Jaké kníž­ky jste měla ráda, když jste byla malá? Co vás na nich bavi­lo, co jste v nich hledala?
Nej­víc mě bavi­lo, když bylo v těch pří­bě­zích něco smut­né­ho. Jako prv­ní oprav­du vel­ký kniž­ní záži­tek si vyba­vu­ju kapi­to­lu v Malém Bob­šo­vi, kdy mu zemře mlad­ší brat­ří­ček. Pak jsem měla ráda Říka­li mi Leni, pří­běh hol­čič­ky, kte­rá je na celém svě­tě sama, pro­to­že cítí, že její mat­ka není její mat­ka. Dal­ší oblí­be­né kníž­ky byly Brat­ři Lví srd­ce, kte­ří začí­na­jí smr­tí dvou dětí, a Ron­ja, dce­ra lou­pež­ní­ka, kdy Ron­ja pře­sta­ne mlu­vit s otcem a ute­če z domo­va. Tohle mě bavi­lo. Vzta­hy. Pak dob­ro­druž­ství. Potom až pří­pad­ně humor.

Co pod­le vás dělá dět­skou kníž­ku dobrou dět­skou knížkou?
Prá­vě vzta­hy a dob­ro­druž­ství. Hlav­ně jazyk. A ilu­stra­ce. Ale pře­de­vším to bude ten jazyk, styl, kte­rý ji odli­ší od dob­ré kni­hy pro dospě­lé. Ale to mlu­vím už o kni­hách pro vět­ší děti — pro ty men­ší jsou důle­ži­těj­ší ilu­stra­ce a nápad, hravost.

Proč jste napsa­la kníž­ku pro děti? Ovliv­ni­lo vás, že jste se sama sta­la rodičem?
Nej­spíš jo, i když já jsem to k tomu pří­mo nevzta­ho­va­la. Ale když jsem pak kama­rá­dům říka­la, že píšu kni­hu pro děti, ale že to není pro­to, že mám sama mimi­no, tak se mi smá­li. A je prav­da, že si to pomys­lí téměř kaž­dý, tak­že asi něja­kou záslu­hu tomu mimi­nu musím nechat.

Jaký je roz­díl mezi psa­ním pro dospě­lé a psa­ním pro děti?
Psa­ní pro děti pro mě bylo těž­ší, muse­la jsem pořád uva­žo­vat, co ješ­tě děti pocho­pí, a co by pro ně bylo pří­liš slo­ži­té nebo nesro­zu­mi­tel­né. Uzná­vám ale, že vzhle­dem k tomu, že čas­to píšu „za děti“, pou­ží­vám dět­ský pohled, byl pro mě tenhle aspekt psa­ní dět­ské kni­hy pří­jem­ný a vlast­ně snadný.

Kdo je čmu­cha­dlo? Co vás inspi­ro­va­lo k vytvo­ře­ní této posta­vy? A posta­vy Bertíka?
Čmu­cha­dlo je zvlášt­ní zví­ře. Jed­nou jsem leže­la v poste­li a to slo­vo mě pros­tě napadlo a já hned vědě­la, že je to zví­ře, a říka­la jsem si, že když už mám tak hez­ký slo­vo, tak napíšu kni­hu pro děti, kde tohle zví­ře bude. A že bude radit něko­mu, kdo je smut­ný. Něja­ké­mu dítě­ti. Tak vzni­kl Ber­tík. Nikdo reál­ný to není. Ačko­liv pova­hu má mož­ná podob­nou pova­ze syna mého pří­te­le, Maxe. Nebo tak, jak Maxe vidím já.

Komu je kníž­ka určena?
Dětem, kte­ré se někdy cítí samy.

Obsah z 'https://www.youtube.com/e[…]' není možné zobrazit bez souhlasu s cookies.