Snad v kaž­dé čes­ké domác­nos­ti se dodnes najdou ale­spoň jed­ny hodin­ky, budík nebo hodi­ny Prim. Libor Hovor­ka pro­zkou­mal vel­ké množ­ství archiv­ních pra­me­nů a doku­men­ta­ce. Výsled­kem jeho prá­ce je výprav­ná kni­ha s boha­tou obra­zo­vou pří­lo­hou. Podrob­ně v ní sle­du­je­me vývoj a výro­bu náram­ko­vých hodi­nek Prim od začát­ků v roce 1954 až do roku 1994, kdy byly nabí­ze­ny posled­ní mode­ly s vlast­ní­mi stroj­ky. Ve dru­hé čás­ti kni­hy jsou podrob­ně zpra­co­vá­ny budí­ky a hodi­ny Prim z let 1947 až 2000. Pub­li­ka­ce potě­ší milov­ní­ky výrob­ků znač­ky Prim i kurá­to­ry sbí­rek. Před­sta­vu­je vyčer­pá­va­jí­cí­ho a odbor­ně fun­do­va­né­ho prů­vod­ce his­to­ric­kým sor­ti­men­tem této znač­ky. Prim­ky, to je dru­hé, roz­ší­ře­né vydá­ní bez­na­děj­ně roze­bra­né pub­li­ka­ce Hodin­ky Prim 1954 – 1994, kte­ré s kon­cem roku při­chá­zí na svět díky nakla­da­tel­ství Host a Tech­nic­ké­mu muzeu v Brně.

Jak jste se k hodin­kám dostal jako profesionál?
Navště­vo­val jsem Střed­ní prů­mys­lo­vou ško­lu stroj­nic­kou v Novém Měs­tě nad Metu­jí, kte­rá se spe­ci­a­li­zo­va­la na výcho­vu doros­tu pro obor jem­ná mecha­ni­ka a opti­ka. Absol­ven­ti zpra­vi­dla odchá­ze­li pra­co­vat jako tech­no­lo­go­vé a kon­struk­té­ři do míst­ní továr­ny na výro­bu hodi­nek Prim. Ale obor se mi tak zalí­bil, že jsem se roz­ho­dl pokra­čo­vat v jeho stu­diu na ČVUT Pra­ha. Když jsem po skon­če­ní stu­dií hle­dal uplat­ně­ní, vol­ba byla jas­ná. Dostal jsem pří­le­ži­tost ve vývo­jo­vém oddě­le­ní hodi­nář­ské­ho závo­du Elton Nové Měs­to nad Metu­jí. Zde jsem měl mož­nost pro­nik­nout do tajů vývo­je a výro­by nejen náram­ko­vých hodi­nek, ale i elek­tro­nic­kých hodin. Od té doby jsem zůstal hodi­nář­ské­mu obo­ru věr­ný a neli­tu­ji toho. Povo­lá­ní se mi sta­lo koníč­kem, což je svým způ­so­bem život­ní výhra. Přes­to­že mne zají­má napros­to vše, co tiká nebo ale­spoň uka­zu­je čas, mojí celo­ži­vot­ní lás­kou jsou hodin­ky znač­ky Prim vyrá­bě­né v Novém Měs­tě nad Metují.

Co vás při­ved­lo k napsá­ní kni­hy o této vaší vášni?
Původ­ně jsem plá­no­val napsat kníž­ku o prim­kách, až budu v pen­zi. Léta jsem shá­něl potřeb­né infor­ma­ce a shro­maž­ďo­val pod­kla­dy po růz­ných archi­vech, abych až při­jde ten oka­mžik, mohl used­nout k počí­ta­či a dát se do toho. Asi před dese­ti lety jsem začal spo­lu­pra­co­vat s inže­ný­rem Martín­kem na jeho kni­ze Ději­ny čes­ko­slo­ven­ské­ho hodi­nář­ské­ho prů­mys­lu I. – II., kte­rou v roce 2009 vyda­lo Tech­nic­ké muze­um v Brně. To byl jaký­si urych­lo­vač mého roz­hod­nu­tí a já jsem se pus­til do pří­pra­vy svo­jí prv­ní pub­li­ka­ce, kte­rá se jme­nu­je Hodin­ky Prim 1954 – 1994. Díky brněn­ské­mu Tech­nic­ké­mu muzeu a nakla­da­tel­ství Host kni­ha vyšla v roce 2014 a rela­tiv­ně brzy se sta­la nedo­stup­nou. Na zákla­dě mno­ha žádos­tí zájem­ců o dotisk jsem loni začal pra­co­vat na jejím pod­stat­ném roz­ší­ře­ní. Nová kni­ha se bude jme­no­vat Prim­ky a vyjde na kon­ci letoš­ní­ho listopadu. 

Jaký je v základ­ních obry­sech pří­běh této čes­ké značky?
Pří­běh se začal psát nedlou­ho po skon­če­ní dru­hé svě­to­vé vál­ky. V roce 1946 byl zalo­žen národ­ní pod­nik Chro­no­tech­na, jehož základ zpr­vu tvo­ři­ly jen býva­lé němec­ké hodi­nář­ské závo­dy půso­bí­cí na úze­mí Čes­ko­slo­ven­ska. Po roce 1948 byly do Chro­no­tech­ny postup­ně začle­ňo­vá­ny tuzem­ské hodi­nář­ské pod­ni­ky a vzni­kl také jeden zce­la nový poboč­ný závod Chro­no­tech­ny Šternberk, kte­rý byl zalo­žen roku 1949 v Novém Měs­tě nad Metu­jí. Úkol byl jedi­ný: zavést výro­bu čes­ko­slo­ven­ských hodi­nek. Díky vyso­ké­mu nasa­ze­ní a urput­né vůli spl­nit zadá­ní se poda­ři­lo v roce 1954 vyro­bit prv­ních dva­náct pro­to­ty­pů. Čes­ko­slo­ven­sko se tak sta­lo osmou zemí svě­ta, kte­rá byla schop­ná vyrá­bět náram­ko­vé hodin­ky. Roz­běh­nu­tí séri­o­vé výro­by trva­lo dal­ší tři roky, během kte­rých se ově­řo­va­la výrob­ní tech­no­lo­gie. Pak už násle­do­val str­mý vze­stup pro­duk­ce. Do dneš­ních dní se vyro­bi­lo více než tři­náct mili­o­nů hodi­nek Prim. 

Design pri­mek byl na svou dobu vel­mi svě­ží, a hlav­ně roz­ma­ni­tý, což je mys­lím i jed­ním z důvo­dů jejich sbě­ra­tel­ské obli­by. Proč tato pro­duk­ce neby­la tolik uni­fi­ko­va­ná, jak bylo u soci­a­lis­tic­ké­ho sor­ti­men­tu zvykem?
Zpo­čát­ku se vychá­ze­lo ze zahra­nič­ních vzo­rů. Design čer­pal pře­de­vším z kolek­ce fran­couz­ských hodi­nek Lip a někte­rých sovět­ských hodi­nek té doby. Až v prů­bě­hu šede­sá­tých let se vytvo­řil své­byt­ný styl, kte­rý plně souzněl s tím, co se v té době vyrá­bě­lo ve svě­tě. Pod­le mého názo­ru pat­ří šede­sá­tá léta a počá­tek sedm­de­sá­tek k nej­lep­ší­mu obdo­bí z pohle­du desig­nu i kva­li­ty zpra­co­vá­ní. V té době vznik­ly iko­nic­ké mode­ly, jako jsou Prim Diplo­mat, Prim Sport a podob­ně. Od dru­hé polo­vi­ny sedm­de­sá­tých let může­me sle­do­vat pozvol­né zao­stá­vá­ní nejen za teh­dej­ší­mi tren­dy v oblas­ti desig­nu hodi­nek, ale krok za kro­kem dochá­ze­lo kvů­li tak­zva­ným „zlep­šo­vá­kům“ i k postup­né­mu úpad­ku povr­cho­vé­ho zpra­co­vá­ní stroj­ků. Zvol­na zača­ly z výrob­ní­ho pro­gra­mu mizet výrob­ně nároč­něj­ší mode­ly, kte­ré byly nahra­zo­vá­ny hodin­ka­mi lev­něj­ší­ho pro­ve­de­ní, pře­de­vším z pohle­du výrob­ní technologie. 

Půso­bi­lo tedy v Elto­nu něja­ké desig­nér­ské oddělení?
Ne. Během celé doby zachy­ce­né v mé kni­ze, tedy od kon­ce pade­sá­tých let do polo­vi­ny deva­de­sá­tých let, se na desig­nu hodi­nek Prim podí­le­li výhrad­ně pra­cov­ní­ci vývo­jo­vé kon­struk­ce Elto­nu, nikdy exter­ní výtvar­ní­ci. Na jed­né stra­ně je to ško­da. Hodin­ky Prim moh­ly být ješ­tě roz­ma­ni­těj­ší. Na dru­hou stra­nu se slu­ší vysek­nout poklo­nu samou­kům, kte­ří byli schop­ni v řadě pří­pa­dů navrh­nout tak kva­lit­ní design, že někte­ré mode­ly i po desít­kách let půso­bí vel­mi nadčasově.

Jak bys­te lai­ko­vi vysvět­lil, že na čes­kém trhu jsou nyní aktiv­ní dvě fir­my, kte­ré vychá­ze­jí z tra­di­ce znač­ky Prim?
To je důsle­dek nepo­ve­de­né pri­va­ti­za­ce, kte­rá pro­běh­la v prv­ní polo­vi­ně deva­de­sá­tých let. Od roku 1969 pou­ží­val Elton z Nové­ho Měs­ta nad Metu­jí odliš­né logo Prim než Chro­no­tech­na Šternberk, ale z his­to­ric­kých důvo­dů byla obě pro­ve­de­ní ochran­né znám­ky Prim napsá­na na Chro­no­tech­nu Šternberk. V čase soci­a­lis­mu to niko­ho netrá­pi­lo. Teh­dy se říka­lo, že „vše pat­ří všem“, tak proč se zatě­žo­vat detai­ly. Bohu­žel během pri­va­ti­za­ce se zapo­mně­lo pře­vést logo Prim v pro­ve­de­ní pou­ží­va­ném na náram­ko­vých hodin­kách z Chro­no­tech­ny na Elton. To byl počá­tek dosud neskon­če­né soud­ní bitvy o prá­vo pou­ží­vat tuto znač­ku. Nyní se na trhu může­me setkat jak s hodin­ka­mi Prim vyro­be­ný­mi ve spo­leč­nos­ti Elton hodi­nář­ská síd­lí­cí v Novém Měs­tě nad Metu­jí, tak s hodin­ka­mi Prim od spo­leč­nos­ti MPM Qua­li­ty z Frýdku-Místku.

Jste také sbě­ra­te­lem hodi­nek Prim. Kolik se vám jich poda­ři­lo shro­máž­dit? Kte­rý váš kou­sek je nej­vzác­něj­ší a nejmé­ně dostupný? 
Tyto hodin­ky jsem začal sbí­rat před více než tři­ce­ti lety. Teh­dy jsem byl vní­mán jako podi­vín, pro­to­že prim­ky nepři­pa­da­ly niko­mu zají­ma­vé. Před­sta­vo­va­ly cosi zce­la běž­né­ho, něco, co se nikdy nesta­ne před­mě­tem sbě­ra­tel­ské­ho zájmu. Uběh­lo pár desí­tek let a situ­a­ce je zce­la jiná. Jsou atrak­tiv­ní sbě­ra­tel­skou komo­di­tou. Za někte­ré mode­ly jsou zájem­ci ochot­ni zapla­tit i něko­lik desí­tek tisíc korun. Nej­draž­ší kou­sek, kte­rý vlast­ním, jsou hodin­ky Prim Orlík. Jejich aktu­ál­ní sbě­ra­tel­ská cena se pohy­bu­je nad hra­ni­cí sto pade­sá­ti tisíc korun. Cel­kem mám ve sbír­ce něko­lik set kusů hodi­nek. Pod­stat­ná část jich je vysta­ve­ná v expo­zi­ci Měst­ské­ho muzea v Novém Měs­tě nad Metu­jí. Kro­mě náram­ko­vých hodi­nek Prim sbí­rám i hodi­ny, budí­ky a minut­ky této znač­ky. Nepo­hrd­nu ani sta­rý­mi kata­lo­gy a reklam­ní­mi před­mě­ty. Zají­má mne vše, co nese tuto znač­ku. Mým snem je ote­vře­ní muzea, kte­ré by pre­zen­to­va­lo všech­ny výrob­ky Prim. 

Pokud by se někdo chtěl prim­ka­mi sou­stav­ně zabý­vat, jak vlast­ně začít? Z kte­ré­ho kon­ce začít sbír­ku budovat?
Nej­pr­ve bych dopo­ru­čo­val poří­dit si moji novou kni­hu Prim­ky a peč­li­vě si ji pro­stu­do­vat. Dále bych jis­tě trá­vil dlou­hé veče­ry na inter­ne­tu sle­do­vá­ním vlák­na Prim na hodi­nář­ském por­tá­lu Chro​no​mag​.cz a na aukč­ním inter­ne­to­vém domě Aukro​.cz, kde se dají vysle­do­vat aktu­ál­ní ceno­vé rela­ce. Tepr­ve po tom­to zasvě­ce­ní bych začal s utrá­ce­ním za his­to­ric­ké kous­ky. V pra­xi to zpra­vi­dla fun­gu­je zce­la obrá­ce­ně. Lidé si nejdří­ve poři­zu­jí něko­lik původ­ních mode­lů pri­mek, utra­tí tisí­ce korun a tepr­ve potom se začnou shá­nět po podrob­něj­ších informacích.

Ve vol­ném čase se věnu­je­te své­mu malé­mu vino­hra­du. Chce­te unik­nout ze svě­ta jem­né mecha­ni­ky a tech­ni­ky do hájem­ství přírody? 
Vino­hrá­dek jsem si vysá­zel jako mís­to pro odpo­či­nek od den­ní­ho sho­nu. Během let jsem poznal, že jsem mož­ná mohl být skrom­něj­ší v počtu vysa­ze­ných hlav, neboť prá­ce s révou je doce­la nároč­ná, pokud ji chce­te dělat pocti­vě. Ale vůbec toho neli­tu­ji. Kaž­dý rok pořá­dám vino­bra­ní, na kte­ré při­chá­ze­jí nejen sou­se­dé a moji přá­te­lé, ale i dal­ší oby­va­te­lé Nové­ho Měs­ta nad Metu­jí. Tím snad tro­chu při­spí­vám k utu­žo­vá­ní mezi­lid­ských vzta­hů. To je mys­lím na celém mém vina­ře­ní to nej­pod­stat­něj­ší a cenné.