Až do Vánoc bude tip redak­ce a sle­va 30 % pla­tit na všech jede­náct knih, kte­ré jsme vám v roce 2016 dopo­ru­či­li. Urči­tě tam najde­te dárek pro čte­ná­ře nároč­né­ho i svá­teč­ní­ho. Naše osob­ní postře­hy si pře­čtě­te v tom­to člán­ku, kni­hy k zakou­pe­ní pak najde­te v našem e‑shopu pod zálož­kou Akce.

Vaši lidé z Hosta!

Listopadový tip redakce má na svědomí redaktorka Květa Hegerová

Zygmunt Miłoszewski: Hněv

V sych­ra­vém dušič­ko­vém poča­sí je nej­lep­ší zaku­tat se pod peři­nu s kníž­kou a ade­kvát­ním tep­lým nápo­jem. Mys­lím, že Hněv a grog je ide­ál­ní vol­ba. Hned na začát­ku posled­ní­ho pří­bě­hu s bělo­vlasým pro­ku­rá­to­rem Szac­kým dosta­ne čte­nář pořád­nou pec­ku mezi oči. Po chví­li se z šoku vzpa­ma­tu­je a ocit­ne se v Olštýně, kde šíle­né indi­vi­du­um řídí­cí měst­skou dopra­vu vyvo­lá­vá v obča­nech vra­žed­né chout­ky a z lis­to­pa­do­vé­ho nebe se sná­ší „jaký­si var­mij­ský děs, ani déšť, ani sníh, ani krou­py“. Autor si ten­to­krát pro svůj román vybral těž­ké a opo­mí­je­né téma domá­cí­ho nási­lí a rov­něž se pro­střed­nic­tvím Szac­ké­ho zamýš­lí nad spra­ve­dl­nos­tí a smys­lem pro­ku­rá­tor­ské prá­ce. Čeká vás věro­hod­né a suges­tiv­ní vylí­če­ní atmo­sfé­ry a pro­stře­dí, neo­do­la­tel­né sar­kas­tic­ké komen­tá­ře pana pro­ku­rá­to­ra, nález záhad­né kost­ry i něja­ká ta vraž­da; bude­te se tro­chu bát, hry­zat si neh­ty napě­tím a mož­ná se vám bude občas u někte­rých popi­so­va­ných situ­a­cí i nava­lo­vat – to vás prá­vě zachrá­ní ten grog. Hněv si může­te pře­číst i bez zna­los­ti před­cho­zích romá­nů z této série Zaple­te­ní a Zrn­ko prav­dy, ale roz­hod­ně sto­jí za to pře­číst si i je.

Tip redakce na říjen vybrala vedoucí redaktorka literatury pro děti a mládež Eva Sedláčková

Jaume Copons: Agus a příšerky 1: Už je tady pan Flat!

Jaume Copons: Agus a příšerky 2: Zachraňme Nautilus!

Zami­lo­va­la jsem se. Co na tom, že šam­pi­ón mého srd­ce vypa­dá jako pře­rost­lá, lehoun­ce obtloust­lá ply­šo­vá mrkev a je to vlast­ně pří­šer­ka? Pan Flat je tak zábav­ný spo­leč­ník, že bys­te ho za pří­te­le chtě­li všich­ni. Jeho nad­še­ní pro dob­ré pří­běhy vše­ho dru­hu je okouz­lu­jí­cí a nakaž­li­vé. Přá­la bych si, aby se mu poved­lo „naka­zit“ co nej­víc čte­ná­řů, hlav­ně dětí. Zatím se mu daří. Tak tře­ba střa­pa­tý kluk Agus. Done­dáv­na si v kli­du tunil piz­zy a neu­klí­zel v poko­jíč­ku. Pak mu do živo­ta vtr­hl pan Flat s ban­dou pří­še­rek. Od té doby je Agu­sův svět o pozná­ní zábav­něj­ší. A je jed­no, jest­li ta dob­ro­druž­ství pro­ží­vá s přá­te­li při čte­ní skvě­lých kní­žek nebo ve sku­teč­nos­ti… Série Agus a pří­šer­ky, čás­teč­ně kníž­ky, čás­teč­ně komiks plný vtip­ných ilu­stra­cí, nene­chá žád­né­ho klu­ka ani hol­ku lhos­tej­ný­mi. Stej­ně jako mě.

Zářijový tip redakce přináší Lukáš Reichel z expedice

Martí Perarnau: Pep Guardiola. První rok v Mnichově

Kni­ha je hlu­bo­kou son­dou do hla­vy jed­no­ho z nej­ú­spěš­něj­ších fot­ba­lo­vých tre­né­rů posled­ních let. I když Pep nepat­ří mezi moje oblí­ben­ce, jako zary­té­mu fanouš­ko­vi fot­ba­lu mi tahle kníž­ka nemoh­la unik­nout. Jose­ph svo­je zatím nej­lep­ší léta pro­žil v Bar­ce­lo­ně, ať už jako hráč nebo tre­nér, poslé­ze se vydal na nová dob­ro­druž­ství do Bayer­nu Mni­chov a do ang­lic­ké­ho Man­ches­te­ru, kde nyní začí­ná novou kapi­to­lu své­ho živo­ta jako mana­žer míst­ní­ho klu­bu Man­ches­ter City. V kni­ze je popsán jako per­fek­ci­o­nis­ta a vel­ký milov­ník fot­ba­lu. Autor skr­ze kni­hu při­bli­žu­je čte­ná­řům zážit­ky, emo­ce a napě­tí pří­mo ze svě­ta pro­fe­si­o­nál­ní­ho fot­ba­lu. S Guar­di­o­lou pro­ži­je­te jed­nu fot­ba­lo­vou sezo­nu v Bayer­nu Mni­chov. Kni­ha je dob­ře napsá­na a veli­ce dob­ře se mi čet­la. Mys­lím, že na své si při­jdou nejen fanouš­ci a fanyn­ky fotbalu.

Srpnový tip redakce připravila sazečka Pavla Hernandezová

Dörte Hansenová: Starý kraj

Pros­tě drs­ná * kni­ha o živo­tě a o tom, jak umí být nevy­bí­ra­vě nemi­lo­srd­ný. Najde­te tu snad kom­plet­ní výčet pří­ko­ří, kte­rá Vás kdy mohou potkat, od smr­ti rodin­ných pří­sluš­ní­ků v kaž­dém věku (děti nevy­jí­ma­je) přes nevě­ru a bio­ze­mě­děl­ství po pavou­ky v poste­li. Při­tom je vše podá­vá­no stej­ně – věc­ně a beze sto­py sen­ti­men­tu. Zasmě­jí se (občas) hlav­ně cyni­ci (včet­ně mě). Nejde o žád­nou pro­s­to­du­chou moder­ní pohád­ku z ven­ko­va, jak by se na prv­ní pohled moh­lo zdát. Nao­pak, je to čte­ní s názo­rem. Je to ško­la, jak se nene­chat strh­nout dra­vý­mi „hlav­ní­mi“ prou­dy tren­dů, kte­rým nero­zu­mí­te. Mě svě­že stro­hé líče­ní živo­ta­bě­hu autor­či­ných málo­mluv­ných postav‑„exotů“ uhra­nu­lo. A co Vy? Není libo tro­cha čte­ní „bez obalu“?
* tj. drs­ná ve své prostotě

Tip na červenec pro vás má Lucie Ládrová z oddělení marketingu

Bianca Bellová: Celý den se nic nestane

Jest­li se celý den něco děje, nebo nedě­je, je vlast­ně jed­no, pokud jste uza­vře­ni ve svě­tě svých vlast­ních dra­mat. Když se vám záhad­ně ztra­tí milo­va­ný man­žel (nebo otec), dra­ma to roz­hod­ně je. Mar­ta a Lola, mat­ka ve střed­ních letech a puber­tál­ní dce­ra, se sna­ží vyrov­nat se ztrá­tou, samy se sebou i jed­na s dru­hou. Jejich obna­že­ná nit­ra jsou nato­lik podi­vín­ská, že vaše­mu vlast­ní­mu dáva­jí zdán­li­vý punc nor­mál­nos­ti. Vyprá­vě­ní je vysta­vě­no tak sviž­ně a čti­vě, že si až na kon­ci uvě­do­mí­te, že tohle jste roz­hod­ně měli číst poma­le­ji. A tak si to tedy pře­čte­te zno­vu. A pak vám nezby­de, než se těšit na dal­ší autor­či­nu kni­hu, kte­rá vychá­zí letos v září.

Červnový tip přináší Nikola Marzyová, která má na starosti zahraniční práva a akvizice

Torgny Lindgren: Klingsor

Román Kling­sor je poku­sem o bio­gra­fii stej­no­jmen­né­ho význam­né­ho uměl­ce, malí­ře, kte­rý se nepro­sla­vil, natož aby vůbec exis­to­val. Před­lo­že­né výsled­ky zkou­má­ní jsou zalo­že­ny na zevrub­né prá­ci s nee­xis­tu­jí­cí­mi archiv­ní­mi mate­ri­á­ly a auten­tic­ký­mi vzpo­mín­ka­mi pamět­ní­ků na smyš­le­né­ho tvůr­ce. Pokud jako čte­ná­ři při­stou­pí­te na vlnu iro­nie, čeká vás vel­mi zábav­ná jíz­da. Novo­do­bí kuchař­ští mistři v úspor­ném luxu­su se utvr­dí v zásad­ní roli sta­rých dob­rých kas­t­ro­lů a oťuka­ných hrneč­ků pro umě­ní, hlou­ba­ví ama­térští fyzi­ci a meta­fy­zi­ci se zamys­lí nad pod­sta­tou veš­ke­ré maté­rie a fanouš­ci exten­ziv­ní­ho země­děl­ství se potě­ší čte­ním o bla­ho­dár­ném pou­ží­vá­ní DDT. Pří­běh jed­no­ho z mno­ha neu­zna­ných a osa­mo­ce­ných géniů mezi námi. 

Květnový tip připravila Petra Nečková z propagace

Åsa Larssonová – Ingela Korsellová: PAX: Hůl prokletí

Zami­lo­vat se do kni­hy na pokra­čo­vá­ní zna­me­ná jed­nu vel­kou „potíž“ – nezů­sta­ne­te u jed­no­ho dílu, ale pros­tě MUSÍ­TE číst dal­ší. A hned! Vy máte tu výho­du, že ze série PAX už vyšlo pět kous­ků, tudíž to čeká­ní nebu­de tak hroz­né. PAXe dopo­ru­ču­ju všem bez roz­dí­lu věku. Všem, kdo si chtě­jí pře­číst dob­rý pří­běh plný tajem­ných bytos­tí a záhad. Všem, kdo se rádi ska­ma­rá­dí s hrdi­ny, jimž budou držet pěs­ti od začát­ku do kon­ce, až je roz­bo­lí ruce i srd­ce stej­ně jako bra­t­ry Alri­ka s Vig­gem jejich šrá­my po bit­kách se spo­lu­žá­ky a nad­při­ro­ze­ný­mi pří­še­ra­mi. Všem, kdo se nebo­jí bát se. Všem, kdo čte­ní ješ­tě tak úpl­ně nepod­leh­li, ale dob­rá měst­ská fan­ta­sy jim pomů­že kni­hám při­jít na chuť. Pusť­te se do prv­ní­ho dílu série Hůl pro­kle­tí hned!

Tip na duben vybral redaktor Jiří Štěpán

Ryan Gattis: Šest dní hněvu

Kni­ha Šest dní hně­vu je jako uli­ce – drs­ná, rych­lá a vždy vás pře­kva­pí něja­kým dal­ším tem­ným zákou­tím. Přes­to se pro tu nevy­zpy­ta­tel­nost a záchva­ty vzru­še­ní musí člo­věk do její­ho náru­čí vra­cet. Tuto kni­hu oce­ní jak lidé, kte­ré zají­má natu­ra­lis­tic­ké vyob­ra­ze­ní rea­li­ty a spo­le­čen­ský pře­sah, tak i čte­ná­ři, jejichž hlav­ní­mi poža­dav­ky jsou akce a sil­ný pří­běh. To vše totiž dosta­ne­te během šes­ti dní měst­ské vál­ky, kte­rá se v roce 1992 roz­ho­ře­la poté, co si losan­ge­les­ké gan­gy zača­ly vyři­zo­vat účty. K tomu vyu­ži­ly nepo­ko­jů, kte­ré vypuk­ly po osvo­bo­ze­ní poli­cis­tů sou­ze­ných za zbi­tí Rod­ney­ho Kin­ga z raso­vých moti­vů. Pří­běh ve zbě­si­lém tem­pu noi­ro­vé­ho thrille­ru vyprá­ví sedm­náct postav, jejichž osu­dy vychá­ze­jí z roz­ho­vo­rů, kte­ré Ryan Gat­tis vedl se sku­teč­ný­mi účast­ní­ky nepo­ko­jů. Dysto­pie, kte­rá se sta­la skutečností.

Březnový tip připravila Simona Barešová

Božena Neumannová: Byla jsem ženou slavného muže

Lite­rár­ní bul­vár. I tak bychom moh­li vidět auto­bi­o­gra­fic­kou kni­hu Bože­ny Hoda­čo­vé, poz­dě­ji Neu­man­no­vé. Život­ní druž­ka S. K. Neu­man­na ali­as Bouř­li­vá­ka ve svých vzpo­mín­kách zachy­cu­je nejen své niter­né poci­ty, ale rov­něž jako správ­ná žur­na­list­ka i dění kolem sebe. Kro­mě intim­ní zpo­vě­di ženy star­ší­ho věku zazna­me­ná­vá kul­tur­ní i spo­le­čen­skou situ­a­ci počát­ku 20. sto­le­tí. Memoá­ry této pozo­ru­hod­né ženy neza­ujmou jenom lite­rár­ní věd­ce, ale díky pou­ta­vé­mu jazy­ku, vel­ké dáv­ce (sebe)kritiky a dopro­vod­ným foto­gra­fi­ím oslo­ví i šir­ší pole čte­ná­řů. Roz­hod­ně neče­kej­te sen­ti­men­tál­ní vyprá­vě­ní sta­ré dámy, ale pře­de­vším skvě­le napsa­ný život­ní pří­běh, kde se podrob­ně sezná­mí­te s nejed­no­du­chou osob­nos­tí zná­mé­ho bás­ní­ka a dozví­te se něja­ké ty „drby“, napří­klad na Iva­na Olbrach­ta, bra­t­ry Čap­ko­vy či Kar­la Tomana.

Na únor vybrala knihu redaktorka Helena Hrstková

Florian Illies: 1913. Léto jednoho století

V hos­tí redak­ci čas­to čelím úto­kům knih náhod­ně se oci­ta­jí­cích jen pár cen­ti­me­t­rů od mého nosu, dopro­vá­ze­ných úzkost­li­vý­mi výkři­ky — to si musíš pře­číst! Kni­ha o roce 1913 si pod­le mě zaslou­ží být pod nosy str­ká­na i vám, ačko­li se nejed­ná o čer­stvou novin­ku. Illies je chyt­rý a zábav­ný a leh­kost, s jakou spo­ju­je zdán­li­vě nesou­vi­se­jí­cí díla, osob­nos­ti a udá­los­ti, mě pře­svěd­či­la, že žád­ná náho­da nee­xis­tu­je. Sen­ti­ment léta 1913 se vám zary­je pod kůži a ve vašich his­tor­kách se začnou nepo­cho­pi­tel­ně obje­vo­vat repli­ky jako — to Franz, když žádal Feli­cii o ruku… Jedi­né mínus je, kolik času kni­ha seže­re. Během čte­ní se totiž bude­te chtít done­ko­neč­na pro­bí­rat foto­gra­fie­mi, obra­zy, kni­ha­mi a vším dal­ším, na co autor odka­zu­je, jen abys­te zjis­ti­li, jest­li se Hit­ler se Sta­li­nem moh­li doo­prav­dy potkat, jak vypa­da­la ta osu­do­vá Lou Andre­as-Salo­mé a kte­ré ver­še Gottf­rie­da Ben­na jsou nejmorbidnější.

Lednový tip redakce přináší Dana Blatná z propagace

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Pro mě nád­her­ná kni­ha, ke kte­ré se budu roz­hod­ně vra­cet. Snad pro­to, že jsem žád­nou babič­ku nikdy nemě­la, natož abych si s ní tak rozu­mě­la, jako Elsa s tou svo­jí „super­hr­din­ko­vou“. Snad pro­to, že v oprav­do­vém, nekníž­ko­vém živo­tě se role čle­nů rodi­ny, přá­tel a vůbec lidí z oko­lí v našich nepo­hád­ko­vých pří­bě­zích pros­tě neob­jas­ní a neob­jas­ní. (No tak aspoň v kni­ze se to postup­ně vše roz­mo­tá.) Snad pro­to, že v ní podob­ně jako v auto­ro­vě prvo­ti­ně Muž jmé­nem Ove nechy­bí citá­ty pro kaž­dou pří­le­ži­tost, zába­vu i pou­če­ní. Ano, život je pře­ce mno­hem snaz­ší, když si k němu může­te sami vybrat soun­d­track, a je mno­hem těž­ší se hádat, když má člo­věk před sebou čer­stvé koláč­ky. Mimo­cho­dem, audi­o­ver­ze uchvá­ti­la i moji dce­ru, a to má nece­lých 10 let (vydal One­Hot­Book, načet­la Vale­rie Zawadská).