V jakém světě se Dračí město odehrává?
Nemusíme chodit nikam daleko, Dračí město se odehrává přímo na naší planetě Zemi, v 21. století. Abych byla přesnější, navštívíme tam nejen Brno, ale třeba i Jeseníky a Tatry.

Proč zrovna draci, respektive ještěři?
Draci u mě vedli už od puberty, takže bylo jasné, kam má tvorba bude směřovat. Uměli létat, byli majestátní, inteligentní a nádherní. Také se mi víc líbí šupinatí tvorové než opeření. Jenže jsem nechtěla psát jen za draky. Připadalo mi, že bych dostala nálepku „další pokus o Eragona“. V té době jsem amatérsky kreslila komiksy se superhrdiny a napadlo mě, jaký by mohl být hrdina v dračím kostýmu. To byl takový první impulz ke tvorbě ještěrů. A jak jsem dospívala, ještěři se utvářeli spolu se mnou. Bytosti se šupinatým ocasem a dračími křídly, ukrývající svou vlastní civilizaci. Fascinovalo mě to. Humanoidní rasa, co má šupiny, uctívá draky jako své stvořitele, a přesto má blízko k lidem.

Do jaké míry jste se při vytváření světa nechala inspirovat skutečnými místy?
Možná to zní jako klišé, ale inspirovala jsem se přírodou kolem nás. V první řadě to byl Český ráj. Vysoká skaliska, lesy, kopce… až jsem si říkala… co kdyby byly ty skály obydlené? Přesně takhle by mohla vypadat ještěří skalní města. Na první pohled jen skály, na ten druhý už byste si všimli nenápadných závěsných mostů, úzkých vchodů, které zejí v kameni jako vodorovné jizvy. Samozřejmě, stejná skaliska nejsou všude, ale byl to prvotní impulz.

Dračí město je počátek plánované trilogie. Máte promyšlené, jakým směrem se bude odvíjet děj celé série?
Tady čtenáře potěším – ano, mám vše naplánované dopředu, až do konce. V současné době mi chybí napsat jen závěr třetího dílu. Je zajímavé, že konec trojky jsem věděla hned, jakmile jsem se do psaní závěrečného dílu naplno ponořila. Teď už se jen těším, až ho odhalím i čtenářům. Rozpracovaný je i prequel Dračího města a novela, která se zase váže k postavám z druhého dílu. Možná se ještě během procesu psaní a úprav něco změní, ale hlavní body příběhu mám vždy pevně dané.
Doufám, že se čtenářům ještěří příběhy zalíbí. Mám totiž naplánovanou i další sérii, dvacet pět let po událostech Dračího města. Je zajímavé sledovat, kam se společnost posune, jaké výzvy čekají na hrdiny, kteří se zapíší do dějin. Ať už v dobrém, nebo ne. Pátrala jsem i v minulosti, takže se můžete těšit i na příběhy z dob, kdy ještěři nebyli sevření technikou, kdy víra v draky byla ještě silná a neochvějná. Na světlo světa se snad také vyloupnou příběhy dračích bohů samotných.

Dračí město je zařazeno mezi young adult. Jak vy sama tento žánr vnímáte, je jen pro mladé čtenáře?
Dračí město je sice zařazené do young adult, ale klasické atributy žánru pro něj moc neplatí. Neprobírá se tu první láska nebo problémy dospívání.
Vnímám příběh jako mezičlánek mezi young adult a klasickou vysokou fantasy. Mohl by zaujmout i čtenáře, který obvykle fantasy nečte. Příběh se odehrává na naší planetě a magie je tam zatím poskrovnu. S young adult má společný svižný styl vyprávění v první osobě, který je víc emoční, a hrdinku, co ještě chodí na střední školu.
Vnímám young adult, hlavně tedy v oblasti fantasy, jako odpočinkové čtení pro každého. Neříkám tím, že je young adult primárně jednoduchá literatura, to ne. Záleží, jak si s tím autor pohraje. Ale je většinou psaná svižnějším jazykem, takže se do příběhu lehce ponoříte. To na young adult miluji. Svižnost a pestrost, dobrodružnost, nové světy, hrdiny, kteří se jako hrdinové nenarodili, ale musí si najít vlastní cestu. Často opustí svou rodinu, dosavadní život...
Každý si v young adult může najít příběh, který ho osloví. Je to docela široký žánr s hrdiny od zamilovaných puberťaček po vražedkyně, zbojníky a mladé mágy, kteří se učí ovládat své schopnosti. Tento žánr má stále co nabídnout. Jen je potřeba se příběhu věnovat, aby nesklouzl k opakovanému klišé. Je pak škoda, že si čtenář při zmínce o young adult fantasy představí naivní hrdinku, kolem které se točí nejlépe dva chlapci a ona si neumí vybrat. Nebo se tam někdo třpytí.

Čemu se věnujete mimo psaní?
Jsem workoholik, neustále musím něco dělat. A nejlépe zkusit co nejvíc věcí. Pokud zrovna nečtu knihy, tak se věnuji svému psovi Hagimu, pak moc ráda kreslím – tužkou a digitálně, šiji šperky, občas koketuji s šicím strojem, ale to je ještě v začátcích. Někdy ale potřebuji vypnout od všeho kolem, a tak si zahraji počítačovou hru. Nejlépe RPG. Momentálně jsem se konečně dostala k Zaklínači 3. Čeká tu na mě i Wolfenstein nebo Mass Effect.

Je těžké skloubit další zájmy se psaním?
Občas je to náročné. Potřebovala bych obraceč času, abych vše stíhala. Protože na psaní potřebuji nejméně dvě hodiny klidu a být odpočatá. Jinak to nemá cenu. Nepíšu každý den, ráda si pěstuji další koníčky. Vyhovuje mi pestrost. Jen je to často o momentálních prioritách. Někdy není chuť na nic, a tak koukám na seriály nebo filmy. Nevylučuji, že se k mým zájmům časem přidají i další. Láká mě třeba výroba vlastních bot.

Petru Machovou budete moci potkat na letošním Humbooku, který se uskuteční 6. října v pražském Kongresovém centru. Ambasadoři akce vybrali Dračí město jako #humbookstart. Co to znamená, se dočtete zde.