Měl jste, jako otec dvou dětí ten­den­ci se při čet­bě s vypra­vě­čem ztotožňovat? 
Jas­ná věc, pro­to jsem do toho šel. Ačko­li vím, že čet­ba audi­ok­nih není vůbec leh­ká prá­ce. Ale ten text mi tak mlu­ví z duše. Co z duše, z živo­ta! Z kaž­dé­ho dne! Mám dvou­le­té­ho Voj­tu a je to s ním masa­kr. Konec­kon­ců prá­vě na pro­cház­kách s ním kolem ryb­ní­ků Splá­vek a Bah­ňák jsem si tu kni­hu nahlas četl. A to dost emo­tiv­ně. Jinak to ani moc nejde…

Co vám při­šlo „nej­prav­di­věj­ší“ a co vás nej­víc pobavilo?
Ta ztra­ce­nost otců v naku­po­vá­ní! To, jak dět­ské hra­ní nemá logi­ku a jak se ji sna­ží­te v pět ráno, když on vsta­ne tak živě a vy tak mrt­vě, najít, jak ji pří­mo vyža­du­je­te! Jak se sna­ží­me být nej­lep­ší­mi rodi­či a jak víme, že to stej­ně nezvlá­dá­me a nezvládneme. 

Roze­smá­va­ly vás Backma­no­vy rady, pří­běhy a tra­pa­sy někdy i pří­mo při čet­bě ve studiu?
Je to straš­ná sran­da. Zce­la upřím­ně, v lis­to­pa­du s tím vyprá­vě­ním obje­du naší zemi v rám­ci své­ho LiS­tO­Vá­Ní a popr­vé za pat­náct let toho, co to dělá­me, budu na jeviš­ti účin­ko­vat sám. Celý text je vlast­ně stand-up come­dy. Pro tatín­ky i mamin­ky. Ale i pro ty, kte­ří jsou v oče­ká­vá­ní, nebo oče­ká­vat tepr­ve budou. Moc mě to pře­kva­pi­lo a čas­to úpl­ně odrov­na­lo! Straš­ně jsem se smál u pasá­že o ‘našich otcích’, jací jsou to šikov­ní ‘nad­li­di’, jak je ješ­tě neo­vliv­ni­la elek­tro­ni­ka, jak všech­no doká­žou vlast­ní­ma ruka­ma a jsou v poho­dě, pro­to­že si nic ‘nemoh­li goo­glit’. My už nemá­me ali­bi, pro­to­že si pře­ce vygo­o­glit všech­no můžeme!

Jak jste se na čet­bu připravoval? 
Jsem z LiS­tO­Vá­Ní zvyk­lý jed­nat. Sko­ro mi při­pa­dá, že prv­ní čte­ní je nej­ry­zej­ší. Já si vlast­ně i doma čtu nahlas. Na zácho­dě. Žena se tomu smě­je. Ví, že je to moje chví­le, kte­rá netr­vá krát­ce. Ale ctí to. I za to ji milu­ju. Zce­la upřím­ně je to moje posled­ní chví­le, kdy mám na čte­ní čas. A uží­vám si ho. Dru­há věc je, že nemlu­vím zrov­na korekt­ně, tak­že jsem měl dost pro­blé­mů s výslov­nos­tí, jen­že nejsem úpl­ně scho­pen tohle natré­no­vat. V tom se se mnou reži­sér Michal Bureš asi sluš­ně trápil. 

Co bylo při čet­bě ve stu­diu nejnáročnější?
Prá­vě se dostat přes pasá­že, kde jsem měl pro­blém s výslov­nos­tí, kte­rá by byla aspoň tro­chu při­ja­tel­ná. Ale já vlast­ně ani nechtěl, aby to půso­bi­lo pří­liš jako čet­ba. Chtěl jsem pros­tě láte­řit na svět a díval jsem se za mik­ro­fon, kde seděl Voj­ta. Teda… jako by tam seděl Voj­ta. A Backma­na jsem si k tomu jen půj­čil. Těž­ké byly také momen­ty, kde v rám­ci dra­ma­tic­ké scé­ny nebo dia­lo­gu pro­mlou­va­ly tři-čty­ři posta­vy. Nechtě­li jsme z toho dělat úpl­ně lout­ka­ři­nu, ale záro­veň jsme muse­li mys­let na to, aby to bylo pocho­pi­tel­né, jako když to člo­věk čte. A baví se!

Co by měl váš syn vědět o svě­tě? Co bys­te dopl­nil, kdy­bys­te psal podob­ný „vzkaz“ vlast­ní­mu synovi?
Mys­lím, že ta audi­okníž­ka je napros­to vyčerpávající. 

Jak jste při natá­če­ní audi­ok­ni­hy vní­mal roz­díl mezi scé­nic­kým čte­ním, kte­rým se zabý­vá­te v LiS­tO­Vá­Ní, a vyprá­vě­ním pří­bě­hu na mikrofon?
Jas­ný, je to jiný. I když zrov­na tahle mono­lo­gic­ká kníž­ka je v pod­sta­tě jed­na pří­má řeč. Mys­lím, že mi zku­še­nos­ti z LiS­tO­Vá­Ní, kde jsme zpra­co­va­li sto osm kní­žek, hod­ně pomoh­la. A věřím, že mi tohle nahrá­vá­ní zase pomů­že v lis­to­pa­do­vé rea­li­za­ci na jeviš­ti. Přijďte!

Zdroj: One Hot Book