Název románu Nejlepší pro všechny je míněn trochu ironicky: každá z postav chce pro ostatní dobro i proti jejich vůli. A je to současně jedno ze věčných napětí mezi rodiči a dětmi (v jakémkoliv věku). Jaké ty máš zkušenosti s takovým „dobrem“; ať už jako dcera, nebo jako matka?
Asi jako každý. Špatné. Jasně že se každý snaží dělat pro ostatní to, co považuje za nejlepší. Ale stejně si na to vždycky každý musí přijít sám.

Jedna ze scén v románu je základem tvé nedávno vydané knihy pro děti Kdo zabil Snížka? Jak tyto dvě knihy vznikaly a co bylo dřív?
Ty knihy vznikaly současně, ačkoliv nápad s mrtvým psem už je starší. Psala jsem to původně jako povídku pro dospělé. Ale pak jsem si řekla, že to přepracuju a bude to kniha pro děti. Psala jsem ty knihy opravdu současně, střídala po pár dnech, když se v dospělé přiblížil moment Snížkovy smrti, dopsala jsem tu dětskou, a pak pokračovala zase v té dospělé.

O žádném podobném projektu jsem nikdy neslyšela. Ty ano?
Já asi taky ne.

Představuju si, že si pak v rodinách díky těmto dvěma knihám spolu sednou rodiče a děti a budou si navzájem vyměňovat své čtenářské dojmy. Rodiče si pak přečtou Snížka a odrostlejší děti třeba i pokradmu nahlédnou do té knihy určené primárně dospělým. A diskuse může pokračovat... Máš to taky tak?
Samozřejmě bych byla ráda, aby to tak bylo.

Psala jsem ty knihy opravdu současně, střídala po pár dnech...

Máš nějaké ohlasy od dětí na knížku Kdo zabil Snížka? Nebylo to pro ně trochu moc deziluzivní, když v ní zemře pes?
Od dětí mám zatím jen pár ohlasů, ale všechny jsou dobré.

Moje téměř dvanáctiletá dcera ale zatím Snížka číst odmítá. Ten název ji prostě vyděsil. Zuřím, ale zatím jsem s ní nehnula. A nějaké citlivější maminky psaly do redakce, že by tuto knihu svým dětem nekoupily, že to určitě bude příliš drsné. Překvapuje tě to, nebo jsi s podobnými reakcemi vlastně trochu počítala?
Musím říct, že to mě vůbec nenapadlo. Já nějak žiju v tom, že zhruba devítileté dítě už se s nějakou smrtí zvířete — tedy domácího — potkalo. A jestli nepotkalo, tak to bere jako součást života domácích mazlíčků.
Ale samozřejmě o těch reakcích teď už vím. V dnešní době mi to připadá spíš zajímavé, vždyť třeba ve filmech pro děti umírají i lidé. Například v Ledovém království zemřou hlavním hrdinkám rodiče. V Jak vycvičit draka 2 zase zemře otec hlavního hrdiny. A to jsou přece filmy i pro menší děti.

V březnu přijde do kin film Na krátko, který vznikl podle tvé povídky. Jaký je to pocit, když hrdinové z tvé knihy dostanou tváře a gesta a prostě „ožijí“?
Částečně příjemný, tedy v tom, že někomu stojí za to vyvinout takové úsilí, aby moje postavy ožily, ale samozřejmě i nepříjemné, protože v mé hlavě to vypadalo trochu jinak. Ale co se týká konkrétně Na krátko, nakonec jsem spokojená, jak to Jakub Šmíd zrežíroval, jak to herci zahráli a vlastně jak to celé dopadlo.

A jak to v tuto chvíli vypadá s ostatními filmovými projekty? Chystá se něco dalšího?
Úplně na začátku je práce na scénáři podle knihy Pod sněhem. Chtěla by ji režírovat Jitka Rudolfová, ale zatím je to opravdu teprve ve fázi přemýšlení.