„Mys­lím si, že někte­ré hůře a poma­le­ji řeši­tel­né pro­blémy budou pře­tr­vá­vat i za deset let — napří­klad pro­blémy spo­je­né s dra­hým byd­le­ním, nerov­nos­tí regi­o­nů a podob­ně. Věřím ale, že se poda­ří pro­vést opat­ře­ní napří­klad v před­škol­ní výcho­vě, že bude sílit tlak na men­ší daně­ní prá­ce, že bude pří­stup­něj­ší oddlu­že­ní a že se nám poda­ří vypo­řá­dat i s exe­ku­ce­mi,“ míní sociolog.

Co vás vlast­ně ved­lo k tomu, abys­te tako­vou kni­hu jako Sle­pé skvr­ny napsal — a jak nároč­né to bylo? 
Já jsem prv­ní komen­tář toho­to typu napsal v roce 2013, ješ­tě před­tím, než vyhrál vol­by Andrej Babiš. Teh­dy v dis­kur­zu dost kra­lo­va­lo pře­svěd­če­ní, že v Čes­ku je i po eko­no­mic­ké kri­zi málo chu­do­by, a není tedy důvod, aby si Češi stě­žo­va­li. Upo­zor­ňo­val jsem, že uka­za­tel rela­tiv­ní pří­jmo­vé chu­do­by je nesmy­sl­ný, pro­to­že na Zápa­dě je tato hra­ni­ce chu­do­by svou reál­nou hod­no­tou dva­krát výše — němec­ký chudý je čes­ký střed­ně­pří­jmo­vý, že máme spous­tu exekvo­va­ných lidí a byz­nys s exe­ku­ce­mi bují, že infla­ce je sil­něj­ší u potra­vin a byd­le­ní, což poško­zu­je chudé, že přes čty­ři­cet pro­cent lidí si teh­dy nemoh­lo dovo­lit ani malé neče­ka­né výda­je. Teh­dej­ší dis­kurz popí­rá­ní chu­do­by mys­lím pomohl vyhrát Milo­ši Zema­no­vi — nesmí­me totiž zapo­mí­nat, že ho v roce 2013 lidé nevo­li­li kvů­li migra­ci, ale pro­to­že slí­bil ukon­čit neob­lí­be­nou vlá­du pra­vi­co­vých stran. I Oka­mu­rův Úsvit teh­dy bodo­val s pro­gra­mem zamě­ře­ným pro­ti exe­ku­cím a pro­ti Romům. A dis­kurz popí­rá­ní chu­do­by se v té době pode­psal na vel­kém pokle­su důvě­ry v insti­tu­ce a tra­dič­ní stra­ny v niž­ších soci­o­e­ko­no­mic­kých vrstvách.
Od té doby se pod­le mě situ­a­ce hod­ně zlep­ši­la. Ale ana­lý­zy archi­vu New­ton uka­zu­jí, že je pořád v médi­ích více epi­zo­dic­kých zpráv o uprchlí­cích než o pro­blé­mech jako exe­ku­ce či nerov­né vzdě­lá­vá­ní, kte­ré ovliv­ňu­jí život sta­ti­sí­ců lidí a brz­dí celé regi­o­ny. Mys­lím, že se moc baví­me o poli­tic­kém pro­vo­zu, kdo pove­de kte­rou stra­nu, kdo udě­lá koa­li­ce, co skan­dál­ní­ho řekl Zeman a Ovčá­ček. A málo o obsa­hu politiky.
Pro­to jsem z komen­tá­řů psa­ných pro Salon Prá­va jako Úvod do prak­tic­ké soci­o­lo­gie a jiných svých ana­lýz sepsal kníž­ku. Ale nechtěl jsem je jen dát za sebe a vydat. S pomo­cí Zbyň­ka Vla­sá­ka (edi­to­ra Salo­nu) jsem je půl roku pře­pi­so­val do del­ších esejů, někte­ré tex­ty na podob­ná téma­ta spo­jo­val. Dopi­so­va­li jsme více díl­čích ana­lýz. Někte­ré tex­ty jsme úpl­ně vyhodili.
Bylo to tro­chu nároč­né, pro­to­že jsem záro­veň při­pra­vo­val start své ana­ly­tic­ké fir­my PAQ a chys­ta­li jsme výzkum Roz­dě­le­ni svo­bo­dou pro ČRo, a navíc se mi naro­di­la dce­ra. Ale s pod­po­rou Zbyň­ka a mé ženy z toho nako­nec vze­šlo něco, co má smy­sl. Tedy doufám. 

Danit se dá jinde.

Musím při­znat, že mi kni­ha Sle­pé skvr­ny při­pa­dá jako hod­ně smut­né čte­ní. Pře­de­vším ji vní­mám jako zrca­dlo nasta­ve­né poli­ti­kům. Záro­veň by měla být prak­tic­kým návo­dem ke změ­nám. S tím sou­hla­sím. Líbí se mi, že pro­blémy pojme­no­vá­vá­te. Vidí­te ale kolem sebe něja­kou nadě­ji, oblast, kde se nám daří, kde se tře­ba situ­a­ce v posled­ních letech změ­ni­la k lep­ší­mu a je vidět, že se ener­gie do ní inves­to­va­ná vyplatila?
Já se při­znám, že mne to uklid­ňu­je. Roz­par­ce­lo­vat si ten pro­blém na díl­čí čás­ti a u kaž­dé najít věci, kte­ré by pomoh­ly k řeše­ní. Stav oko­lo exe­ku­cí by se dal výraz­ně zlep­šit v pod­sta­tě pár para­me­t­ric­ký­mi opat­ře­ní­mi v pří­stup­nos­ti oddlu­že­ní, v nasta­ve­ní srá­žek, kte­ré dnes dis­kri­mi­nu­jí samo­ži­vi­tel­ky a dal­ší čás­ti popu­la­ce, v moti­va­ci rušit nevy­ma­ha­tel­né exe­ku­ce, ve zru­še­ní těch pro­ti­práv­ních apod. Ve vzdě­lá­vá­ní by pomoh­lo vyš­ší a jed­no­duš­ší finan­co­vá­ní pod­půr­ných pro­fe­sí, posí­le­ní před­škol­ní výu­ky zne­vý­hod­ně­ných a dal­ší opat­ře­ní. Potře­bu­je­me sní­žit zda­ně­ní prá­ce, kte­ré kvů­li stag­na­ci sle­vy na poplat­ní­ka nevi­di­tel­ně ros­te a ztrá­cí se z něj pro­gre­si­vi­ta — vyrá­bí­me si tím pra­cu­jí­cí chudé a ome­zu­je­me start nových čes­kých firem. Danit se dá jin­de. A navíc ušet­řit až desít­ky mili­o­nů na předra­že­né insti­tu­ci­o­na­li­za­ci, nepro­duk­tiv­ních daňo­vých sle­vách, dota­cích a pod­po­rách spo­ře­ní a šedé ekonomice.
Mně to tedy vlast­ně při­pa­dá jako kri­tic­ká, ale pozi­tiv­ní kni­ha. Jak říká eko­nom­ka Kate Rawortho­vá, kte­rou citu­ji: „Nebuď opti­mis­ta, pokud tě to uklid­ňu­je. Nebuď pesi­mis­ta, pokud tě to nutí se vzdát.“ Naše pro­blémy nejsou nějak vyte­sa­né do DNA post­ko­mu­nis­tic­ké země. Může­me je sami změnit.

Mys­lí­te si, že sle­pé skvr­ny, o nichž píše­te, se vysky­tu­jí i v jiných stá­tech? Není sku­teč­nost, že se závaž­né potí­že pros­tě neře­ší, dnes už vlast­ně celo­ev­rop­ský pro­blém? V kni­ze naši situ­a­ci se zahra­ni­čím hoj­ně porovnáváte…
Tak jas­ně — to není jen čes­ký pro­blém. Mož­ná je na Čes­ku spe­ci­fic­ké, že sami sebe vní­má­me skr­ze nega­tiv­ní autos­te­re­o­ty­py. Hod­no­tí­me se hůře, než nás hod­no­tí ostat­ní náro­dy. Vyprá­ví­me si mýty o tom, jak jsme rov­nos­tář­ští, závis­ti­ví a tak dále. Moje žena je Ame­ri­čan­ka a znám hod­ně lidí z růz­ných tříd a loka­lit Ohia a může­te mi věřit, že lidé jsou všu­de dost podob­ní. Jest­li se něčím liší­me, tak těmi­to mýty o národ­ní pova­ze a tím, že máme ješ­tě více sklon bio­lo­gi­zo­vat selhá­ní — když svým vrs­tev­ní­kům v USA poví­dám, že rom­ské děti absol­vu­jí­cí škol­ku mají mno­hem vět­ší úspěš­nost v ZŠ a že pra­cov­ní akti­vi­ta i v oblas­tech ohro­že­ných vylou­če­ním závi­sí více na tom, zda máte učňák než na etni­ci­tě, diví se, že to vůbec pre­zen­tu­ji jako novin­ku. V ČR vám občas sotva věří, i když jim uká­že­te čís­la. To je para­dox — ty regi­o­nál­ní nerov­nos­ti, neře­še­né exe­ku­ce a dal­ší pro­blémy, jako jsou jed­ny z nej­vět­ších nerov­nos­tí v pří­stu­pu ke kva­lit­ní­mu vzdě­lá­ní v OECD, jsou v Čes­ku tak sta­bil­ní, že ome­zu­jí mobi­li­tu, nee­xis­tu­je zde kvů­li tomu moc pří­pa­dů, kdy se jedi­nec vyma­ní ze svých chudých a nevzdě­la­ných pod­mí­nek, a zpět­ně se to při­su­zu­je danos­ti. Ta ale v řadě stá­tů nee­xis­tu­je — a to včet­ně Pol­ska a Eston­ska, kde úspěch ve vzdě­lá­vá­ní zále­ží na vašem půvo­du méně. No a tím se vra­cím k vaší otáz­ce. Když něco kvů­li trva­le rigid­ní­mu sys­té­mu pova­žu­je­te za soci­ál­ní a bio­lo­gic­kou danost, neře­ší­te to. V tom vidím naše riziko.

Lidé hod­no­tí dneš­ní situ­a­ci doce­la pozitivně.

Vaši kni­hu vní­mám jako veli­ce inspi­ra­tiv­ní, ale řekl bych, že nála­da ve spo­leč­nos­ti, kte­rou kdy­si Havel ozna­čil za „blbou“, je dnes ješ­tě hor­ší. A vím, že nechce­te být pesi­mis­tou. Je pod­le vás změ­na možná? 
Z dat veřej­né­ho míně­ní to nevy­plý­vá. Lidé hod­no­tí dneš­ní situ­a­ci doce­la pozi­tiv­ně. I moje žena — půvo­dem z USA — mi říká, že lidé jsou dnes pří­jem­něj­ší a Pra­ha vypa­dá výraz­ně lépe než před dese­ti lety. Je tady spous­ta orga­ni­za­cí a ini­ci­a­tiv, kte­ré se sna­ží pomoct ve vzdě­lá­vá­ní — Uči­tel naži­vo vzdě­lá­va­jí­cí uči­te­le, škol­ky Člo­vě­ka v tís­ni, ino­va­ce vzdě­lá­vá­ní od H‑Matu a dal­ších. Zku­še­nost spo­lu­prá­ce s Minis­ter­stvem škol­ství na Stra­te­gii S2030 a Čes­kou škol­ní inspek­cí na ana­lý­zách je taky pozi­tiv­ní. Tak­že já nejsem skep­tik. Když se tyto síly spo­jí a při­dá se k nim byz­nys, kte­rý si pod­le mě začí­ná uvě­do­mo­vat, že ve vzdě­lá­vá­ní ztrá­cí­me spous­tu talen­tů a poten­ci­ál­ních zaměst­nan­ců, jsem optimista.
Mou skep­si tro­chu posi­lu­jí soci­ál­ní sítě a část médií, kde jste pořád ve víru něja­kých kul­tur­ních válek. Vytá­čí vás, ale brá­ní­te se je komen­to­vat, pro­to­že reál­ně nejsou důle­ži­té. Jen­že v pro­sto­ru je i dost zají­ma­vých osob, kte­ré se zabý­va­jí policy — tře­ba eko­no­mo­vé z IDEA CER­GE. Tro­chu více sle­do­vat tako­vé lidi a méně růz­né kon­spi­rá­to­ry, kte­ří na zákla­dě jed­no­ho for­mu­lá­ře z fran­couz­ských škol blouz­ní, že se pře­sta­ne říkat máma a táta, a věští zákaz jede­ní masa, pro­to­že v newy­or­ských ško­lách dětem pře­sta­li dávat nezdra­vé uze­ni­ny. Tím nará­žím na Ale­xan­dra Von­d­ru samozřejmě.

Když dnes někdo na pro­blémy upo­zor­ňu­je, poli­ti­ci mu čas­to řek­nou, ať vstou­pí do poli­ti­ky, že jedi­ně tak se dá něco změ­nit. Dostal jste něja­ké podob­né nabíd­ky? A jak tyto vzka­zy od poli­ti­ků smě­rem k občan­ské spo­leč­nos­ti vnímáte? 
Ješ­tě mi to nikdo nena­bí­dl. Nevím, zda bych v tom byl dob­rý. Ale občas kon­zul­tu­ji věci ve vzdě­lá­va­cí a soci­ál­ní poli­ti­ce. Není to však stra­nic­ké angaž­má — rád svůj názor řek­nu komu­ko­li, kdo má zájem tyto věci zlep­šit a není pří­mo nede­mo­kra­tic­ký auto­ri­tář nebo to nechce jen jako PR.

Musím při­znat, že jste mě tím roz­ho­vo­rem čás­teč­ně uklid­nil, oprav­du, je mi líp, asi jste mě tro­chu naka­zil. Zají­má mě: jak si Čes­kou repub­li­ku před­sta­vu­je­te za deset let? 
Řek­nu tako­vou rea­lis­tic­kou, ale pozi­tiv­ní před­sta­vu. Mys­lím si, že někte­ré hůře a poma­le­ji řeši­tel­né pro­blémy budou pře­tr­vá­vat — napří­klad pro­blémy spo­je­né s dra­hým byd­le­ním, nerov­nos­tí regi­o­nů a podob­ně. Ale věřím, že by se nám moh­lo poda­řit roz­jet řadu díl­čích opat­ře­ní a ově­řit jejich účin­nost, ať už jde o před­škol­ní výcho­vu pro soci­ál­ně zne­vý­hod­ně­né děti, výraz­né sní­že­ní exekvo­va­nos­ti díky pří­stup­něj­ší­mu oddlu­že­ní nebo ruše­ní sta­rých nedo­byt­ných či nele­gál­ních exe­ku­cí. Navíc před­po­klá­dám, že bude sílit tlak na jis­té úpra­vy daně­ní prá­ce, pro­to­že je oprav­du hod­ně vyso­ké, a lidé jsou pro­to vytla­čo­vá­ni do růz­né polo­še­dé eko­no­mi­ky a sou­čas­ně se tak zne­snad­ňu­je vznik firem — a to už deset let, což je neudržitelné. 

Říká­te, že vaše žena je z Ohia. Nena­padlo vás pře­stě­ho­vat se tam?
Hlav­ní měs­to Ohia Colum­bus je pří­jem­né mís­to pro život, kde se pro­po­ju­je rela­tiv­ně malé mra­kodra­po­vé cen­t­rum se spous­tou růz­ných sta­rých němec­kých a „vik­to­ri­án­ských“ čtvr­tí, je tam hod­ně par­ků, vyso­ko­škol­ský kam­pus. Byl jsem tam nejdéle asi tři měsí­ce a rád na ně vzpo­mí­nám. Mimo jiné jsem na těch­to prázd­ni­nách vymys­lel a otes­to­val meto­di­ku voleb­ních mode­lů, kte­rou pou­ží­vá MEDI­AN a čás­teč­ně ji pře­vza­lo CVVM — tedy tu, kte­rá u neroz­hod­nu­tých voli­čů při­hlí­ží ke zva­žo­va­ným stra­nám a kte­rou popi­su­ji v jed­né z posled­ních kapi­tol Sle­pých skvrn. Ale Ame­ri­ka má samo­zřej­mě i svo­je nevý­ho­dy — ženi­ny kama­rád­ky muse­jí začít pra­co­vat čty­ři týd­ny po naro­ze­ní dítě­te, je tam straš­ně dra­hé zdra­vot­nic­tví — čas­to pla­tí­te, i když jste pojiš­těn. Něče­ho bychom si i na tom čes­kém soci­ál­ním a zdra­vot­nic­kém sys­té­mu měli vážit.