Doposud vyšla v osmi jazycích: ukrajinštině (Komora, 2014), polštině (Afera, 2014), makedonštině (Kultura, 2015), rumunštině (Curtea Veche, 2015), slovinštině (Sanje, 2015), němčině (DVA – Deutsche Verlags-Anstalt, 2015), běloruštině (Lohvinau) a slovenštině (Tatran). Aktuálně se překládá do dalších pěti jazyků.
Připravili jsme pro vás ukázky z recenzí na německé vydání knihy
Olga Hochweis, Deutschlandradio Kultur – Lesart, 5. 10. 2015
Říká se, že na hranici Moravy, v Bílých Karpatech, žily až do 50. let 19. století ženy s magickými schopnostmi. Autorka Kateřina Tučková vypráví příběh ženy, která v jedné takové rodině vyrůstala. Žítkovské bohyně jsou knihou, ve které se mistrným způsobem fakta proplétají s fikcí, a která čtenáře s každou další strankou víc a víc pohlcuje. (…)
Kromě jedinečnosti námětu a pečlivého propojení skutečnosti a fikce, spočívá dokonalé zpracování románu také v rafinované kompozici a rozmanitosti stylistických a jazykových prostředků.
Martina Winkler, Zeitgeschichte Online
Publikum očividně dokáže ocenit komplexnost prózy Kateřiny Tučkové – není v ní vždy jasně čitelná zápletka, ale je svým zvláštním provokativním způsobem semknutá a důsledná. Namísto nejasného konce nabízí tato kniha množství kruhů, které se fascinujícím způsobem uzavírají. (…) Tučková napsala okouzlující a napínavý příběh, ve kterém otevírá řadu otázek, ty se týkají aktuálních i minulých představ o zaostalosti a pokroku, kategorizace lidí a společností, a zkoumání možností a smyslu dobového vědění. Na žádnou z otázek nedostaneme konečnou nebo přinejmenším rozhodnou odpověď – Tučková suverénním způsobem využívá právo beletrie na nejednoznačnost.
Carolin Herrmann, Coburger Tageblatt, 19. 11. 2015
V Žítkovských bohyních české autorky Kateřiny Tučkové se ozývají esoterické tóny, ve skutečnosti je ale tato kniha mnohem více realistická a bohatší na fakta, než by člověk od románu očekával. Ve všech materiálech, které Tučková v archivech prozkoumala, zůstává nevysvětlený a nevysvětlitelný prostor, který obývá tajemství, magie, či jak se to dá ještě nazvat. Ten Tučková jemně naznačí svým střízlivým, a přece psychologicky citlivým stylem, chvíli ho přidrží a dokonce i opatrně odhalí, aniž by ho chtěla předčasně vysvětlit.
Volker Strebel, Prager Zeitung, 21. 10. 2015
Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové jsou mistrovským dílem. (…) Podtitul tohoto znepokojivého románu zní Podivuhodný příběh z Bílých Karpat. Čtenář se ocitá v nebezpečí, že ho jeho tichá a zlověstná síla pohltí. (…) Pomalu a vytrvale, jako se otáčí lodní šroub, tak se naplňuje Dořin osud. Závěr románu je překvapivý a neúprosný a my se ptáme, jestli se nám to jen nezdálo. V epilogu knihy na kopanických kopcích tiše šumí les a kývají se větve smrků. „Proč jsou v pohybu, když nefouká vítr.“ To je otázka, na kterou už Dora odpovědět nemůže. Neodpoví nám ani Kateřina Tučková, díky které si můžeme tuto znamenitou knihu přečíst.
Der Standard (A), 24.11.2015
Mistrná směsice faktů a fikce.
Andrea Lieblang, WDR, 8. 1. 2016
Román přechází z fikce k vyprávění reálných událostí, přeskakuje v čase, mění styly: dlouhé komunistické protokoly se střetávají s poetickými popisy přírody a modlitbami nebo zaříkávacími formulemi. Není to lehké čtení.
Katharina Granzin, TAZ. die Tageszeitung, 14. 1. 2015
Příběh, který vypráví česká autorka Kateřina Tučková, je podivuhodný a také do značné míry pravdivý. Téma může z počátku působit esotericky, ale takový tento román vůbec není. Pohled literární vědkyně a kurátorky na činnost léčitelek, takzvaných bohyň z moravské vesnice Žítková, je analyticko-výzkumný. V České republice, která má deset milionů obyvatel, se prodalo 100 000 výtisků. Tento úspěch je dán tím, že román Tučkové je neuvěřitelně napínavý, kvalitně napsaný a výborně rešeršovaný. Naštěstí stále platí, že krásným úkolem literatury je vracet do světa trochu magie. V tomto případě se to určitě povedlo.
Jenny Schon, LandesEcho, leden 2016
Úvod románu se nese ve zběsilém tempu, jako by se čtenář musel vrátit v čase dva tisíce let a ještě dál, tak dlouho už v Karpatech žijí bohyně. Příběh ze začátku připomíná pohádku, ale později je čím dál jasnější, že se jedná o velmi citlivý archivní materiál.