Máte pocit, že vás někdo sleduje?

Pátý díl celo­svě­to­vě úspěš­né detek­tiv­ní řady s komi­sa­řem Joo­nou Lin­nou od švéd­ské autor­ské dvo­ji­ce píší­cí pod pseu­do­ny­mem Lars Kepler nazva­ný Stal­ker vychá­zí jako audi­ok­ni­ha v podá­ní her­ce Pav­la Rím­ské­ho. „Keple­rov­ky jsou s námi téměř od začát­ku exis­ten­ce vyda­va­tel­ství. Po Lars­so­no­vi šlo o náš dru­hý počin v žán­ru skan­di­náv­ské kri­mi, do kte­ré­ho jsme se na poli audi­ok­nih pus­ti­li. Svěd­ky­ně ohně byla naším v pořa­dí pátým titu­lem vůbec. Tak­že nás těší, že jsme se teď úspěš­ně dosta­li až k páté­mu dílu série, kte­rou mají poslu­cha­či pořád rádi zejmé­na díky skvě­lé inter­pre­ta­ci Pav­la Rím­ské­ho, jehož hlas a poje­tí čet­by k drs­né nála­dě pří­bě­hů výbor­ně sedí,“ uve­dl Mar­tin Pilař, zakla­da­tel vyda­va­tel­ství OneHotBook.

Poli­cie obdr­ží video sní­ma­jí­cí taj­ně ženu za oknem, jak si oblé­ká pun­čo­chá­če. Objekt slí­di­la se dru­hý den sta­ne obě­tí krva­vé vraž­dy. Kru­tost činu dove­de vyšet­řo­va­te­le k pas­to­ro­vi Roc­ky­mu Kyrklun­do­vi, kte­rý byl před deví­ti lety odsou­zen za bru­tál­ní zabi­tí k naří­ze­né psy­chi­at­ric­ké péči. Domně­lý viník se však ke spáchá­ní nási­lí nedo­znal, neboť si z udá­los­ti nic nepa­ma­tu­je kvů­li poško­ze­ní moz­ku, kte­ré utr­pěl při auto­ne­ho­dě. Zatím­co Roc­ky dosud pobý­vá na uza­vře­ném oddě­le­ní, je na ces­tě dal­ší nahráv­ka. Nikdo nechá­pe, co se děje, ale komi­sař­ka Mar­got Sil­ver­ma­no­vá je pře­svěd­če­ná, že se jed­ná o séri­o­vé­ho vra­ha. A co na to Joo­na Lin­na? Ten před rokem zmi­zel. Sko­ro všich­ni si mys­lí, že je mrt­vý. Sko­ro všichni.

Vyprá­vě­ní páté audi­ok­ni­hy se opět zhos­til Pavel Rím­ský, kte­rý je s celou řadou coby její hlas již neod­mys­li­tel­ně spo­jen. Ač se může na prv­ní pohled zdát, že se jed­ná o oddycho­vou lite­ra­tu­ru i prá­ci, se čte­ním „keple­ro­vek“ se pojí nej­růz­něj­ší úska­lí. „Nej­ob­tíž­něj­ší bylo, že auto­ři píší cel­kem slo­ži­tá sou­vě­tí a člo­věk si je pro sebe musí nějak roz­klí­čo­vat; udě­lat si inter­punk­ce i tam, kde nejsou uve­de­né, pro­to­že text, když ho inter­pre­tu­je­te, má jinou dyna­mi­ku, než je popsa­ná inter­punk­cí v kni­ze. Těž­ké a záro­veň zají­ma­vé je to, jak je potře­ba neu­stá­le měnit ryt­mus: někdy do toho pořád­ně šla­pe­te a vzá­pě­tí je to nao­pak vel­mi poma­lé. Hod­ně se to stří­dá, ale to je na tom pěk­né,“ vyzná­vá se nará­tor série s Joo­nou Lin­nou. Jak se na tako­vé čte­ní při­pra­vu­je? „Jsou to roz­sáh­lé tex­ty, tak­že nako­nec jde stej­ně o schop­nost oka­mži­té reak­ce, pro­to­že těch čty­ři sta stran si nikdy dopře­du nenačte­te nato­lik důklad­ně, aby vás ve stu­diu nic nepře­kva­pi­lo. Dělá­te si samo­zřej­mě poznám­ky a spous­tu gra­fic­kých zna­mé­nek do tex­tu, aby člo­věk věděl, jak má zrych­lit nebo zpo­ma­lit či změ­nit into­na­ci, pro­to­že to se v tom roz­sa­hu jinak nedá zapa­ma­to­vat,“ pro­zra­dil Pavel Rímský.

Atmo­sfé­ru nahráv­ky opět dokres­lu­je ori­gi­nál­ní hudeb­ní dopro­vod, jemuž vévo­dí zne­po­ko­ji­vé tóny klá­ves dopl­ně­né tem­ně elek­tro­nic­kým zvu­kem, odleh­če­ným mís­ty o stu­peň méně skli­ču­jí­cí­mi vyhráv­ka­mi strun­ných nástro­jů. Audi­ok­ni­ha v režii Jit­ky Šká­pí­ko­vé vychá­zí jako 2CD mp3 za 349 Kč i ke sta­že­ní pro­střed­nic­tvím digi­tál­ních dis­tri­bucí jako mp3 za 319 Kč. 

dél­ka: 17 hod. 4 min.

Ukáz­ku z audi­ok­ni­hy si může­te poslech­nout zde.

Při­dej­te se na One­Hot­Book Face­book, abys­te nepro­pás­li sou­tě­že o pozo­ru­hod­né ceny ani novin­ky ze svě­ta audi­ok­nih, lite­ra­tu­ry a čtení!

„V romá­nu Stal­ker autor­ská dvo­ji­ce pod pseu­do­ny­mem Lars Kepler vycí­ti­la nala­dě­ní spo­leč­nos­ti, pod­chy­ti­la tren­dy, ve kte­rých moder­ní člo­věk žije, a pro­mě­ni­la je v ústřed­ní moti­vy. Pro­to se str­hu­jí­cí detek­tiv­ní pří­běh ode­hrá­vá v kuli­sách inter­ne­to­vé­ho svě­ta, You­Tu­bu a soci­ál­ních sítí. Vyprá­vě­ní postrá­dá hlu­chá mís­ta a ve své kom­plex­nos­ti je pří­běh vysta­věn a pre­ciz­ně domyš­len do nejmen­ších detailů.“
— Novin​ky​.cz

„Dob­ře vysta­vě­ná, napí­na­vá detek­tiv­ka, kte­rá nikdy neztrá­cí na inten­zi­tě… Kepler to zase dokázal.“
— Adres­sea­vi­sen

„Auto­ři vychá­ze­jí ze stej­né­ho recep­tu jako u před­cho­zích knih. Mají skvě­le vyvi­nu­tý smy­sl pro to, co je tře­ba k tomu, aby v lidech pro­bu­di­li jejich nej­tem­něj­ší stra­chy a před­sta­vy.“
— Dagsa­vi­sen

„Stal­ker je ješ­tě o něko­lik pří­ček lep­ší než před­cho­zí díly série. Kni­ha je neu­vě­ři­tel­ně chytře posklá­da­ná dohromady.“
— Ber­lingske

Lars Kepler

Pseu­do­nym, za nímž se skrý­vá autor­ské man­žel­ské duo Ale­xan­dra Coelho Ahn­do­ri­lo­vá (nar. 1966) a Ale­xan­der Ahn­do­ril (nar. 1967). Oba mají rádi thrille­ry, a pro­to se roz­hod­li vytvo­řit sérii kri­mi­nál­ních pří­bě­hů, kte­ré by neby­ly spo­jo­vá­ny s jejich dosa­vad­ní tvor­bou. Jejich prv­ní spo­leč­ný román Hyp­no­ti­zér (Host, 2010) se stal mezi­ná­rod­ním best­selle­rem, fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní se ujal zná­mý reži­sér Las­se Hall­ström. Dru­hým dílem byla nemé­ně úspěš­ná Paga­ni­ni­ho smlou­va (Host, 2011), tře­tím Svěd­ky­ně ohně (Host, 2012), čtvr­tým Píseč­ný muž (Host, 2013) a pátým titu­lem řady je Stal­ker (Host, 2015). Kro­mě Stal­ke­ra vyšly jako audi­ok­ni­hy v inter­pre­ta­ci Pav­la Rím­ské­ho také všech­ny před­cho­zí romá­ny Lar­se Keplera.

Pavel Rímský (nar. 1949)

Po stu­di­ích na JAMU zís­kal angaž­má v diva­dle v Hrad­ci Krá­lo­vé, poz­dě­ji vystu­po­val v diva­dle Díl­na 24. Účin­ko­val v mno­ha oblast­ních i praž­ských diva­dlech, napří­klad v Čino­her­ním stu­diu v Ústí nad Labem, Měst­ských diva­dlech praž­ských, Rea­lis­tic­kém diva­dle (dneš­ní Švan­do­vo diva­dlo) i v Diva­dle v Dlou­hé. Od roku 1997 je čle­nem sou­bo­ru Diva­dla na Vino­hra­dech. Fil­mo­ví divá­ci jej zna­jí z rolí ve fil­mech Colet­te, Zem­ský ráj to napo­hled, Hane­le či Uči­tel tan­ce, ale i z tele­viz­ních fil­mů a seri­á­lů jako Čet­nic­ké humo­res­ky, Dob­ro­druž­ství kri­mi­na­lis­ti­ky nebo Uli­ce. Díky své­mu cha­rak­te­ris­tic­ké­mu hla­su se uplat­nil také v dabin­gu (např. major Sid­ney The­o­do­re Fre­edman v seri­á­lu MAS*H). Pro vyda­va­tel­ství One­Hot­Book se zhos­til čet­by Keple­ro­vých thrille­rů Hyp­no­ti­zér (2013), Svěd­ky­ně ohně (2012), Píseč­ný muž (2013) a Paga­ni­ni­ho smlou­va (2015), ale také audi­ok­ni­hy Ces­ta Ste­va Job­se (2012) od Jaye Elli­o­ta. Spo­lu s Janou Stry­ko­vou a Igo­rem Bare­šem ztvár­nil vybra­né par­ty v titu­lu Posled­ní Lapo­nec (2014) Oli­vie­ra Tru­ca, oce­ně­ném jako nej­lep­ší fran­couz­ská detek­tiv­ka roku 2013.

Je to docela maso

Rozhovor s hercem Pavlem Rímským k audioknize STALKER

Doče­tl jste zatím posled­ní pátý díl Stal­ker řady s Joo­nou Lin­nou od dvo­ji­ce skry­té za pseu­do­ny­mem Lars Kepler. Jaký máte jako inter­pret z celé série pocit?
O tom se těž­ko mlu­ví. Mně osob­ně se ze všech dílů nej­víc líbi­la Paga­ni­ni­ho smlou­va, ale to nezna­me­ná, že bych měl pocit, že má série sestup­nou ten­den­ci, nebo že by se v ní něco opa­ko­va­lo. Nápa­dů mají auto­ři spous­tu, něko­mu se ta pře­hr­šel pod­ně­tů může zdát až pří­liš, ale mně se to líbí.

Jak se z vaše­ho pohle­du vyví­jí posta­va Joo­ny Lin­ny v prů­bě­hu celé série?
Vše­o­bec­ně se ví, že Lars Kepler je pseu­do­nym dvou lidí a už tím se celá série tro­chu vymy­ká. Mám tro­chu ten­den­ci si před­sta­vo­vat, že autor se do hlav­ní posta­vy aspoň čás­teč­ně pro­jek­tu­je, nebo čer­pá z něče­ho, co dob­ře zná, nebo tvo­ří toho, kým by si chtěl zku­sit být… A pod­le toho se pak daná posta­va nějak vyví­jí, až si nako­nec žije vlast­ním živo­tem, někdy tře­ba i pro­ti vůli své­ho stvo­ři­te­le. V pátém dílu se poslu­cha­či o Joo­no­vi mno­ho nové­ho nedo­zvě­dí, neboť tam ten­to­krát vpad­ne sko­ro jako deus ex machi­na a vyře­ší pří­pad. Avšak jeho posta­va má už v před­cho­zích čtyřech audi­ok­ni­hách urči­tý vývoj a jak to říci, abych nic nepro­zra­dil… Ve Stal­ke­ro­vi zkrát­ka už na scé­nu při­chá­ze­jí jiní pro­ta­go­nis­té, ale on se tam přes­to za jis­tých okol­nos­tí objeví.

Co se vám na „keple­rov­kách“ nej­víc líbí?
Nej­rad­ši jsem měl, že mají auto­ři buj­nou fan­ta­zii a že jsou to hroz­ně zají­ma­vé, dob­ře vymyš­le­né pří­běhy s tro­chou bizar­nos­ti. Že nejde o žád­nou jed­no­du­chou, prvo­plá­no­vou detek­tiv­ku. Baví mě ta mno­ho­vrs­tev­na­tost a komplikovanost.

Jak se vlast­ně na jejich natá­če­ní připravujete?
Je to doce­la maso, pro­to­že jsou to roz­sáh­lé tex­ty. Nako­nec jde stej­ně o schop­nost oka­mži­té reak­ce, pro­to­že těch čty­ři sta stran si nikdy dopře­du nenačte­te nato­lik důklad­ně, aby vás ve stu­diu nic nepře­kva­pi­lo. Dělá­te si samo­zřej­mě poznám­ky a spous­tu gra­fic­kých zna­mé­nek do tex­tu, aby člo­věk věděl, jak má zrych­lit nebo zpo­ma­lit či změ­nit into­na­ci, pro­to­že to se v tom roz­sa­hu jinak nedá zapamatovat.

A co na jejich čet­bě bylo nejobtížnější?
Nej­ob­tíž­něj­ší bylo, že auto­ři píší cel­kem slo­ži­tá sou­vě­tí a člo­věk si je pro sebe musí nějak roz­klí­čo­vat; udě­lat si inter­punk­ce i tam, kde nejsou uve­de­né, pro­to­že text, když ho inter­pre­tu­je­te, má jinou dyna­mi­ku, než je popsa­ná inter­punk­cí v kni­ze. Těž­ké a záro­veň zají­ma­vé je to, jak je potře­ba neu­stá­le měnit ryt­mus: někdy do toho pořád­ně šla­pe­te a vzá­pě­tí je to nao­pak vel­mi poma­lé. Hod­ně se to stří­dá, ale to je na tom pěkné. 

Věnu­je­te se skan­di­náv­ským detek­tiv­kám i ve vol­ném čase jako čtenář?
Čtu je rád, i jiné titu­ly než keple­rov­ky. Hroz­ně mě mrze­lo, že jsem nemohl načí­tat tře­ba i Stie­ga Lars­so­na, pro­to­že se mi série Milé­ni­um hroz­ně líbí. A čítá­val jsem i detek­tiv­ky dvo­ji­ce Maj Sjöwallo­vá-Per Wahlöö, kte­ré frče­ly už někdy před tři­ce­ti lety a jimiž pro mě celá tahle vlna nord kri­mi zača­la. Jinak nejsem zrov­na čte­ná­řem detek­ti­vek, ale tyhle sever­ské mám vel­mi rád.

A co ješ­tě rád čte­te? Co máte na noč­ním stolku?
Teď nemám na noč­ním stol­ku vůbec nic, pro­to­že jsem posled­ní dva měsí­ce v diva­dle inten­ziv­ně zkou­šel na Vino­hra­dech hru Kašpar H. (Dítě Evro­py) v režii Natá­lie Deá­ko­vé a pak insce­na­ci Cali­gu­la reži­sé­ra Mar­ti­na Čič­vá­ka. A jak už to tak bývá v mém povo­lá­ní, kdy buď dlou­ho nedě­lá­te a nic a pak nao­pak dělá­te pří­liš mno­ho věcí naráz, tak do toho jsem teď točil hra­ný doku­ment o Janu Huso­vi a chys­tám se na natá­če­ní nové kri­mi­nál­ní série Rapl, kde v jed­nom díle hra­ju krás­nou roli zlo­čin­ce. Jinak ale mám rád Gra­ha­ma Gre­e­na, Sto roků samo­ty a všech­ny Marqué­zo­vy kni­hy a spous­tu dal­ších věcí…

Jak jste zmi­ňo­val toho Lars­so­na, máte podob­ně vyhléd­nu­té­ho něko­ho dal­ší­ho auto­ra, jehož kni­hu bys­te rád nače­tl do audio podoby?
Vzhle­dem k tomu, že mě baví sever­ské detek­tiv­ky, tak coko­li z toho­to ran­ku. Lars­so­na už skvě­le namlu­vil Mar­tin Strán­ský, to už je „vypro­dá­no“. Nesbøho čte zase Hynek Čer­mák, zajis­té zna­me­ni­tě. Ale kdy­by se našlo něco dal­ší­ho… Tře­ba nedáv­no jsem četl výbor­nou detek­tiv­ku Mráz, kte­rou sice napsal fran­couz­ský autor Ber­nard Minier, ale je atmo­sfé­rou poma­lu severš­těj­ší než seveřani.

Účin­ko­val jste i v audi­ok­ni­ze Posled­ní Lapo­nec, kde jste se stří­da­li v troj­hla­sé inter­pre­ta­ci. Co máte radě­ji – více­hla­sé stří­dá­ní, kde mlu­ví­te jen jis­tou roli, nebo čet­bu celé audioknihy?
S údi­vem i s potě­še­ním jsem při prá­ci pozo­ro­val kole­gy, jak tak mlu­ví­me na stří­dač­ku všich­ni tři. Ale já jsem tako­vý samo­tář, tak­že když bych si měl vybrat, tak si to radě­ji načtu celé sám.

A co bys­te dopo­ru­čil nejen jako diva­del­ní herec, ale i jako diva­del­ní divák?
Samo­zřej­mě cho­dím do diva­dla, ve kte­rém sám účin­ku­ji, abych věděl, co se ješ­tě hra­je a jak to kole­gům jde. Jinak do diva­dla moc necho­dím, pro­to­že mě to na sta­rá kole­na nějak tiše pře­sta­lo bavit. Ale má to veli­ké výjim­ky a jed­nou z nich je Dej­vic­ké diva­dlo, kte­ré navště­vu­ji čas­to a rád. Kvů­li zkou­še­ní jsem ješ­tě nevi­děl jejich nej­no­věj­ší kusy, ale vyni­ka­jí­cí je kome­die Dealer´s Cho­ice, hra Dabing Street nebo Ucpa­nej sys­tém je úžasnej. Mys­lím si o nich, že jsou s diva­dlem někde úpl­ně jin­de než Pra­ha i zby­tek repub­li­ky. Tam se cho­dím vyvět­rat a při­po­me­nout si, že jsem to diva­dlo šel před čty­ři­ce­ti lety dělat z něja­ké­ho důvodu.

Co bys­te chtěl na závěr vzká­zat poslu­cha­čům audi­ok­ni­hy Stalker?
Že jsem se s tím cel­kem popá­ral, čini­lo by mi vel­ké potě­še­ní, kdy­bych poslu­cha­če nezklamal.