Proč jste si jako hlavní postavy vybrala novinářku a policistu?
Vždycky jsem byla závislá na zpravodajství a nějakou dobu jsem měla ambice, že se stanu reportérkou. Nicméně se jaksi přihodilo, že jsem začala pracovat ve finančnictví, což je sice svým způsobem také zajímavé, ale ne tak vzrušující jako kariéra investigativní novinářky (alespoň v mých představách). Napřed jsem plánovala, že Jenny bude policistka, ale pak jsem zjistila, že pracovat v mantinelech policejních postupů mě trochu omezuje. Jakmile jsem jí změnila práci, postava ožila. Také jsem díky Jenny mohla nepřímo leccos prožít, a dokonce jsem strávila nějakou dobu stínováním skutečných novinářů, což bylo skvělé. Co se týče inspektora Gilberta, toho jsem vlastně vůbec nečekala! Původně měl mít v románu jen malou roli, takový zmatený místní policajt, ale vyvinula se z něj mnohem důležitější postava – potřeboval svůj vlastní příběh. Takže navzdory svým původním výhradám jsem se ponořila do policejních postupů. Jsem velmi ráda, že jsem to udělala. Výzkum této oblasti jsem si opravdu užila a měla jsem to štěstí, že mi pomáhal guernseyský policejní důstojník na penzi, jehož vhled do tématu a vedení pro mě byly neocenitelné. Psát postavu inspektora Gilberta bylo nakonec uspokojivější než práce než na všech ostatních postavách.

Jak příběh ovlivňuje prostředí, ostrov Guernsey? A jaký máte k ostrovu vztah vy sama?
Já jsem holka z Guernsey, na ostrově jsem se narodila a vyrostla tam, ale myslím, že jedinečnost toho místa jsem skutečně ocenila teprve ve chvíli, kdy jsem se odstěhovala. Když jsem přišla na univerzitu a ostatní zjistili, odkud pocházím, fascinovalo je to a pořád se mě na něco vyptávali – jaké to je, vyrůstat na ostrově? Mluví tam všichni francouzsky? Je Guernsey to samé co Jersey? Ačkoliv se Normanské ostrovy nacházejí tak blízko u pobřeží, pro spoustu lidí jsou stále trochu záhadné. Připadalo mi přirozené, že bych svoje vědomosti a zkušenosti „člověka z Guernsey“ měla využít při psaní. Už celé roky jsem chtěla napsat knihu a mám sešity plné nápadů ohledně zápletek. Jsou to detektivky, thrillery, jeden romantický historický příběh – a jediné, co je spojuje, je místo děje. Vždycky jsem vycházela z Guernsey a prostředí je v příběhu stejně důležité jako Jenny a Michael. Právě místní dějiny a kultura zformovaly jednotlivé postavy a geografie ostrova určuje i mnoho jejich činů.

Co se týče mého vlastního vztahu ke Guernsey – pro dítě to bylo idylické místo. V létě jsem chodila na pláž s kyblíkem a lopatičkou, v zimě jsem prozkoumávala opuštěné bunkry a pevnosti z doby napoleonských válek. Celé dny jsem se svou nejlepší kamarádkou jezdila na kole po úzkých uličkách, sedávala jsem na mořském valu, jedla smaženou rybu a hranolky a dívala se na západ slunce. Ale pak, v době dospívání, jsem začala pociťovat nevýhody života v tak malé komunitě. To, jak je všechno důvěrně známé a stejné, mě dřív uklidňovalo, ale pak mi to začalo připadat jako omezení. V Ďáblově spáru jsem se zkusila zamyslet nad těmito protichůdnými pocity svobody a limitů, které člověk může zažít, když bydlí na ostrově.

Proč jste do příběhu zahrnula místní folklor a legendy?
Můj tatínek je skvělý vypravěč a neustále mě a moji sestru bavil místními lidovými příběhy a legendami, hlavně když jsme v neděli ráno chodili na procházky se psem. Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů vypráví o bezhlavém jezdci ve Fauxquets Valley. Táta nám vyprávěl, že jezdec uhání údolím na černém koni, oblečený celý v černém. Chodily jsme potichu, abychom ho nevyrušily, ale stejně jsme tajně doufaly, že ho zahlédneme. Občas, když jsme se prodírali mezi stromy, táta zašustil křovím nebo hodil do podrostu větev a já se sestrou jsme začaly utíkat, ječely jsme a smály se, dokud jsme nedoběhly na konec cesty.

Ačkoliv se Normanské ostrovy nacházejí tak blízko u pobřeží, pro spoustu lidí jsou stále trochu záhadné.

Ty příběhy nebraly konce: u Vílího kruhu se setkával ďábel se svými kumpány, v lesích u vesnice Saint Saviour žili skřítci, ve všech bunkrech strašili němečtí vojáci. Dodnes nedokážu projít po Pedvin Street v Saint Peter Portu, aniž bych se otřásla při představě čarodějnice, která mě prokleje, když budu dělat příliš velký hluk. Podle mého táty má každá část ostrova svého místního ducha nebo čarodějnici, případně ji pravidelně navštěvuje ďábel. Některé z těchto příběhů jsou zaznamenané v knihách o místním folkloru, jiné jsou dočista vymyšlené, ale všechny mě nějak zasáhly – pro mě tvoří součást přediva Guernsey.

Část příběhu vyprávíte z úhlu pohledu vraha. Proč jste se pro tento postup rozhodla?
Hodně jsem se věnovala výzkumu skutečných sériových vrahů a zaujalo mě, jak obyčejní museli někteří z nich připadat okolnímu světu – měli rodiny, vážená zaměstnání, pracovali ve své komunitě jako dobrovolníci, podle všeho vedli „normální“ život. Bylo to děsivé, a proto mě to začalo fascinovat. Přemýšlela jsem o vrahovi z Ďáblova spáru, kdo to doopravdy je. Jaké prožil dětství, s kým se přátelil, jak uvažoval? První kapitolu jsem napsala z jeho úhlu pohledu čistě proto, abych uspokojila vlastní zvědavost, a vůbec jsem nezamýšlela to v knize použít. Ale jakmile jsem začala odkrývat vrahovu minulost, nemohla jsem přestat, potřebovala jsem se o něm dozvědět všechno a věděla jsem, že to musí být jedna z hlavních postav. Potom jsem samozřejmě potřebovala vyřešit jeden problém – jak dosáhnout toho, aby jeho totožnost byla i přesto záhadou!

Román je plný nečekaných zvratů. Věděla jste, jak příběh skončí, nebo vás to překvapilo?

Když jsem začala psát Ďáblův spár, měla jsem v hlavě dva výjevy. Jedním z nich byla žena vracející se na rodný ostrov poté, co prožila několik let někde jinde. Druhým z nich byla dramatická konfrontace v bunkru. Takže konec románu mě nepřekvapil, ale neměla jsem vůbec ponětí, jak se k němu dostanu!

Na konci románu zbývá několik nezodpovězených otázek. Vrátí se Michael a Jennifer v dalším příběhu?

Ano. Postavy Michaela a Jennifer se během práce na Ďáblově spáru neuvěřitelně vyvinuly. Michael se z jedné z okrajových postav posunul do centra dění. A Jenny začala teprve řešit své problémy z minulosti. Potřebuji uzavřít různé věci a některé linie se teprve začaly rozvíjet. Navíc prostředí nabízí nekonečné možnosti – Guernsey a okolní ostrovy představují dokonalé dějiště pro záhady a intriky. Michael bude mít až do důchodu dost napilno. A Jenny zase nedokáže odolat dobrému námětu pro článek, takže ani ona se nebude nudit.

Ďáblův spár představuje čtenářům Jennifer Doreyovou a inspektora Gilberta, s nimiž se budou setkávat i v dalších dílech série.