Za rozhovor děkuji Petru Čapkovi (Schefikův blog), Madeleine Fehrensové (CZ Books), Radce Hlavínové (Blog Rachel Roo), Nikole Slavíčkové (Hnízdo zvrhlé Narcisky), Kristýně Spáčilové (Yours Fantasy), Wendy Šimotové (Malý knižní Vesmír) a Tereze Vrškové (She is a Bookaholic).

Vybíráš si knihu podle obálky?
PČ: Vím, že by se to nemělo, ale dost často vybírám právě podle obálky. Teprve až mě kniha zaujme na první pohled, jdu po anotaci.
NS: Nejen podle ní, ale ano, obálka má u mě při výběru knihy často velmi velký vliv. I když jsou bohužel případy, kdy je obálka lepší než obsah knihy, což je docela smutné.
KS: Pokud je to knížka od mého oblíbeného autora, tak si ji koupím, i kdyby měla fakt ošklivou obálku. V případě, že knížka vyšla ve více edicích, vyberu si tu, která se mi líbí víc. V poslední době jsem si takto oblíbila knihy Neila Gaimana v edici, kterou ilustruje Chris Riddell.

Máš svoji oblíbenou obálku?
TV: Jednu konkrétní ne — to je, jako kdyby ses mě zeptala, co je moje nejoblíbenější knížka. Ale třeba obálky série Archiv Bouřné záře od Brandona Sandersona jsou pro mě mistrovským dílem. Mám ráda i minimalistické, jednoduché obálky, na kterých je jen název knihy, jméno autora a třeba nějaký symbol. Napadá mě Kostičas, ten se mi líbil.
MF: Mám jich celkem dost, ale opravdu jedna z nej je obálka knihy Jako zabít ptáčka od Harper Lee ve speciální paperbackové edici od Harper Perennial Modern Classics k padesátému výročí vydání. Ta obálka na mě působí velmi zvláštním, uklidňujícím dojmem.
KS: Mám spíš oblíbený typ, styl obálek. Líbí se mi obálky s ilustrací nebo zajímavým letteringem. Pokud je hlavní hrdina na obálce ilustrovaný, tak mi to nevadí, většinou přesně odpovídá popisu v knize. Ale u fotografie mi často přijde, že je vybraná dost náhodně a hrdina si vlastně není moc podobný.

Pokud je knížka od mého oblíbeného autora, tak si ji koupím, i kdyby měla fakt ošklivou obálku.

Stalo se ti, že jsi po přečtení knihy zjistila, že obálka neodpovídá příběhu?
TV: Ano, například že barva vlasů hrdinky neodpovídá popisu nebo že je na obálce Eiffelovka, přestože se děj vůbec neodehrává v Paříži.
RH: Spíš se mi stává, že až po dočtení pochopím, co tou obálkou vlastně má být řečeno. Ne vždycky se mi to líbí, někdy bych zvolila jiný motiv, jinou styčnou věc.

Záleží ti na tom, jak je kniha vyrobená?
NS: Příliš to nezkoumám, ale podvědomě asi na „něco“ dám. Líbí se mi, když je obálka na omak příjemná, mám ráda vystouplé detaily na přebalu, silnější papír. Líbí se mi, když kniha nepůsobí „lacině“. No dobře, asi jsem trochu vybíravá. (směje se)
PČ: Rozhodně záleží, ostatně není nic horšího než bílá kniha bez přebalu, která je doslova magnetem na otisky, jako například série Akta Enzo od Petera Maye.
KS: Když má kniha ražbu, je to takový fajn bonus. Ale je škoda, že se v dnešní době knížky nevyrábějí tak jako dřív — mám doma například starou knihu od Julese Vernea s plátěnou vazbou a ražbou a ta vypadá nádherně. V tomto směru mě mile překvapila Amerikána, která má moc příjemný povrch.

Některé knihy vycházejí s přebalem, jiné bez něj. Která z variant je ti sympatičtější?
RH: Asi s přebalem. Jsem knihomol puntičkář, takže před čtením umejt ruce a v blízkosti dvaceti metrů nejíst a nepít, ale uklidňuje mě, že kdybych ten přebal pokecala, pod ním to zůstane neporušené. (směje se)
WŠ: Rozhodně s přebalem. Za prvé se tolik neponičí vazba a za druhé je to pro čtenáře takovej bonus, když jsou pod přebalem pěkně udělaný desky, který se graficky můžou od obálky lišit. Knížka bez přebalu, to je jako kdybych šla ven jenom v prádle a nevzala si kalhoty. Je taková nahá, nedůstojná… nekompletní.

Pevná vazba, nebo paperback?
TV: Záleží na knize. Některé knihy jsou doslova zrozené pro to, aby se vydaly v pevné vazbě, a naopak. Všeobecně bych ale do pevné vazby dávala rozsáhlé příběhy. Jako čtenář fantasy se často setkávám s knihami nad pět set stran, a ať se snažím sebevíc, skoro vždycky skončí se zlomenými hřbety a ohnutými rohy.
NS: Pevná vazba vypadá lépe, každopádně paperback se lépe tahá s sebou. Ale asi dávám přednost pevné vazbě. Mám pocit, že se tak rychle neponičí.

Obálky některých knih se přebírají ze zahraničí, u jiných si naopak nakladatel vytvoří vlastní obálku. Jak se stavíš k tomu, když zahraniční kniha najednou v ČR vyjde v jiné úpravě?
KS: Záleží na tom, jak tragická ta úprava je. Když je to hodně špatné, tak si to v českém překladu vůbec nekoupím a dám přednost angličtině.
TV: Nevadí mi, když si nakladatel vymyslí vlastní obálku. Chce to ale zachovat kouzlo knihy, aby čtenář hned poznal, o co se jedná, a aby kniha nezůstala bez povšimnutí. Jako příklad uvedu sérii Griša, která v českém překladu vyšla s úplně jinou obálkou než v originále. V tu chvíli nám nikomu nedošlo, že jde o tu samou knihu, bestseller, který vychvaluje snad každý booktuber v zahraničí. Velkou roli hraje i to, jak je přeložený název.

Pozoruješ v knižním designu nějaký vývoj nebo trendy?
NS: Přijde mi, že si spousta nakladatelů uvědomila, že čtenáři na obálku hodně dají, takže pozoruji zlepšení v určité líbivosti a snaze v bezbřehé konkurenci zaujmout. Všimla jsem si trendu strkat na obálku knih „medaile“ a označení „bestseller“ a to mě upřímně trochu vytáčí. Kolikrát to kazí jinak pěknou obálku a osobně mě to od koupě knihy spíš odrazuje.
RH: Mám dojem, že teď se na obálky dá víc než před pěti deseti lety. Razí se do obalů, píše se leskle, se třpytkama, čím větší cirkus na přebalu, tím víc kniha zaujme. Nevím ale, jestli to potom je nebo není na její úkor.

Myslíš si, že se podle úpravy knihy dá poznat nakladatelství?
MF: Určitě dá, třeba knížky z Hosta poznám skoro vždy. Mají krásné, originální obálky. Od jiných nakladatelství to také není moc těžké.
NS: Určitě ano. Třeba právě Host má poměrně typické rysy a určitou kvalitu, která hned hlásá, odkud dané knihy pocházejí. Stejně tak se dá těžko splést třeba edice Světová knihovna od Odeonu nebo Knižní klub se svými zlatými kolečky. Vydavatelé young adult literatury poměrně sází na obálky, i když tam už mi častěji dělá potíže zařadit, jestli se jedná o Yoli nebo CooBoo, ale věřím, že cílovka v tom má jasno.

Jaký máš názor na filmové obálky?
MF: Líbí se mi. Jsem kvůli tomu divná? (směje se) Protože přece platí, že kniha je vždy lepší než film, tak proč ji hanit filmovou obálkou… To jsou názory, který jdou mimo mě. Jedna z mých nejoblíbenějších obálek je právě filmová, Pýcha a předsudek od Academie. Je na ní Keira Knightley, ta obálka je naprosto úchvatná, knihu vystihuje přesně.
WŠ: Takovýmhle obálkám moc nefandím, abych se přiznala. Za prvé filmová obálka ovlivní to, jak bych si jako čtenář mohla představit jednotlivé postavy a prostředí, a za druhé mám pocit, že v okamžiku, kdy dostane knížka filmovou obálku, ztrácí něco sama ze sebe.
TV: To, jestli si koupím knížku s filmovou obálkou, dost záleží na tom, jestli je ten film dobrý. Napadá mě třeba Než jsem tě poznala — obálka mě k přečtení nenalákala, ale pak vyšla knížka s filmovou obálkou, na které byli navíc moji oblíbení herci. Tak jsem si to koupila s filmovou. Setkala jsem se i s případem, kdy knížka měla přebal navíc — ten klasický a na něm filmový. Na jednu stranu zpropagovali film, ale zároveň to pasovalo do série k ostatním knížkám.

Mám pocit, že v okamžiku, kdy knížka dostane filmovou obálku, ztrácí něco sama ze sebe.

Kdybys byla grafikem, kterou obálku bys chtěla navrhnout?
WŠ: Líbilo by se mi udělat obálku k Na cestě od Jacka Kerouaca nebo k některý knížce od Patricka Whitea, pokud by se někdo rozhodl je znovu vydat. Mám ty autory ráda, vážím si jich a ty knížky jsou fantastický. Takže pokud bych do toho třeba mohla jednou mluvit, tak bych to udělala ráda, s chutí a s úctou.
RH: Harryho Pottera, protože by mě pak znali úplně všichni! (směje se)
TV: Bavilo by mě fantasy, ale potřebovala bych znát příběh dopředu. Mám ráda výpravné obálky, které ukážou kousek toho fantastického světa nebo zachycují určitou událost z příběhu. Tvorba takové obálky je ale podle mě velká zodpovědnost. Autor si sice svůj svět vymyslí do všech podrobností, ale první, co vidíte, je obálka. Každý člověk má jinou formu představivosti a ta se může/nemusí shodovat s tím, co si představí grafik.

Která obálka tě v poslední době zaujala?
PČ: Z posledních knih, co mi přišly pod ruku, musím rozhodně zmínit Fantastická zvířata J. K. Rowlingové — obálka je zdobná a velice efektní. Z Hosta pak Kouzelníkův únik z reality — naprosto minimalistická, jednoduchá, přesto dokáže upoutat.
WŠ: Já jsem velkej minimalista, takže si moc nepotrpím na barevný a přeplácaný obálky. Hodně se mi líbila obálka ke knížce Skleněný zámek Jeannette Wallsové nebo k Jasno lepo podstín zhyna od Sary Baumeové. Parádní obálku má taky Všechno je jenom dvakrát.
MF: Momentálně čtu Hanu Aleny Mornštajnové a obálka je moc krásná, jsem v půlce knihy a dobře to ten příběh vystihuje…

Vnímáš knihu i jako estetický předmět, který ti zdobí byt?
RH: Jasně! Mám šest knihoven, nemám doma vlastně nic moc jinýho, takže je základ, aby to hezky vypadalo a ladilo. Ale časem mi stejně zase dojde místo a budu to rvát mezi poličky, kde se ukáže milimetr místa, a úprava bude fuč.
PČ: Vzhledem k tomu, že podstatnou část knih čtu v elektronické podobě, tak jsou v mém případě knihy hlavně doplněk do bytu. Ostatně, co vypadá líp než knihovna plná úžasných příběhů? Na druhou stranu údržba takové knihovny pak stojí za to! (směje se)