„Je to román o knihách a technologiích, šifrování a spiknutí, přátelství a lásce. Napsal jsem tuto knihu, protože je přesně taková, jakou bych si já chtěl přečíst, a snažil jsem se ji naplnit tím, co mám rád: knihami a knihkupectvími, designem a typografií, Silicon Valley a San Franciskem, fantasy a science fiction literaturou, pátráními a plány. Pokud to máte rádi taky, doufám a věřím, že si návštěvu vysokého úzkého knihkupectví ležícího vedle striptýzového klubu vychutnáte,“ píše Robin Sloan na svých webových stránkách (http://www.robinsloan.com/penumbra/)

Článek o autorovi a knize v New York Times

Robin Sloan, dvaatřicetiletý bývalý manažer Twitteru ze San Franciska, který sám sebe označuje za „mediálního vynálezce“, se v posledních několika letech etabloval jako pozoruhodně pohotový glosátor budoucnosti digitální kultury.

„Cool“ je slovo, které během rozhovoru s Robinem Sloanem uslyšíte mnohokrát. Je to také slovo, které se často objevuje v jeho prvním románu Nonstop knihkupectví pana Penumbry, rozdováděném neoborgesovském příběhu o nezaměstnaném sanfranciském webdesignérovi, který přijme práci v záhadném knihkupectví. Jeho cesty se zkříží s pět set let starým spolkem bibliofilů — s tajným společenstvem Nezlomený hřbet. Dochází k nevyhnutelnému střetu s Googlem…

Sloan vyrůstal nedaleko Detroitu v Michiganu jako syn obchodníka a učitelky ekonomie. Zbožňoval počítače a knihy, zvláště ty „s kosmickými loděmi a draky“, jak vzpomíná. Na michiganské státní univerzitě, kde vystudoval ekonomii, založil literární časopis. Nikdy však neuvažoval o tom, že by se psaním živil. „Vždycky jsem měl pocit, že je to zbytečné a že psaní vymyšlených příběhů pro mě nebude asi úplně nejlepším využitím času,“ říká.

Na Poynter Institutu, žurnalistickém centru v St. Petersburgu na Floridě, kam se dostal na stipendium po absolvování univerzity, Sloan zjistil, že příběhy přesto píše, a když se do toho dá, přitahuje velké množství očí…

Epos 2014,osmiminutové video z roku 2004 popisující apokalyptickou blízkou budoucnost, v níž jsou tradiční sdělovací prostředky přemoženy běsnícím konglomerátem nazvaným Googlezon, lidé zhlédli více než milionkrát. Působivé číslo z éry před YouTube… Se Sloanem a jeho spolupracovníkem Mattem Thompsonem se začalo počítat.

„Je úžasné sledovat, jak často lidé na ten film odkazují,“ říká Andrew Fitzgerald, manažer redakčního programování na Twitteru, který se se Sloanem krátce setkal poté, co oba pracovali v Current TV v San Francisku. „Robin dokáže neskutečně dobře vykročit z přítomnosti a nahlédnout do budoucnosti způsobem, který většině lidí připadá poněkud bizarní.“

Sloan tvrdí, že za svou práci v Current TV vděčí další, poněkud spekulativní historce. Poté co si v roce 2004 přečetl zprávu o tom, že bude zahájeno vysílání, poslal e-mail Joelu Hyattovi, který společnost s Alem Gorem založil. V mailu mu oznámil, že mu bude každý den následujícího měsíce posílat nový nápad ohledně digitální strategie.

Ne že by ty nápady už měl. „Jezdil jsem napříč zemí, v hlavě si třídil myšlenky a zastavoval na odpočívadlech, abych si je zapsal,“ vzpomíná, „poslední zpráva byla v podstatě tato: Dejte mi práci.“

Sloan se stal sedmým zaměstnancem v Current TV a nakonec jeho oficiálním „futuristou“. Jedním z jeho mnoha projektů bylo vůbec první televizní vysílání využívající aktuálních údajů z Twitteru, a to během prezidentské kampaně v roce 2008. V roce 2010 se stal manažerem mediálního partnerství na Twitteru.

Přibližně ve stejnou dobu začal uvažovat o literární kariéře. Vybavuje si, že vše začalo nevinným útokem na oficiální mašinerii vydávání knih. Na jaře 2009 ho inspiroval tweet jeho kamaráda, kde stálo, že „místo ,nonstop schránky na knihy (bookdrop)´ jsem omylem četl ,nonstop knihkupectví (bookshop)´ - své zklamání nemohu ani popsat slovy“, a poté napsal verzi Pana Penumbry, která měla šest tisíc slov a kterou vydal pro Kindle.

Příběh, který stál 99 centů, měl úctyhodných pět tisíc stažení, odhaduje Sloan. Pak přišel další příběh určený už přímo pro Kindle, po němž následovala detektivní novela Annabel Scheme, odehrávající se „na půli cesty mezi San Franciskem a internetem“. Autor na ni získal 14 tisíc dolarů, a to prostřednictvím tehdy úplně nového projektu Kickstarter.

V roce 2010 Sloan podepsal smlouvu s agentkou Sarah Burnesovou z Gernert Company a začal svůj volný čas mimo Twitter trávit přetvářením Penumbrova „prototypu“, jak ho nazývá, do „plnokrevného“ románu. Říká, že nedostatkem nápadů netrpěl. Větším problémem pro něj bylo překonat návyk psát zkratkovité, poutavé — zkrátka blogové — kousky.

„Když píšete na internet, máte na paměti analytiky, a tak víte, že lidé překlikávají každou vteřinu,“ vysvětluje. „Ale nejrůznější lidé mi stále připomínali, že když si člověk jednou knihu koupí, tak se začte. Nemusíte se prodávat na každé stránce.“

„Vymýšlí si příběh za pochodu, rozhoduje se zčásti podle toho, co je nejzábavnější,“ říká Sloanův redaktor z Farrar Straus and Giroux Sean McDonald. „Má v sobě tu správnou směsici chytrosti a střízlivého smyslu pro byznys, a to je v knize patrné.“

Pokud jde o zúčtování mezi tištěným a digitálním, Sloan, který má na Twitteru 275 tisíc followerů, reaguje lehce útočným tónem se slovy: „Proč spolu nemůžeme všichni vycházet?“ Ne že by byl zcela lhostejný ke stinným stránkám života uvnitř Googlezonu. Jedním z jeho prvních digitálních projektů od té doby, co předloni v listopadu odešel z Twitteru, byl blog o aplikaci iPhone s názvem Fish. O té se nesmírně často blogovalo. Sloan o ní napsal „klikací esej“, kde zpochybňuje narušení pozornosti v našem roztržitém digitálním věku. V dalších měsících Sloan odložil „telefon, který člověk nedá z ruky,“ a pořídil si jen obyčejnou nokiu, se kterou se dá jen volat a posílat esemesky.

Autorka: Jennifer Schuesslerová, New York Times, 3. 10. 2012

Zdroj: http://www.nytimes.com/2012/10/04/books/robin-sloan-author-and-more-and-his-24-hour-bookstore.html?pagewanted=all&_r=0
redakčně kráceno

Rozhovor s Robinem Sloanem pro Foyles

Pro vyprávění příběhu jste zvolil ich-formu. Bylo vaše rozhodnutí inspirováno dnešní dobou sociálních sítí, kde je každý hrdinou i vypravěčem svého vlastního příběhu?
Ich-forma je samozřejmě starší než sociální média — a myslím, že to platí i o mém rozhodnutí použít ji. Vždycky se mi psalo nejlépe v první osobě; někdo by mohl říct, že podle toho jasně poznáte nezkušeného autora (a měl by pravdu). Ale také se to odvíjí od mých vlastních preferencí coby čtenáře. Rád čtu dobré romány v ich-formě, které mi připomínají dlouhý dopis od kamaráda.

Celoživotní nejoblíbenější knihou hlavního hrdiny Claye je série fantasy knih Kroniky dračích písní. Ukáže se, že je docela důležitá i pro děj. Má svou předlohu v nějakém konkrétním románu, nebo ji snad máte v úmyslu napsat?
Když jsem byl malý, četl jsem prakticky všechny knižní série, které měly v názvu „drak“ nebo „kronika“, takže ve skutečnosti je to jejich kombinace. Nejpřímějším předchůdcem jsou pravděpodobně kroniky DragonLance Margaret Weisové a Tracyho Hickmana. Tyto knihy vycházely v polovině osmdesátých let, já jsem je četl v polovině let devadesátých a stejně jako hrdinové v Penumbrovi jsem si jednoho ze svých nejstarších kamarádů našel tak, že jsem ho zahlédl, jak si na druhé straně třídy čte jednu z těchto knih.

Zdá se, že to, co se odehrává mezi Clayem a Googlem, je kombinace lásky a nenávisti: „Tajné společenstvo učenců nad tímto úkolem strávilo už pět set let. My jsme si to zapsali do diáře na příští pátek na ráno.“ Co si vlastně Vy sám myslíte o Googlu a dalších technických gigantech?
Jsem rád, že jste nadhodil ten kontrast lásky a nenávisti. Je to asi takhle: na jednu stranu si myslím, že Google je jednou z nejpozoruhodnějších sbírek lidského talentu, jaká byla kdy shromážděna. Na druhou stranu bych řekl, že způsob googlovského pohledu na svět a jeho problémy bývá dost zjednodušující. Je to podobné, jako „když jediné, co máš, je kladivo, pak všechno vypadá jako hřebík“, jen místo kladiv mají v Googlu datová střediska. Vlastně jsem fanoušek Googlu, ale přál bych si, aby do těch svých megaformátových algoritmů přimíchali trošku lidskosti. Upřímně, přál bych si, aby četli více románů!

Jaké jsou podle Vás šance knihkupectví tváří v tvář e-knihám a internetu obecně? Udrží se, i když neslouží jako zástěrka pro tajné společenstvo?
Knihkupectví určitě přetrvají. Není pochyb o tom, že obchod s knihami se mění, ale ten se přece měnil vždycky. Nemyslím si, že u prodeje knih je „minulost“ a „budoucnost“ rozdělená nějakou jasnou digitální dělicí čárou; určitým přerodem prochází v podstatě nepřetržitě od roku 1500. Je výzva, kterou představují e-knihy, obzvláště ožehavá? Nepochybně ano. Udrží se dobrá knihkupectví s novými obchodními modely a novými způsoby, jak nalákat zákazníky? Rozhodně.

Jak a kde jste získával informace zejména pro své podrobné popisy Googlu a počítačového hackerství?
Všechno vychází z mých pracovních zkušeností v technologických a mediálních společnostech tady v San Francisku. Měl bych však uvést, že vše není tak úplně pravdivé; je to spíše láskyplné přehánění. Myslím si, že lidé, kteří v této oblasti pracují, to vše poznají — snad se i usmějí a přikývnou. Ale nikdy bych to neprezentoval jako dokumentární zobrazení. Mým cílem bylo v první řadě pobavit a vyprávět dobrý příběh.

Prolínání globálních konspiračních teorií, snah o vyluštění kódu a hledání nesmrtelnosti, darebáci a odvaha a romantické prvky — čtení této knihy je opravdový požitek. Užíval jste si taky její psaní?
Jasně, byla to zábava. Ale nebylo to vždy jednoduché. Myslím, že jako u každého románu to do značné míry bylo osamocené sezení u stolu. Slova na stránce se měla přiblížit mým představám v hlavě, a většinou se to nedařilo. Ale nakonec je Pan Penumbra typem knihy, kterou já sám rád čtu, a to je vždycky nesmírně motivující. Představoval jsem si své čtenáře jako sebe sama — předpokládal jsem a / nebo doufal, že existují čtenáři jako já — a říkal jsem si: bude se jim to líbit.

Napadlo vás, že kniha bude tak dobře přijata? Byla ve stovce nejlepších knih roku 2012 podle San Francisco Chronicle, ocitla se ve výběru redakce New York Times a následně se stala i jejich bestsellerem. Kdy jste si uvědomil, že se Vám to povedlo?
Řekl bych, že jsem se nejdřív choulil v pozici obranného pesimismu. Pro první román neznámého autora je totiž vždy těžké najít čtenáře bez ohledu na kvalitu nebo cokoliv jiného. Myslím, že velký podíl na dosavadním úspěchu Pana Penumbry má jeho americký nakladatel, FSG — a zároveň bych nikdy nepopíral, že svou roli sehrála i spousta štěstí.

Měl jste různá zaměstnání spojená s „řešením budoucnosti médií“. Jak to jde dohromady s tím, že jste autorem, který publikoval knihu v tradičním formátu? Ovlivňují se média navzájem?
Ano. Mám pocit, jako bych s internetem vyrostl, jsem stále nadšeným uživatelem a návrhářem digitálních záležitostí… Ale jsem si také velice dobře vědom toho, že nic z toho nevydrží dlouho. Romány vytištěné na papíře jsou celkem odolné a to je pro mě lákavé. V dohledné době se tedy sice nehodlám vzdát digitálních věcí, ale zároveň jsem šťastný, že máme i nějaké ty knihy jako přítěž.

Zdroj: http://www.foyles.co.uk/robin-sloan , redakčně kráceno

Rozhovor s Robinem Sloanem pro Public Libraries

Část Nonstop knihkupectví pana Penumbry jste napsal v knihovně. Čím je pro vás knihovna tak atraktivním pracovním prostředím?
Upřímně řečeno, jsou to knihy, přítomnost všech těch knih. A to předcházelo Panu Penumbrovi — už jako malý kluk jsem byl velkým čtenářem a vždycky se mi líbilo vidět v knihovnách všechny ty knihy… V tom smyslu, že každá z nich představuje součást něčího života. A protože jsem také autor, bylo to pro mě o to větším povzbuzením a inspirací — být uprostřed takové spousty knih. Je to ten druh představ, kdy někde chcete být…

Na Panu Penumbrovi je zábavné i to, že jste vytvořil svět mimo knihu — od svítící obálky přes Váš čtyřiadvacetihodinový chat přes Google Hangout až po pracovní e-mailovou adresu Kat Potente. Jak jste přišel na to, aby kniha měla vlastní život i mimo svoji fyzickou podobu? Proč to pro vás bylo důležité?
Z naší strany to byla spíše nutnost než jen dobrý nápad. V dnešní době, kdy význam knih klesá a tolik lidí je čte v digitální podobě a také, což je ještě naléhavější, kdy má čtení takovou konkurenci v podobě televize, Netflixu, Twitteru, Facebooku a dále všeho toho, co můžete číst online, je podle mě nutné dělat nějakou práci navíc, abyste si pro knihu vydobyli prostor. Můžete pro to udělat spoustu věcí, včetně těch z reálného světa, například dát knize hezký obal nebo udělat obálku, která svítí ve tmě. Jako byste vytvořili malou paseku v této jinak velmi přeplněné chaotické džungli slov.

Svou první knihu, novelu Annabel Scheme, jste napsal jako součást kampaně Kickstarter. Můžete popsat, proč jste použil Kickstarter a jak to ovlivnilo vznik Vaší knihy?
Použil jsem ho především proto, že jsem si nebyl jistý. Tato nejistota je běžná, když začínáte a ještě jste nepublikovali nic podstatného. Jedna z vašich nejzásadnějších otázek je prostá: „Chce to někdo číst? Je na druhém konci vůbec někdo?“ Tedy nejdůležitější roli, mnohem zásadnější než peníze nebo to, že jsem byl schopný knihu vytisknout, pro mě Kickstarter sehrál v tom, že mi v podstatě měl přislíbil čtenáře.

Můj projekt na Kickstarteru byl maličko neobvyklý v tom, že jsem psal průběžně podle toho, jak se projekt vyvíjel. Nebylo to tak, že bych měl připravený koncept a byl v závěrečné fázi — já jsem tu věc vlastně teprve tvořil. A v průběhu toho jsem zjistil, že ten určitý příslib čtenářů, byť malý, je pro mě ohromně povzbudivý. Nevím, jestli bych bez něho vůbec dokázal tuto svou první novelu napsat.

Jen to potvrzení zájmu bylo důležité…
Ano, a nemusí toho být moc. Toto říkám lidem, kteří právě s něčím začínají nebo o něčem podobném přemýšlí. Nepotřebujete tisíc nebo deset tisíc lidí hned první den. Mým cílem, který jsem si na Kickstarteru dal, bylo vytisknout tři sta výtisků knihy a poslat je lidem. Ve srovnání s opravdovými komerčními vydavatelskými snahami to není mnoho… (směje se). Ale předtím jsem vydal nula knih a měl jsem nula čtenářů. Je opravdu velmi povzbuzující, že existuje skupina lidí jakékoliv velikosti, která na knihu čeká.

Když jste s kampaní začínal, měl jste nějakou představu o všech změnách ve vašem životě, ke kterým by mohlo dojít — že byste opustil svou práci, abyste se stal spisovatelem?
Ne, to rozhodně ne. Bylo to také v začátcích Kickstarteru, kdy byl ještě neznámý. Velmi dobře si vzpomínám na tu hrůzu, kdy se měl projekt spustit a já jsem vážně nevěděl, co se bude dít dál. Dokonce jsem ani netušil, zda projekt bude úspěšný.

Řekl bych, že k rozhodnutí odejít z práce a soustředit se na knihu došlo částečně proto, že jsem získal mnohem větší podporu, než jsem čekal. Byla to skvělá příležitost. Ale taky jsem se trochu bál. Sám sebe jsem poslal do pasti. Slíbil jsem si, že dokončím tuto knihu, a chtěl jsem, abych to udělal dobře. A najednou se na seznamu příznivců objevili všichni ti lidé, jejichž jména jsem znal a vážil si jich, a věřte, to je opravdu hodně účinná motivace. Nechtěl jsem ty lidi zklamat. Chtěl jsem udělat něco opravdu dobrého — alespoň tak dobrého, jak jsem to v té době mohl udělat — a vyvolat v nich pocit, že stálo za to ten projekt podpořit. Do jisté míry jsem si tedy říkal: Nemám na výběr. Musím to udělat, protože jakákoli jiná možnost je příliš děsivá.

Kampaň sama o sobě byla zásadní, protože jste se díky ní potkal s redaktorem Pana Penumbry, je to tak?
Ne tak docela. Přivedla mě k mé agentce, Sarah Burnesové. Ale setkání s redaktorem Pana Penumbry, Seanem McDonaldem z FSG, bylo zásadní, tato část vaší otázky je pravdivá. Byl čtenářem blogu Snarkmarket, kam jsem hodně psával. Dnes už to tak není, ale v letech 2007–2008 byl v rozkvětu. Sean McDonald byl čtenářem blogu a psávali jsme si. Posílal mi e-mailem knihy. Dostávat knihy od exkluzivního newyorského vydavatele, to bylo opravdu skvělé. Sledoval mé projekty a vždycky mě ohromně povzbuzoval. Když jsem dokončoval rukopis Pana Penumbry, byl první, na koho mě napadlo se obrátit.

Autor: Brendan Bowling, Public Libraries, 30. 5. 2013
Zdroj: http://publiclibrariesonline.org/2013/05/a-vision-of-where-you-want-to-be-a-conversation-with-robin-sloan/
redakčně kráceno

Ocenění

  • Alex Award
  • finalista Los Angeles Times Book Prize v kategorii prvotin
  • nejlepší kniha roku: National Public Radio,Los Angeles Times, San Francisco Chronicle

Prodaná práva

  • Velká Británie, Atlantic
  • Austrálie a Nový Zéland, Text
  • Německo, Blessing Verlag
  • Španělsko, Roca Editorial
  • Francie, Michel Lafon
  • Itálie, Corbaccio
  • Brazílie, Novo Conceito
  • Finsko, WSOY
  • Řecko, Klidarithmos
  • Izrael, Modan
  • Korea, Woongjin
  • Tchaj-wan, Marco Polo Press
  • Čína, Alpha Books
  • Česká republika, Host
  • Turecko, Trend Kitap
  • Katalánsko, Ara Llibres
  • Maďarsko, Gabo
  • Rusko, A-Team Publishing
  • Slovensko, Aktuell
  • Polsko, Albatros
  • Thajsko, Gamme Magie
  • Japonsko, Tokyo Sogensha
  • Norsko, Libretto Forlag
  • Chorvatsko, Lumen
  • Portugalsko, Bertrand

Ohlasy

Román Robina Sloana je rozkošně legrační, provokativní, obratně napsaný a navíc napínavý. Z nostalgie — ale nejen z ní — jsem nemohl přestat otáčet stránky.
— John Hodgman

To, co dělá Nonstop knihkupectví pana Penumbry tak působivým, je Sloanův velký vypravěčský dar a obsazení románu vynikajícími, výstředními postavami.
— Carmela Ciuraru, Newsday

Dobrosrdečná, zábavná kniha o střetu moderní technologie a středověké záhady, návod, jak pozitivně propojit starý svět se světem novým.
— Nick Harkaway

Chytrý a rozmarný příběh s velkým srdcem.
— The Economist

Zčásti milostný dopis knihám, zčásti technologické rozjímání, zčásti vzrušující dobrodružství, zčásti rekviem… Nesmírně příjemné, plné vřelosti a inteligence.
— The New York Times Book Review

Kniha o vášni — vášni pro knihy, historii, budoucnost… V Nonstop knihkupectví pana Penumbry není nic, co by se mi nelíbilo.
— Cory Doctorow, kanadsko-britský spisovatel a novinář

Jeden z nejpromyšlenějších a nejzábavnějších čtenářských zážitků, jaké letos pravděpodobně budete mít.
— National Public Radio

Veselá, překvapivě staromódní fantasy o místech, kde se setkávají staré a nové způsoby přístupu k poznání… Nonstop knihkupectví pana Penumbry chytře využívá technologický věk ve službách své fantazie… Vyplatí se obracet stránky, abyste nalezli Sloanovu závěrečnou odpověď na tajemství, které spojuje lidi řešící Penumbrovu hádanku.
— Tess Taylorová, San Francisco Chronicle

Robin Sloan působí jako dobrosrdečný muž, zamilovaný do světa — do starodávného světa, do současného světa. Je tak zamilovaný do lásky, do přátelství, do myšlenky, že naše technické vymoženosti mohou sloužit jako cesta ke kráse, až je čtenář jeho nadšením úplně pohlcen.
— George Saunders, spisovatel