∞

V Hos­tu občas zakop­ne­me o myš­len­ku vytvo­řit pro naše čte­ná­ře a pří­z­niv­ce něco pěk­né­ho, dár­ko­vé­ho, kul­tur­ní­ho. Ne klí­čen­ku, ne pro­pis­ku s logem, tohle už niko­ho neba­ví. Pro­to­že se v nakla­da­tel­ství mimo jiné věnu­ji poezii, chci nějak vyu­žít ver­še. Je to žánr do dla­ně, pokud je báseň dob­rá, může pohla­dit i nafac­ko­vat. Jeli­kož je zrov­na leden, pro­bí­rám se v obcho­dech zápla­va­mi diá­řů. Moje lás­ka k deníč­kům a zápis­níč­kům od mlá­dí nere­za­ví. Nápad zís­ká­vá obrysy. 

∞ Únor 2017 ∞

Pokud diář s bás­ně­mi, pak rov­nou s ver­ši nej­po­pu­lár­něj­ší­ho čes­ké­ho bás­ní­ka J. H. Krchov­ské­ho, kte­rý je celá léta naším kme­no­vým auto­rem. Mám tro­chu oba­vu, aby zadá­ní neby­lo na under­groun­do­vou legen­du moc pop, ale pak si vzpo­me­nu na Fili­pa Topo­la, kte­rý si v juke­bo­xu občas pře­hrál Jackso­na. Beru tele­fon a vyto­čím J. H. K. Když skon­čí­me, vím, že to bude dob­ré. Jura tyhle špa­líč­ky taky rád, navíc se shod­ne­me, že rov­nou vytvo­ří­me neko­neč­ný diář, kte­rý s dal­ším rokem nezestárne. 

∞ Březen 2017 ∞

Něco tomu chy­bí. Dru­há noha, dal­ší hlas, šle­hač­ka na dor­tu. Na Face­boo­ku nara­zím na ryti­ny pana Štor­ma. To je pro­slu­lý tvůr­ce fon­tů, typo­graf, výtvar­ník i frontman blackme­ta­lo­vé kape­ly Mas­ter’s Ham­mer. Není to naše prv­ní spo­lu­prá­ce, hned mu zavo­lám. Fran­ti­šek Štorm tyhle špa­líč­ky taky rád, navíc mu pro­jekt s Krchov­ským (bás­ník nedáv­no pokřtil Mas­ter’s Ham­mer nové CD) vylo­že­ně sedí. Za pár dní se ozve zpět: „Mlu­vil jsem s Jurou, jsme umě­lec­ky napo­je­ni! Pošle­te vybra­né bás­ně!“ Pan Štorm nám udě­lá ilu­stra­ce a ujme se i gra­fic­ké úpravy. 

∞ Červenec 2017 ∞

V líče­ní pře­ska­ku­ji koli­zi, kri­zi, peri­pe­tii i kata­stro­fu. Je hor­ké léto a jdou dny, kdy se zdá, že celá akce je z růz­ných důvo­dů u ledu. Nako­nec při­chá­zí šťast­ná chví­le, kdy mohu sed­nout na kolo a vydat se do K. s korek­tu­ra­mi. Jura je spo­ko­je­ný, shod­ne­me se, že ilu­stra­ce jsou, jak se říká, kon­ge­ni­ál­ní. Ješ­tě vymě­ní­me něja­ké bás­ně. Kvů­li atmo­sfé­ře výbo­ru si pře­je zahla­dit všech­ny reá­lie; brněn­ské i praž­ské. Věč­nost je „země niko­ho“! Pak Jura volá koč­ky k veče­ři, žas­nu, jak mu nad miskou děku­jí podá­ním pacič­ky. Pak done­se kupu svých sta­rých diá­řů. Napřed tuž­kou pozna­čit „co bude“, poz­dě­ji vygu­mo­vat a čer­ným fixem napsat „co bylo“. Den za dnem, dělá to roky stejně. 

∞ Říjen 2017 ∞

Koneč­ně je upra­ve­no a vysa­ze­no. Ladí­me svaz­ku kabát. Kaž­dé z našich knih věnu­je­me nad­stan­dard­ní péči, ale tak vytu­ně­nou věcič­ku mám v prá­ci spíš výji­meč­ně. Jako vždy je mi vel­kou opo­rou náš tech­nic­ký redak­tor Petr M. Dora­zil, člo­věk řádu, nada­ný tech­nic­ky i umě­lec­ky. Jen ty zaku­la­ce­né rož­ky desek jsme muse­li ože­let. S pří­cho­dem zim­ní­ho času jde Neko­neč­ný kalen­dář koneč­ně do tiskárny. 

∞ Listopad 2017 ∞

Den expe­di­ce. Je to kra­sa­vec! J. H. Krchov­ský se do Hos­ta sta­ví až s veče­rem, je to jeho čas. V redak­ci je ticho. Jsem tro­chu nesvůj, je mi jas­né, že pokud někde zařá­dil šotek, nebu­de to dob­ré. Bás­ník je oči­vid­ně potě­še­ný, ale pozor­ně zkon­t­ro­lu­je kaž­dou strán­ku. Pro jis­to­tu roz­lé­vám redakč­ní koňak. Pak se ozve úlev­né: „Tak, Mar­ti­ne, je to dob­rý…“ Jura je „rocker“, moc řečí nena­dě­lá. Kde­si zhas­ne svět­lo a ozvou se kro­ky. Kole­gy­ně Pav­la Her­nan­dez­o­vá utí­ká na vlak. „Tak je to dob­rý, Pavli!“ chce se mi zavo­lat, pro­to­že kro­mě saz­by děla­la i korek­tu­ry. Dal­ší spo­lu­pra­cov­ník, kte­rý si zaslou­ží pořád­né­ho frťana! 

Lou­čí­me se s Jurou před brá­nou are­á­lu. Podá­me si ruce. To běž­ně nedě­lá­me. Drží­me se ale nějak dlou­ho, a teď co bude. V náh­lém souzně­ní zalo­mí­me pal­ce, jak něja­cí trem­pi. „Hm, ehm,“ zakuc­ká Jura, aby roz­ptý­lil roz­pa­ky. „Ty, víš, jak Fran­ta udě­lal na obál­ku tu leža­tou osmič­ku?“ říká. „Exis­tu­je tako­vá mate­ma­tic­ká defi­ni­ce, křiv­ka nakrou­ce­ná do neko­neč­né smyč­ky, prej se tomu říká lemis­ca­ta. To je pěk­ný, že?“ 

∞ Prosinec 2017 ∞

Narych­lo dělá­me dotisk. A pokud se ten­to netra­dič­ní diář někdy roze­be­re, snad zku­sí­me i ty zaku­la­ce­né rožky.