Autorova návštěva Prahy

Středa 11. května – Noc literatury
18.00 –23.00
Z knihy Koncert bez básníka Klause Modicka čte Jaroslav Plesl
Autogramiáda autora a překladatele Tomáše Dimtera 21.00–21.30
Galerie Litera, Karlínské náměstí 13

Pátek 13. května – veletrh Svět knihy
16.00–16.50
Autorské čtení a diskuse. Moderuje Tomáš Dimter, překladatel románu
Literární kavárna – Pravé křídlo (balkon vlevo)

17.00–17.30
Klaus Modick – autogramiáda
S 119 – Střední hala

Oba pořady jsou součástí literárního programu „Das Buch“ – prezentace německy psané literatury Německa, Rakouska a Švýcarska. Organizátor: Goethe-Institut

Anotace

Román o vzniku jednoho z nejslavnějších obrazů německé secese, o komplikovaném vztahu umělců a o lásce.

Malíř Heinrich Vogeler je na vrcholu tvůrčích sil. V červnu 1905 je mu udělena Zlatá medaile za umění a vědu, kterou dostane za celoživotní dílo, ale především za obraz Koncert neboli Letní podvečer, dokončený po pěti letech práce. Ten je na veřejnosti oslavován jako mistrovské dílo, ale pro Vogelera představuje výsledek trojího ztroskotání: jeho manželství se ocitlo v krizi, jeho umělecké sebevědomí je jako na houpačce a jedno křehké přátelství skončilo nenávratně v troskách. Rainer Maria Rilke, literární hvězda na nebi worpswedské umělecké kolonie, a jeho spřízněná duše Vogeler se navzájem odcizili — a obraz to ukazuje: Rilkovo místo mezi dvěma ženami, které miluje, zůstává ostentativně prázdné.

Klaus Modick mistrně vypráví o tom, co oba muže svedlo dohromady, co je rozdělilo a jaký podíl na tom měly ženy, umění, peníze a politika.

Úspěchy a ocenění

č. 1 mezi bestsellery SWR v dubnu 2015
č. 5 mezi bestsellery Spiegel
Literární ocenění Rheingau 2015
Nominace na ocenění Oblíbená kniha nezávislých knihkupců 2015

Prodaná práva na román Koncert bez básníka

Francie: Slatkine et Associés
Itálie: Neri Pozza

Prodaná práva na ostatní romány Klause Modicka

Dánsko, Řecko, Korea, Lotyšsko a Slovensko

Napsali o knize

Klaus Modick zde jasně potvrzuje, že je jedním z největších vypravěčů současné německé literatury. Román Koncert bez básníka je mistrovským kusem. (…) Tento román čtenářům dovoluje vidět nevídané obrazy, slyšet neslýchanou hudbu, svým čtenářům doslova otevírá oči a uši pro pravdu o umění a životě samém. – Přední německý kritik Denis Scheck, ARD

Tomuto velkému uměleckému románu nechybějí informace ani atmosféra, je citlivě a chytře napsaný.
— Wochenspiegel

Modickovi se podařilo demystifikovat tehdejší svět a odvážil se pohlédnout do jeho zákulisí. Kniha, kterou nesmíte minout.
— zeitklang.wordpress.com

Román, který podrobně pojednává o historickém tématu, avšak detaily obtížené kostýmové drama se z něj naštěstí nestalo. Modick vypráví se stručností typickou pro severní Německo, místy je kniha neuvěřitelně vtipná.
— WDR5 Scala

O autorovi

Klaus Modick (nar. 1951) je německý spisovatel a překladatel. Za svou rozsáhlou literární práci získal řadu ocenění, např. Cenu Nicolase Borna a Cenu Bettiny von Arnim. Byl také stipendistou ve vile Massimo. Mezi jeho nejúspěšnější romány patří Sunset (2011), Der kretische Gast (Krétský host, 2003), Vierundzwanzig Türen (Čtyřiadvacatery dveře, 2000) a nejnovější Koncert bez básníka (2015).

Příživník, snob a sukničkář. Z rozhovoru s Klausem Modickem

Narodil jste se v Oldenburgu a zde jste také v podstatě našel látku pro svůj román. Můžete nám říct, jak k tomu došlo?
Chtěl jsem zjistit, který architekt postavil dům mých rodičů a prarodičů. Jedná se o secesní dům z roku 1910. Kdo se v Oldenburgu zajímá o secesi, dříve či později narazí na Heinricha Vogelera, který byl s tímto městem spjat mnoha vazbami. Jeho obraz Letní podvečer či také nazývaný Koncert, o jehož vzniku můj román pojednává, byl poprvé vystaven právě v Oldenburgu. Výstava tehdy proběhla v místě, které je jen pár set metrů vzdáleno od mého psacího stolu. Nakonec se sice ukázalo, že Vogeler – bohužel – náš dům nenavrhl, ale takhle si látka našla svého autora. Aniž by ji autor hledal…

V knize vyprávíte o vzniku umělecké kolonie ve Worpswede – o umělci Heinrichu Vogelerovi a básníku Rilkovi, který Vogelera ve Worpswede často navštěvoval. Rilke je v knize chladný jako mramor, vypočítavý, neustále deklamuje, často i nevhodně, je sice ceněn, ale nikoli milován. Mýlíme se, či vnímáte Rilka také tak?
V románě jde o mladého Rilka, kterému je mezi třiadvaceti a třiceti lety, jako básník byl ještě neznámý, ale už napsal řadu – velmi mnoho velmi kýčovitých – básní. Pozdější Rilke je autorem velkolepých básní, kterých si opravdu vážím. Mě ale zajímal především ten rozdíl mezi dílem a životem, mezi uměním a osobností umělce, a ten je u Rilka opravdu obrovský. Jako básník byl génius, jako člověk příživník, snob a sukničkář.

Zdroj: Ulrike Bauer, Literaturtest, http://www.buecher.de/autor/klaus-modick/autor_id/2847

Rozhovor s překladatelem Tomášem Dimterem

Knihu jste nakladatelství Host doporučil k vydání. Čím Vás Koncert bez básníka oslovil především?
Jednak to bylo téma: Rilke a secese nebo spíš řeč obrazu. A je jedno, že malíře Heinricha Vogelera u nás široká veřejnost pravděpodobně nezná. Autor si v knize totiž klade zásadní otázky o vztahu života a díla, které mají univerzální charakter, a jejichž řešení se v knize ukazuje z mnoha perspektiv. Navíc mám při čtení nějaké německé novinky málokdy tak silný pocit, že v ní skvěle funguje propojení vizuální a hudební složky textu. A nakonec je tu jistý didaktický aspekt, který nám přibližuje básníka Rilka a dobu, ve které pracoval (spíše než žil).

Co všechno vlastně mají společného tři knihy (Florian Illies: 1913. Léto jednoho století; Volker Weidermann: Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství; Klaus Modick: Koncert bez básníka), které jste pro nakladatelství Host v poslední době přeložil? A čím jsou naopak odlišné?
Ty knihy mají společné jedno téma: vztah umění a života. Mimoto se autorům skvěle daří skloubit osudy známých a méně známých postav světového umění a dějin. Všechny tři knihy navíc balancují na hraně mezí literární fikcí a dokumentem. Dalším společným rysem jsou i podobná témata: melancholie, pomíjivost lidského života a „věčnost“ umělecké tvorby. Navíc jde o knihy, které mohou oslovit širokou veřejnost, protože i když vyprávějí o lidech a věcech, které nemáme historicky „pod kůží“, při četbě a porozumění osudům hlavních hrdinů nám to nevadí. A odlišují se konkrétními postavami. Nicméně jsem přesvědčen, že čtenář, kterému se líbila kniha 1913, nebude zklamán ani dalšími dvěma, mám pocit, že se „edičně“ vhodně doplňují.

Co pro tebe bylo při překladu Koncertu bez básníka nejobtížnější?
Nechám-li stranou autorovy hrátky s dialektem, který je i pro běžného Němce často za hranou srozumitelnosti, pak je to především noblesa a stylová výjimečnost textu. Jde zřejmě o nejnáročnější text, který mě však náramně bavil a těšil.