Býva­lá novi­nář­ka Eli­za­be­th LaBa­no­vá napsa­la svůj prv­ní young adult román po třech nevy­da­ných kni­hách pro ženy na popud své­ho agen­ta. „Vždyc­ky to byl žánr, kte­rý mě při­ta­ho­val, a byla jsem oprav­du šťast­ná, že to můžu zku­sit. A jak to tak bývá, můj agent měl prav­du,“ při­zna­la autor­ka. To, že se ve své prá­ci nemý­lil ani jeden z nich, doklá­dá i množ­ství oce­ně­ní, jež LaBa­no­vá za Esej o tragé­dii nasbírala.

Ocenění

  • Vítěz­ka New Voices Selecti­on pod­le ABC (Asso­ci­ati­on of Book­sellers for Children)
  • Nomi­na­ce na Ken­tuc­ky Blu­e­grass Award 2015
  • Nomi­na­ce na Penn­syl­va­nia Young Rea­ders Cho­ice Award 2014
  • Nomi­na­ce na ALA Best Books for Young Adults 2014
  • Nomi­na­ce na Texas TAYSHAS High Scho­ol Rea­ding List 2014
  • Ve výbě­ru Chil­dre­n’s Book Com­mit­tee na Bank Street Colle­ge – Chil­dre­n’s Book of the Year pro rok 2014
  • Ve výbě­ru Kids´ Indie Next List (zima 2012/2013)
  • Nej­lep­ší kni­hy měsí­ce led­na 2013 na Amazonu
  • Nej­lep­ší kni­ha žán­ru young adult za leden 2013 pod­le Spo­tli­ght Pick

Trailer k původnímu vydání knihy

Obsah z 'https://www.youtube.com/e[…]' není možné zobrazit bez souhlasu s cookies.

Ohlasy

Esej o tragé­dii je napros­to úchvat­ná a str­hu­jí­cí kni­ha, kte­rá čte­ná­ři nedá vydech­nout, dokud neod­ha­lí tajem­ství, jemuž Dun­can čelí. Po jejím pře­čte­ní téměř jis­tě začne­te své vlast­ní jed­ná­ní vní­mat jinak a díky tomu­to romá­nu se mož­ná změ­ní i váš pohled na svět. Je to nesmír­ně půso­bi­vá kniha.
— The Guardian

Debu­tu­jí­cí Eli­za­be­th LaBa­no­vá nás zavá­dí do pro­stře­dí sou­kro­mé ško­ly a záro­veň do mys­lí dvou sym­pa­tic­kých, ale vel­mi roz­díl­ných dospí­va­jí­cích stu­den­tů a do jejich para­lel­ních milost­ných pří­bě­hů… Nepří­tom­nost rodi­čů, skvě­lá ško­la na před­měs­tí, při­pra­ve­ná pře­dat svým stu­den­tům to nej­lep­ší, krás­ně zaří­ze­né lož­ni­ce s pře­pl­ně­ný­mi skří­ně­mi, a dokon­ce i roman­tic­ký zasně­že­ný škol­ní are­ál – to vše tvo­ří pro­stře­dí, kte­ré jen umoc­ňu­je závaž­nost pří­bě­hu a intri­ky v něm obsažené.
— Boo­klist

Esej o tragé­dii vyprá­ví o tom, jak těž­ké může být, když neza­pa­dá­me, a jak dale­ko může­me být schop­ni zajít, abychom cíti­li, že někam pat­ří­me. Napros­to úžas­ná kniha.
— Hello​Gi​g​gles​.com

Díky skvě­lé záplet­ce a uvě­ři­tel­ným posta­vám oží­va­jí před čte­ná­řem Tim s Vanessou, stej­ně jako Dun­can, jehož chá­pá­ní tragé­die na nás dopad­ne se sku­teč­nou naléhavostí.
— Scho­ol Lib­ra­ry Journal

Pod­ma­ni­vý pří­běh vyprá­ví chla­pec, kte­rý je kvů­li tomu, jak vypa­dá, poklá­dán za out­si­de­ra. Román plný váš­ní a neo­pě­to­va­né lás­ky líčí milost­ná dra­ma­ta i útra­py živo­ta na střed­ní škole.
— The Bulle­tin of the Cen­ter for Chil­dre­n’s Books

Recenze: Nejlepší young adult kniha roku 2013: Esej o tragédii

Ve své ohro­mu­jí­cí prvo­ti­ně s názvem Esej o tragé­dii Eli­za­be­th LaBa­no­vá vykres­lu­je nád­her­ný obraz prv­ní lás­ky a tra­gic­ké ztráty.

Autor­ka mis­tr­ně pro­zkou­má­vá defi­ni­ci tragé­die – jak v kon­tex­tu pří­bě­hu jako tako­vé­ho, tak pro­střed­nic­tvím postav, kte­ré mají od své­ho uči­te­le ang­lič­ti­ny za úkol v prů­bě­hu matu­rit­ní­ho roč­ní­ku napsat „esej o tragé­dii“. To, že je hlav­ní hrdi­na pojme­no­ván po Macbe­tho­vi, jed­né ze Shake­spea­ro­vých nej­tragič­těj­ších postav, není náhoda.

Esej o tragé­dii má před­po­kla­dy stát se jed­no­ho dne oprav­do­vou lite­rár­ní kla­si­kou, něčím, co najde­me jak v osob­ních čte­nář­ských dení­cích, tak i mezi povin­nou čet­bou ve ško­lách. LaBa­no­vá nechá­vá ožít boha­tou šká­lu postav, z nichž kaž­dá boju­je se svý­mi vlast­ní­mi defi­ni­ce­mi „tragé­die“ a nástra­ha­mi dospívání.

Jak se kruh v Ese­ji o tragé­dii uza­ví­rá, nechá­vá LaBa­no­vá závě­reč­né roz­hod­nu­tí na čte­ná­ři: je pří­běh Tima Macbe­tha tragé­die? Nebo je to něco jiné­ho? Podob­né otáz­ky budou čte­ná­řo­vu mysl zaměst­ná­vat ješ­tě dlou­ho po dočte­ní posled­ní strany.

Zdroj: http://​www​.exa​mi​ner​.com/​r​e​v​i​e​w​/​b​e​s​t​-​y​a​-​o​f​-​2​0​1​3​-​t​h​e​-​t​r​a​g​e​d​y​-​p​a​p​e​r​-​b​y​-​e​l​i​z​a​b​e​t​h​-​laban

Rozhovor s Elizabeth LaBanovou: „Na střední škole jsem psala esej o tragédii a mělo to na mě obrovský vliv“

Co vás inspi­ro­va­lo k napsá­ní kni­hy Esej o tragédii?
Jako tee­nager jsem milo­va­la kni­hy žán­ru young adult. V podě­ko­vá­ní v závě­ru své­ho romá­nu jsem ostat­ně uved­la, že pře­čte­ní knih The Out­si­ders a That Was Then, This Is Now od S. E. Hin­to­no­vé oprav­du změ­ni­lo můj život a díky nim jsem zača­la tou­žit po tom, stát se spi­so­va­tel­kou. Tři­cet let jsem si mys­le­la, že vytvo­řím svět, jaký vytvo­ři­la ona. A pak se sta­lo něko­lik věcí najed­nou: můj agent mě povzbu­zo­val v tom, abych zku­si­la napsat román v žán­ru young adult; pře­čet­la jsem – také na dopo­ru­če­ní své­ho agen­ta – Utr­pe­ní mla­dé­ho Werthe­ra od Johan­na Wol­f­gan­ga von Goethe; a zača­la jsem pře­mýš­let o tom, jak ten­to slav­ný pří­běh zmo­der­ni­zo­vat. Bylo to někdy v době, kdy se mi v hla­vě začal pro­bou­zet svět Irvin­go­vy ško­ly. Než jsem se nadá­la, Tim ces­to­val ve sně­ho­vé bou­ři do New Yor­ku a Dun­can nastu­po­val do posled­ní­ho ročníku.

Psa­la jste i vy jako závě­reč­nou prá­ci na střed­ní ško­le esej o tragé­dii? Jak vám to pomoh­lo při tvor­bě romá­no­vé­ho příběhu?
Ano, ve čtvr­tém roč­ní­ku střed­ní ško­ly jsem psa­la esej o tragé­dii a mělo to na mě obrov­ský vliv. Pokud si dob­ře pama­tu­ju, bylo to popr­vé, kdy jsem si škol­ní prá­ci oprav­du uži­la. Dokon­ce jsem se (ke své­mu pře­kva­pe­ní) na prá­ci na ese­ji těši­la. Po celé roky jsem věři­la tomu, že to odstar­to­va­lo mou kari­é­ru novi­nář­ky, pro­to­že jsem zjis­ti­la, že mě baví vyhle­dá­vat infor­ma­ce a pát­rat po jejich smys­lu. Když jsem začí­na­la psát kni­hu, myš­len­ka na esej o tragé­dii – nebo podob­ný esej – se mi zdá­la pro poza­dí pří­bě­hu, jenž se rodil v mých před­sta­vách, skvě­lá. Esej, kte­rý jsem ten­krát sepsa­la (na psa­cím stro­ji!), mám pořád scho­va­ný, a když jsem kni­hu psa­la, moc­krát jsem do něj nahlížela.

Při čte­ní Ese­je o tragé­dii čiší „lás­ka k lite­ra­tu­ře“ z kaž­dé strán­ky. Inspi­ro­va­ly pří­běh něja­ké kon­krét­ní kla­sic­ké romány?
Děku­ju, že to říká­te. Kla­si­ka, kte­rá kni­hu ovliv­ni­la nej­víc, je Utr­pe­ní mla­dé­ho Werthe­ra. Čet­la jsem ho v pře­kla­du před­tím, než jsem zača­la dávat kni­hu dohro­ma­dy, a měla jsem v hla­vě struk­tu­ru toho pří­bě­hu po celou dobu, co jsem psa­la. V mé kni­ze jsou samo­zřej­mě posta­vy mno­hem mlad­ší a pří­běh není úpl­ně stej­ný, ale když jsem měla něja­ké otáz­ky, jak by ta či ona věc měla být, pořád jsem se vra­ce­la k původ­ní­mu tex­tu. Kro­mě toho mám ráda vel­ké množ­ství Shake­spea­ro­vých her a mys­le­la jsem na ně, když jsem psa­la. V kni­ze je scé­na, kdy si Dai­sy v knih­ku­pec­tví čte Tisíc akrů Jane Smi­leyo­vé. Je to jed­na z mých nej­ob­lí­be­něj­ších knih a uchvá­ti­lo mě spo­je­ní mezi ní a Shake­spea­ro­vým Krá­lem Lea­rem. Když se na to zamě­ří­te, najde­te v mém pří­bě­hu něko­lik záměr­ných nará­žek na kni­hy S. E. Hintonové.

Jak roz­hod­nu­tí o tom, že Tim bude albín, pomoh­lo utvá­řet jeho cha­rak­ter a pří­běh? Mys­lí­te, že by něja­ká jiná „odliš­nost“ půso­bi­la podob­né emoč­ní vypětí?
Chtě­la jsem, aby měl Tim tako­vý druh tram­po­ty, s níž se musí potý­kat den­ně, ale ne něco, co mu by mu zne­mož­ňo­va­lo žít běž­ný život. Také se mi líbi­la myš­len­ka, že jeho pro­blé­mem je něco, co vidí­te hned v oka­mži­ku, kdy se s ním střet­ne­te tvá­ří v tvář. Mys­lím, že se hod­ně tee­nage­rů cítí být na očích, přes­to­že nema­jí nic, čím by nut­ně vyční­va­li, a tím, že je Tim albín, se ten­to pocit ješ­tě umoc­ňu­je. Jsem si jis­tá, že bych moh­la při­jít s jinou „odliš­nos­tí“, ale jakmi­le Tim ožil v mé hla­vě, tohle tam uvízlo spo­lu s ním. Nechtě­la jsem, aby byl zne­tvo­ře­ný nebo aby měl vel­kou jizvu, pro­to­že to není to, o čem jsem chtě­la vyprá­vět. Tře­ba­že Tim boju­je s tím, jak vypa­dá, kdo si trouf­ne říct, že není svým vlast­ním způ­so­bem vel­mi hezký?

Jaká kni­ha na vás udě­la­la nej­vět­ší dojem, když jste byla malá?
Kdy­bych měla vybrat jedi­nou, řek­la bych That Was Then, This Is Now od S. E. Hin­to­no­vé. Čet­la jsem ji, když jsem byla v sed­mé nebo osmé tří­dě, a pama­tu­ju si, že jsem byla une­se­ná tím, jak v ní byly posta­vy pro­po­je­né. Samo­zřej­mě jsem ráda čet­la i před­tím, ale popr­vé jsem zaži­la ten pocit, kdy mi posta­vy z kni­hy zača­ly oka­mži­tě po dočte­ní chybět.

Pou­ží­vá­te soci­ál­ní média? Pokud ano, jakou roli hra­jí ve vašem autor­ském životě?
Soci­ál­ní média pou­ží­vám. Na Face­boo­ku jsem roky a teď začí­nám mít oprav­du ráda Twit­ter. Není pochyb o tom, že mě spo­ju­je s dal­ší­mi auto­ry, stej­ně jako s poten­ci­ál­ní­mi čte­ná­ři. Kro­mě toho někdy nara­zím na něco, co mi dá námět na dal­ší scénu!

Máte oblí­be­né mís­to na psaní?
Vždyc­ky píšu na note­boo­ku u jídel­ní­ho sto­lu v našem řado­vém domě v Cen­ter City ve Fila­del­fii. Cítím se spo­je­ná se vším, co se v domě děje, a když vyhléd­nu z okna, vidím hla­vy kolemjdou­cích a sly­ším lidi venku.

Plá­nu­je­te pokra­čo­vat v psa­ní pro mlá­dež, nebo bys­te někdy chtě­la napsat něco pro dospělé?
Dal­ší kni­ha, kte­rou mám v plá­nu, je opět v žán­ru young adult. Zají­ma­vé je, že Esej o tragé­dii není moje úpl­ně prv­ní kni­ha, i když je to můj prv­ní vyda­ný young adult román. Napsa­la jsem tři žen­ské romá­ny a ješ­tě jeden mám roz­pra­co­va­ný, zasu­nu­tý někde vza­du v hla­vě. Jed­nou se k němu dosta­nu, ale prá­vě teď se mi líbí žánr young adult a jsem ráda, že můžu být jeho součástí. 

Kte­rou kapi­to­lu nebo část kni­hy vás bavi­lo psát nej­víc a proč?
Kdy­bych muse­la vybrat – a to je těž­ké – řek­la bych, že mě nej­víc bavi­lo psát kapi­to­ly, v nichž se Tim potká s Vanessou na letiš­ti a potom jdou spo­leč­ně do hote­lo­vé­ho poko­je. Oka­mži­tě se mi líbi­lo jejich napo­je­ní a způ­sob, jak spo­lu mlu­vi­li. A když jsem se poz­dě­ji při korek­tu­rách ke kni­ze opa­ko­va­ně vra­ce­la a zna­la jsem posta­vy lépe, byla o to vět­ší zába­va pros­tě „vědět“, co udě­la­jí a řek­nou. Je to jen krát­ký úry­vek, ale oprav­du mám ráda scé­nu, v níž Tim říká Vanesse, aby byla opa­tr­ná, až si bude zahří­vat prs­ty u nohou vodou, a pou­ži­je poně­kud neob­vyk­lý ekvi­va­lent slo­va „vlaž­ný“.

Na čem nyní pracujete?
Píšu svůj dru­hý young adult román. Ten­to­krát je hlav­ní hrdin­kou dív­ka, což je fajn, i když musím říct, že se mi líbi­lo psát z chla­pec­ké­ho úhlu pohle­du. Jsem do dal­ší kni­hy zapá­le­ná a už se to začí­ná rýso­vat. Nechci pro­zra­zo­vat pří­liš, ale klí­čem k záplet­ce bude opět škol­ní úkol.

Chtě­la bys­te něco vzká­zat svým čte­ná­řům a fanouškům?
Ráda bych vám podě­ko­va­la. Už tak dlou­ho píšu kni­hy a sním o tom, že si je pře­čtou dal­ší lidé, nejen moje rodi­na, můj agent a edi­to­ři, kte­ří řek­nou díky, ale vlast­ně nedě­ku­jí. A teď mám s tou­to kni­hou tako­vou šan­ci! Budu oprav­du vděč­ná, když někdo vez­me do ruky Esej o tragé­dii a bude chtít trá­vit čas v jeho světě.

Zdroj: http://​ran​do​mact​sofrea​ding​.wor​d​press​.com/​2​0​1​3​/​0​1​/​0​7​/​q​a​-​w​i​t​h​-​e​l​i​z​a​b​e​t​h​-​l​a​b​a​n​-​a​u​t​h​o​r​-​o​f​-​t​h​e​-​t​r​a​g​e​d​y​-​paper
(redakč­ně kráceno)