Co vás vede k tomu myslet si, že se lidé stali závislými na digitálních zařízeních a sociálních médiích?
Dříve jsme si mysleli, že závislost většinou souvisí s chemickými látkami: heroinem, kokainem, nikotinem. Dnes tady máme fenomén behaviorálních závislostí, kde, jak mi řekl jeden vedoucí pracovník v technologickém průmyslu, lidé tráví téměř tři hodiny denně připoutaní k mobilním telefonům. Teenageři dokážou strávit týden sami ve svém pokoji hraním video her. Snapchat se chlubí tím, že jeho mladiství uživatelé otevřou aplikaci více než osmnáctkrát za den. Behaviorální závislosti jsou teď opravdu rozšířené. Studie z roku 2011 naznačuje, že alespoň jednou z nich trpí 41 procent z nás. Toto číslo se jistě zvedlo s přijetím novějších a návykovějších sociálních sítí, tabletů a smartphonů.

Jak definujete „závislost“?
Podle mě to musí být něco, co vás baví dělat v krátkodobém horizontu a narušuje to vaši pohodu z dlouhodobého hlediska – ale i přesto to děláte dál. Jsme biologicky náchylní k tomu zaplést se s těmito druhy prožitků. Když někoho posadíte před hrací automat, jeho mozek se bude kvalitativně chovat stejně, jako kdyby bral heroin. Pokud jste někdo, kdo neodolá hraní video her – nemyslím každého hráče, ale lidi, kteří jsou závislí na určité hře, - v momentě, kdy se připojíte k počítači, váš mozek se bude chovat podobně jako mozek drogově závislého. Jsme navržení tak, že pokud budeme mačkat správná tlačítka, naše mozky budou uvolňovat neurotransmiter dopaminu. Jsme zaplaveni dopaminem, což nám krátkodobě dává pocit něčeho úžasného, ale v dlouhodobém horizontu si zvykneme a chceme víc.

Během dne by měly existovat chvíle, kdy to u vás bude vypadat jako v padesátých letech nebo jako byste seděli v pokoji a nemohli určit, v jaké době se nacházíte.

Uvědomují si tvůrci nových technologií, co dělají?
Lidé, kteří navrhují videohry, by neřekli, že chtějí vytvářet závisláky. Jenom se snaží, abyste s jejich produkty strávili co nejvíc času. Některé hry na smartphonech vyžadují, abyste při hraní platili, chtějí, abyste dál hráli. Návrháři dávají do hry určitou míru zpětné vazby, stejně jako hrací automaty nabízejí příležitostnou výhru, aby si udržely váš zájem. Není překvapivé, že producenti her často testují různé verze, aby viděli, kterým z nich je nejtěžší odolat a které udrží nejdéle pozornost. Funguje to. Mluvil jsem s mladým mužem, který seděl před počítačem a hrál videohru 45 dní v kuse! Chorobné hraní mu zničilo zbytek života. Skončil na rehabilitační klinice reSTART ve Washingtonu, která se specializuje na léčbu mladých lidí s herní závislostí.

Potřebujeme právní úpravu, která by nás ochránila?
Není to špatný nápad o ní uvažovat, alespoň co se týče online her. V Jižní Koreji a Číně už existují návrhy na něco, čemu říkají „Popelčiny zákony“. Jde o to chránit děti od hraní určitých her po půlnoci. Hraní a závislost na internetu je vážný problém v celé východní Asii. V Číně jimi trpí miliony mladých lidí, které rodiče posílají na speciální tábory, kde je terapeuti měsíce léčí detoxikačním režimem.

Proč tvrdíte, že řada nových elektronických přístrojů způsobila behaviorální závislosti?
Podívejte se, co lidé dělají. Podle jednoho výzkumu šedesát procent dospělých uvedlo, že během spaní u sebe mají mobilní telefon. Jiný výzkum zase říká, že polovina respondentů potvrdila, že během noci kontrolují e-maily. Navíc tyto nové přístroje se ukazují být perfektním zařízením pro poskytování návykových médií. Hry a sociální sítě byly kdysi omezeny na náš stolní počítač, přenosná zařízení nám dovolují připojit se k nim kdekoliv. Dnes kontrolujeme sociální sítě nepřetržitě, což nám narušuje práci i každodenní život. Jsme posedlí tím, kolik lajků získá naše fotka na Instagramu, místo abychom se soustředili na to, kam jdeme a s kým mluvíme.

Co je na tom špatného?
Pokud na mobilu strávíte tři hodiny denně, nemůžete ten čas věnovat osobnímu kontaktu s lidmi. Smartphony vám dávají vše, co potřebujete, abyste si užili chvíli, kdy jste připojení, ale nevyžadují přílišnou iniciativu. Nikdy si nic nemusíte pamatovat, protože všechno je přímo před vámi. Nemusíte rozvíjet schopnost zapamatovat si nebo přicházet s novými nápady. Zaujalo mě, že Steve Jobs řekl v roce 2010 v jednom rozhovoru, že jeho děti nepoužívají iPady. Ve skutečnosti překvapivé číslo velikánů ze Silicon Valley odmítá nechávat své děti v blízkosti určitých zařízení. Existuje soukromá škola v Bay Area, která nepovoluje používání žádné techniky – žádné iPhony ani iPady. Zajímavostí na této škole je to, že 75 procent rodičů jsou techničtí manažeři. Zjištění o této škole mě nutilo napsat Neodolatelné. Co je na těchto produktech, že jsou v očích expertů potenciálně nebezpečné?

Máte jedenáctiměsíčního syna. Jak pracujete s technologiemi, když jste s ním?
Snažím se okolo něj nepoužívat mobil. Je to vlastně jeden z nejlepších mechanismů nutících mě nepoužívat mobil tak často.

Jste na něm závislý?
Ano, myslím si, že jsem. Čas od času si vytvořím závislost na určitou hru na telefonu. Jako většina lidí z výzkumu, který jsem zmínil dříve, jsem závislý na e-mailu. Nemůžu přestat s jeho kontrolováním. Večer nemůžu jít spát, dokud si nevyberu schránku. Nechávám si mobil vedle postele, přestože se snažím to nedělat. Technologie je navržena tak, aby si nás tímto způsobem zaháčkovala. E-mail je bezedný. Sociální média jsou neomezená. Twitter? Tweety jsou nekonečné. Můžete u nich sedět dvacet čtyři hodin denně a stejně se nedostanete na konec. A tak se vracíte stále více a více.

Pokud byste měl poradit kamarádovi, jak se zbavit behaviorálních závislostí, co byste mu řekl?
Navrhl bych mu, aby byl pozornější ohledně toho, jak dovoluje technologiím napadat jeho život. Pak by je měl odpojit. Líbí se mi například nápad neodpovídat na e-maily po šesté hodině večer. Obecně bych řekl, najdi si více času na to být v přírodě, sedni si s někým a pořádně si naživo popovídejte bez toho, abyste měli v místnosti nějaké technologie. Během dne by měly existovat chvíle, kdy to u vás bude vypadat jako v padesátých letech nebo jako byste seděli v pokoji a nemohli určit, v jaké době se nacházíte. Neměli byste jen neustále hledět na obrazovky.

Jak jste na tom vy? Cítíte se závislí na technologiích? Vyzkoušejte test, který vychází právě z knihy Adama Altera Neodolatelné.