K napsá­ní kni­hy Bara­kuda Tsi­ol­ka­se inspi­ro­va­la odvy­sí­la­ná tele­viz­ní repor­táž z roku 2008 týka­jí­cí se afé­ry, při níž aus­tral­ský olym­pij­ský pla­vec Nick D’Arcy napa­dl své­ho týmo­vé­ho kole­gu Simo­na Cowley­ho. Tsi­ol­kas zasle­chl zmín­ku o tom, že D’Arcy pochá­zí z pro­stře­dí děl­nic­ké tří­dy, a oka­mži­tě se mu v hla­vě začal vykres­lo­vat obrá­zek frustro­va­né­ho mla­dé­ho spor­tov­ce, kte­rý si musí pro­šla­pá­vat ces­tič­ku ve svě­tě pri­vi­le­go­va­ných boha­tých lidí. Jak poz­dě­ji zjis­til, přesle­chl se. D’Arcyho otec je totiž úspěš­ný chi­rurg a plav­co­va minu­lost vůbec neod­po­ví­dá obra­zu, jenž si spi­so­va­tel vysnil. Chyb­ná inter­pre­ta­ce udá­los­ti přes­to ved­la k vytvo­ře­ní fik­tiv­ní posta­vy a hlav­ní­ho hrdi­ny Tsi­ol­ka­so­vy nové knihy.

„Věděl jsem, že chci napsat pří­běh o sou­čas­né děl­nic­ké tří­dě,“ říká Tsi­ol­kas, kte­rý se sám pasu­je do role „děl­nic­ké­ho spi­so­va­te­le“. Hlav­ní hrdi­na Bara­ku­dy Dan­ny Kelly, syn řec­ko-aus­tral­ské mat­ky a skot­ské­ho otce, pře­chá­zí ze stát­ní ško­ly na pres­tiž­ní sou­kro­mou ško­lu, kam dostal díky své­mu pla­vec­ké­mu talen­tu sti­pen­di­um. Dan­ny boju­je s tím, že neza­pa­dá mezi spo­lu­žá­ky a sna­ží se jim vyrov­nat. Tsi­ol­ka­sův neli­ne­ár­ní způ­sob vyprá­vě­ní nazna­ču­je, že se něco zlé­ho sta­ne ješ­tě dřív, než Dan­ny dosáh­ne své­ho snu.

„Není to pří­běh, jaký jsem si původ­ně mys­lel, že vznik­ne, ale urči­tá podob­nost tu zůsta­la zacho­va­ná,“ říká Tsi­ol­kas. „Je to jako s Nic­kem D’Arcym — můžeš se vrá­tit zpát­ky, když udě­láš něco napros­to otřes­né­ho a zlé­ho? Můžeš odpus­tit sám sobě a může ti být odpuš­tě­no?“ Dopře­du neví­me, co zlé­ho se sta­ne — na roz­díl od vele­ú­spěš­né Fac­ky, v níž šoku­jí­cí čin kni­hu otevírá.

Tsi­ol­kas je rov­něž dob­rý pla­vec a v Bara­kudě zachy­cu­je podiv­né vzru­še­ní ply­nou­cí z hodin strá­ve­ných ve vodě, kdy je člo­věk ve vodě sám a vní­má jen zna­me­ní a zvu­ky roz­ma­za­né­ho svě­ta nad sebou. Jako tři­nác­ti­le­tý kluk se spi­so­va­tel odstě­ho­val z mul­ti­kul­tur­ní­ho Richmon­du do běloš­ské­ho před­měs­tí Box Hill — a stej­ně jako Dan­ny se musel při­způ­so­bo­vat. Jeho rodi­če do Aus­trá­lie emi­gro­va­li v šede­sá­tých letech z Řec­ka, mat­ka pra­co­va­la jako uklí­zeč­ka a otec byl děl­ní­kem v továr­ně. „Není to auto­bi­o­gra­fie,“ říká Tsi­ol­kas o Bara­kudě, „ale vychá­zí z mého nitra.“

Dan­ny je stej­ně jako Tsi­ol­kas gay, ale v kni­ze nena­jde­me žád­ný vel­ký coming out — během Dan­ny­ho dospí­vá­ní se o sexu s výjim­kou mastur­ba­ce téměř nepí­še; a když Dan­ny dospě­je, schá­zí se s muži — to je vše. „Chtěl jsem vytvo­řit homose­xu­ál­ní posta­vu, u níž by ale nebyl žád­ný prvek comin­gou­to­vé­ho pří­bě­hu,“ říká autor. „Když čte­te kni­hu o hete­ro­se­xu­ál­ní posta­vě, taky nepo­tře­bu­je­te vědět, jak se v puber­tě vyrov­ná­va­la s věc­mi sou­vi­se­jí­cí­mi s její sexualitou.“

Spi­so­va­tel musel čelit obrov­ské­mu tla­ku fanouš­ků, kte­ří měli po úspě­chu před­cho­zí Fac­ky od nové­ho romá­nu vel­ká oče­ká­vá­ní. „Potře­bo­val jsem se fyzic­ky odpou­tat od Mel­bour­ne, vypad­nout z Aus­trá­lie a zno­vu si najít ces­tu k psa­ní,“ vzpo­mí­ná. „Nesejde na tom, jak moc mi na čte­ná­řích a fanouš­cích zále­ží, musel jsem ujis­tit sám sebe, že Bara­ku­du píšu pro sebe, a ne pro ně nebo pro jejich očekávání.“

Redakč­ně upra­ve­no a doplněno.
Zdroj: http://​www​.au​.time​out​.com/​s​y​d​n​e​y​/​t​i​m​e​i​n​/​f​e​a​t​u​r​e​s​/​1​2​7​8​8​/​b​a​r​r​a​c​u​d​a​-​c​h​r​i​s​t​o​s​-​t​s​i​o​l​k​a​s​-​i​n​t​e​rview

Obsah z 'https://www.youtube.com/e[…]' není možné zobrazit bez souhlasu s cookies.

Z ohlasů na knihu

Dal­ší důkaz, že Tsi­ol­kas je mis­trem kro­ni­ká­řem ducha doby.
— Mary Kosta­ki­diso­vá, The Guardian

Pátá Tsi­ol­ka­so­va kni­ha je pod­le mě jeho nej­lep­ší. Jako by pokaž­dé, když napí­še kni­hu, odří­zl dal­ší kus nejen z naše­ho národ­ní­ho já, ale také z kaž­dé­ho čte­ná­ře osob­ně. Na jeho kni­hy se těším jako na naro­ze­ní dítě­te a tato má doko­na­lé tvary.
— Annet­te Hugheso­vá, New­town Review of Books

Pokud Tsi­ol­kas stá­le boju­je na svých vlast­ních ima­gi­nár­ních olym­pij­ských hrách, potý­ká se s vlast­ní­mi ambi­ce­mi a zdro­ji těch­to ambi­cí, pak je Bara­kuda ukáz­kou nejen skvě­lé for­my, ale také filo­zo­fic­ké­ho dosahu. 
— Jen­ni­fer Mill­so­vá, Overland

Na strán­ce sedm­de­sát jsem si uvě­do­mil, že čtu něco vel­ko­le­pé­ho a nanej­výš doko­na­lé­ho. Poté jsem zjis­til, že stá­le víc a víc obdi­vu­ju jem­ný, hlu­bo­ce lid­ský způ­sob, jímž Tsi­ol­kas vyprá­ví svůj pří­běh. Bara­ku­du jsem doče­tl pohnu­tý, pono­ře­ný a v povzne­se­né nála­dě… Je to prá­ce skvost­né­ho auto­ra, kte­rý zce­la zvlá­dl své řemes­lo, ale neztra­til při­tom nic ze své­ho ohni­vé­ho ducha. A to je vel­ký úspěch.
— Guar­di­an