Jak vás vůbec napadlo vznik takové knihy iniciovat — a proč jste si vybral jako hlavní dějiště Cejl a jeho okolí?
Je to opravdu mimořádně zajímavá oblast města Brna, s níž jsem se poprvé začal blíže seznamovat v době, kdy jsme pro nakladatelství Host připravovali historické průvodce Brnem — Brno nacistické, Brno stalinistické a Brno účtující, zachycující Brno ve chvílích, kdy se po druhé světové válce účtovalo s německým obyvatelstvem. A vlastně dříve nebo později nás to vždy vrátilo na Cejl, který byl jako dělnická oblast mimořádně důležitý. V dobách těsně poválečných a pak v době komunismu se samozřejmě dělníkům vycházelo hodně vstříc, po roce 1939 bylo do této části města soustředěno židovské obyvatelstvo — kvůli těmto převratným změnám ve dvacátém století ztratilo toto místo značnou část své historické paměti. Od toho už nebylo daleko k nápadu ztracenou historii připomenout. Asi před rokem a půl mě oslovil Martin Reiner, který se tehdy stal zastupitelem za Žít Brno a přišel s tím, že by chtěl pomocí několika nápadů Cejl postupně rehabilitovat jako plnohodnotnou část města. A vytvoření knihy, která by Cejl využila jako literární prostor, bylo jedním z jeho podnětů.

Každá povídka v knize má reálný základ — inspiraci v podobě výstřižku z dobového tisku. Jak těžké bylo tyto ukázky sehnat?
O dění na Cejlu v polovině devatenáctého století informovaly dvoje brněnské česky psané noviny — a oboje vlastně totožně — Morawské nowiny a Moravská orlice. Byly plné různých noticek a soudniček s nejbizarnějším obsahem. Takových fantastických zpráv v nich bývaly desítky, stovky, takže sehnat je příliš velký problém nebyl. Už když jsem na ně před lety narazil poprvé, napadlo mě, jak úžasné by bylo nějak je literárně zpracovat. Nosil jsem to v hlavě, přemýšlel jsem o nějakém dělnickém či sociálním románu, ale z toho časem sešlo. Využití nakonec našly v Krvavém Bronxu — a to je skvělé! Vymysleli jsme, že bychom každému oslovenému spisovateli přidělili jednu soudničku či zprávu — a od nich by se začal odvíjet vymyšlený příběh. Zajímavé například je, že účastníci příběhů byli už v novinách nazváni plnými jmény, byl tam uveden i jejich věk a nezřídka i přesná adresa. Cejl, místo bez paměti, jak jej známe dnes, kterým tak násilně prošlo dvacáté století, může prostřednictvím takovéto antologie svou paměť vlastně znovuobjevit. A to velmi konkrétně.

Vymysleli jsme, že bychom každému oslovenému spisovateli přidělili jednu soudničku či zprávu — a od nich by se začal odvíjet vymyšlený příběh.

Jakou radost jste měl ze skladby autorů, kteří povídky do knihy napsali?
Překvapilo mě, jak neskutečně rychlé to bylo — Martin Reiner oslovil svou část skvělých autorů, druhou polovinu přidal Mirek Balaštík, v knize se objevují nejlepší autoři nakladatelství Host a Druhé město, tedy v podstatě nejlepší současní čeští spisovatelé.

A vy sám jste si tam vystřihl dokonce dvojroli!
Původně jsem chtěl psát jen předmluvu, tu jsem měl tak nějak rozmyšlenou; psát prózu jsem neplánoval, protože jsem to ani nikdy nedělal. Ale Mirek Balaštík mě pak přemluvil, abych, když už jsem to celé spískal, taky přispěl vlastní povídkou. Oddaloval jsem to, co to šlo, ale pak jsem jel na dovolenou kamsi k moři — a protože mě to u moře nebaví a většinou se tam nudím, řekl jsem si, že ten čas aspoň užitečně využiju. A je už na laskavém čtenáři, aby posoudil, zda to má či nemá nějakou hodnotu. Skutečnost, že jsem se se svou povídkou objevil vedle takových autorů, mě samozřejmě moc těší.

Kniha se ještě zdaleka nedostala ke všem čtenářům, které by mohla oslovit

A nemotivovalo vás to přece jen k napsání dělnického románu?
Bylo by to bezvadné, samozřejmě, ale úkolů je mnoho, takže zatím o něčem takovém neuvažuju.

Kniha vyšla těsně předtím, než se naplno projevila koronavirová krize. Nepodařilo se uspořádat akce k její propagaci, procházky po Cejlu a podobně…
Asi nejsem jediný, koho to mrzí. A nejde jen o ty procházky, myslím, že kniha se ještě zdaleka nedostala ke všem čtenářům, které by mohla oslovit. Ale to se v této době a situaci, kterou nikdo nečekal, jistě stalo i jiným knihám. Věřím, že se vše zase zlepší a kniha si cestu k lidem, kterým se bude líbit, určitě najde. Jsem přesvědčený, že si ji pak všichni zájemci přečtou a budou lépe připraveni právě na výpravy do míst, kde se odehrály některé příběhy z knihy. Snad se tam brzy vydáme.

Já osobně se na ty procházky opravdu těším. Už víte, kam návštěvníky zavedete?
Z mého pohledu je prostor kolem Cejlu zajímavý celý. Cejl je starobylou oblastí města Brna, kterou prošly dějiny. Jeho historie není zajímavá jen v období kolem poloviny devatenáctého století, ze které pochází většina příběhů popsaných v knize Krvavý Bronx. To, co se odehrávalo v devatenáctém a dvacátém století na Cejlu, bylo ale ještě závažnější a dramatičtější než to, co se dělo v samotném městě. Ať už se jedná o bouřlivý průmyslový rozvoj, národnostní problémy, dějiny spojené s holokaustem nebo následným dosídlením lidmi, kteří s Brnem neměli nic společného. Zkrátka určitě bude kudy chodit i o čem si povídat.

Takže se potkáme na křtu knihy v Káznici a pak i na procházce?
Věřím, že jo, a doufám, že to bude co nejdřív.