Všech­ny pro­to pře­kva­pi­lo, když si v Číně Pro­blém tří těles vyslou­žil tako­vou pozor­nost a zažehl dis­ku­zi. To množ­ství inkous­tu a pixe­lů spo­tře­bo­va­ných na účet toho­to titu­lu bylo v žán­ru science ficti­on nevídané. 

Dám vám pár pří­kla­dů. Nej­ty­pič­těj­ší­mi čín­ský­mi čte­ná­ři sci-fi jsou stu­den­ti střed­ních a vyso­kých škol. Pro­blém tří těles však při­tá­hl pozor­nost také IT exper­tů, kte­ří na nej­růz­něj­ších inter­ne­to­vých fórech roze­bí­ra­li vědec­ké teo­rie a detai­ly z kni­hy a vní­ma­li je jako meta­fo­ry pro bez­o­hled­né sou­pe­ře­ní mezi čín­ský­mi inter­ne­to­vý­mi společnostmi. 

V čín­ském lite­rár­ním svě­tě si Pro­blé­mu tří těles vši­ml i main­stre­am, kte­ré­mu vždy domi­no­va­la rea­lis­tic­ká fik­ce. Pro­blém tří těles byl jako něja­ká pří­še­ra, kte­rá najed­nou vtrh­la na scé­nu, lite­rár­ní kri­ti­ci se cíti­li bez­rad­ní a záro­veň jim bylo jas­né, že kni­hu nemo­hou ignorovat.

Kni­ha ovliv­ni­la dokon­ce i věd­ce a techniky.

Kni­ha ovliv­ni­la dokon­ce i věd­ce a tech­ni­ky: Li Miao, kos­mo­log a zastán­ce stru­no­vé teo­rie, napsal na jejím zákla­dě kni­hu The Phy­s­ics of Three Body, fanouš­ky se sta­lo i mno­ho vesmír­ných inže­ný­rů, a dokon­ce mě Čín­ská národ­ní vesmír­ná agen­tu­ra požá­da­la o kon­zul­ta­ce (a to i přes­to, že v mém romá­nu je stej­ná orga­ni­za­ce popi­so­vá­na jako tak kon­zer­va­tiv­ní a úzko­prsá, že se extre­mis­tic­ký úřed­ník musel zaplést do maso­vých vražd, aby mohl pro­sa­dit nové nápa­dy). Ten­to druh reak­cí je prav­dě­po­dob­ně znám ame­ric­kým čte­ná­řům (např. The Phy­s­ics of Star Trek nebo NASA spo­lu­pra­cu­jí­cí s tvůr­ci science ficti­on), v Číně je však poně­kud nezvyk­lý a vel­mi kon­tras­tu­je s ofi­ci­ál­ní poli­ti­kou potla­čo­vá­ní sci-fi během osm­de­sá­tých let minu­lé­ho století. 

Od polo­vi­ny deva­de­sá­tých let do dneš­ních dní zaží­vá čín­ská science ficti­on rene­san­ci. Noví auto­ři a jejich nápa­dy nema­jí s minu­lým sto­le­tím mno­ho spo­leč­né­ho. Čín­ská science ficti­on se stá­vá růz­no­ro­dou a již o ní nelze hovo­řit jako o čis­tě „čín­ské“. Její sou­čas­ný stav je bliž­ší svě­to­vé podo­bě žán­ru. Ke sty­lům a téma­tům, jež se obje­vu­jí napří­klad u ame­ric­kých auto­rů, lze v čín­ské science ficti­on snad­no najít paralely.
Zají­ma­vé je, že nad­še­ní z vědy, kte­ré je pro čín­skou science ficti­on minu­lé­ho sto­le­tí typic­ké, nyní téměř vymi­ze­lo. Aktu­ál­ní díla odrá­že­jí nedů­vě­ři­vost a tíseň z tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku. Naše vyhlíd­ky, kte­ré vykres­lu­jí, jsou tem­né a nejis­té. A pokud se náho­dou obje­ví svět­lá budouc­nost, při­chá­zí po kři­vo­la­ké ces­tě plné utrpení. 

Když vyšel Pro­blém tří těles, kniž­ní trh se sci-fi lite­ra­tu­rou byl úzkost­ný a depre­siv­ní. Dlou­ho­do­bé odsou­vá­ní toho­to žán­ru na okraj ved­lo ke zmen­še­ní a izo­lo­vá­ní okru­hu žán­ro­vých čtenářů. 

Fanouš­ci sami sebe vní­ma­li jako národ na odlehlém ost­ro­vě, kte­rý je nepo­cho­pe­ný okol­ním svě­tem. Spi­so­va­te­lé měli pro­blém při­táh­nout čte­ná­ře a cíti­li, že se muse­jí vzdát své­ho cam­pbellov­ské­ho sci-fi fun­da­men­ta­lis­mu a začít vyzdvi­ho­vat lite­rár­nost a realismus. 

Prv­ní dva díly mé tri­lo­gie se sna­ži­ly o totéž. Vel­ká část prv­ní­ho dílu byla zasa­ze­na do obdo­bí Kul­tur­ní revo­lu­ce a v dru­hém dílu byla Čína budouc­nos­ti soci­ál­ně i poli­tic­ky stej­ně insti­tu­ci­o­na­li­zo­va­ná jako Čína sou­čas­ná. To byly sna­hy o to, zesí­lit u čte­ná­řů dojem rea­lis­tič­nos­ti, dát spe­ku­la­tiv­ním prv­kům něja­ký základ v pří­tom­nos­ti. Výsled­kem bylo, že já i můj nakla­da­tel jsme u tře­tí­ho dílu měli jen malou víru v úspěch. Jak se pří­běh vyví­jel, nešlo ho nadá­le vzta­ho­vat k sou­čas­ným reá­li­ím. Musel jsem popsat vzdá­le­né budouc­nos­ti a vzdá­le­né kou­ty vesmí­ru – a jak víme, čín­ští čte­ná­ři o toto nestáli. 

S mým nakla­da­te­lem jsme se nako­nec shod­li, že jestli­že je nemož­né, aby tře­tí díl na trhu uspěl, bude asi nej­lep­ší, když se pře­sta­nu sna­žit při­táh­nout čte­ná­ře, kte­ří si svou ces­tu ke science ficti­on ješ­tě nena­šli. Mís­to toho jsem napsal „čis­tý“ science ficti­on román, kte­rý mě, jako hard­co­re fanouš­ka žán­ru, napl­ňu­je. A tak jsem tře­tí díl vytvo­řil pro sebe. Napl­nil jsem ho mul­ti­di­men­zi­o­nál­ní­mi a dvou­di­men­zi­o­nál­ní­mi vesmí­ry, umě­le vytvo­ře­ný­mi čer­ný­mi díra­mi a jeho časo­vou osu jsem roz­ší­řil až k tepel­né smr­ti vesmíru. 

A pro­to pro nás bylo obrov­ským pře­kva­pe­ním, že prá­vě ten­to tře­tí díl, napsa­ný pro čis­to­krev­né fanouš­ky žán­ru, byl tím, kte­rý celé sérii při­ne­sl popularitu. 

Science ficti­on je lite­ra­tu­ra mož­nos­tí. I vesmír, ve kte­rém žije­me, je jen jed­nou z mož­nos­tí. Pro lid­stvo jsou někte­ré vesmí­ry lep­ší než jiné a Pro­blém tří těles uka­zu­je ten nej­hor­ší mož­ný. Vesmír, ve kte­rém je exis­ten­ce tak tem­ná a těž­ká, jak si jen dove­de­te představit.

V Pro­blé­mu tří těles jsem psal o nej­hor­ším z mož­ných vesmí­rů s nadě­jí, že se může­me poku­sit o to, abychom naši Zemi uči­ni­li její nej­lep­ší mož­nou verzí.

Zdroj: http://​www​.tor​.com/​2​0​1​4​/​1​0​/​3​0​/​r​e​p​o​s​t​-​t​h​e​-​w​o​r​s​t​-​o​f​-​a​l​l​-​p​o​s​s​i​b​l​e​-​u​n​i​v​e​r​s​e​s​-​a​n​d​-​t​h​e​-​b​e​s​t​-​o​f​-​a​l​l​-​p​o​s​s​i​b​l​e​-​e​a​r​t​h​s​-​t​h​r​e​e​-​b​o​d​y​-​a​n​d​-​c​h​i​n​e​s​e​-​s​c​i​e​n​c​e​-​f​i​c​tion/
Foto: Li Yibo