Bestsellerová nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová o sobě říká, že je „šťastná africká feministka, která nemá averzi k mužům, ale lesk na rty a vysoké podpatky nenosí kvůli nim, nýbrž kvůli sobě“. Po úspěšném románu Amerikána jí nyní v češtině vycházejí dva čtivé feministické eseje protkané autorčiným charakteristickým humorem.
Možná si řeknete, že to nebude nic těžkého. Jenže za každou stránkou je mnoho neviditelné práce – od pečlivého překladu přes důkladnou korekturu až po sazbu a vytříbené grafické zpracování. Dětské knihy ale přinášejí celou řadu dalších výzev. Zvládli byste se s nimi poprat?
Britská psychoterapeutka Julia Samuelová už pětadvacet let pracuje s truchlícími. Pomáhá jim pochopit podstatu toho, co se přihodilo, a přijmout emoci, jejíž plnou sílu možná pociťují poprvé v životě: zármutek. Samuelová pozůstalé i své čtenáře učí, jak se zármutkem a strachem pracovat. Na příbězích konkrétních lidí ukazuje, že žal je nevyhnutelnou součástí života a že nemusí jen bolet, ale může také pomáhat.
Tvář vody vznikla jako společné dílo Guillerma del Tora a Daniela Krause. Vymysleli spolu fantaskní, až pohádkový příběh, který pak zpracovali každý zvlášť – jako film a jako knihu. S knihou i pozadím jejího vzniku je spojeno hned několik zajímavostí. Jakých?
Jakmile se s Donem Drakem, vysloužilým nájemným vrahem, ožralou a břídilem, seznámíte, jen tak ho z hlavy nepustíte. Ten chlap vás bude rozčilovat. Děsně. Ale ono na něm vážně něco je. Co nás na Drakeovi tak bere?
Když nám do redakce přivezli Severní vody, vůbec jsem netušil, co je ta kniha zač. V tom množství titulů, které bývají v edičním plánu, mi zkrátka unikla. Ale o to větší zážitek jsem z jejího čtení měl. Objevit hostovskou knihu, o níž nic nevím, a užít si ji jako neposkvrněný čtenář, to se nestává často. A že jsem si to čtení vychutnal.
Být social ninja nebo marketing superhero v nějakém lovebrandu je dream job spousty mladých lidí. Stačí najít práci v tom správném startupu a ocitnete se ve světě barevných kanceláří, bonbonů a skákacích míčů. Po obědě si zdřímnete v hamace a pak zkonzultujete své marketingové nápady s plyšovým medvědem (představujícím zákazníka).
Nejnovější román Fredrika Backmana Medvědín získal třetí místo ve výběru Best books of 2017 na Amazonu, v současné době je také finalistou Best books of 2017 na Goodreads (výsledky budou 5. prosince).
Ken Liu je zásadní autor. To říkám hned na začátku a bez otálení se pokusím vysvětlit proč. Těch důvodů je totiž dokonce několik.
Na druhý díl trilogie Vzpomínka na Zemi jsem se dlouho těšil, mohl jsem si ho samozřejmě přečíst ještě v rukopisu překladu, ale záměrně jsem to odkládal až po vydání, dávám přednost papírovým knihám.
Román Ve světle toho, co víme je kniha tohoto podzimu. Alespoň pro mě. Když se někdo zeptá, o čem to je, většinou na úvod bezděčně s povzdechem a lehce nervózním smíchem opíšu rukou cca půlkruh (odpozorováno přáteli). Toto gesto myslím naznačuje mé potýkání se s šíří témat i jejich nekonvenčním a literárním zpracováním – v situaci, kdy mám být stručná.
V tomhle podzimním pracovním frmolu se těším hlavně na „potom“. Až si v průběhu podzimu nastřádám pořádnou zimní zásobu čtení, ze které se pak budu těšit celou vánoční dovolenou. Tímto hlásím svému zaměstnavateli, že ta dovolená bude dlouhá a já za to nemůžu!