I když to tak na první pohled nevypadá, překladatelé vykonávají rizikové povolání — nikdy neví, jestli na ně na další stránce nevyskočí vrah, a hlavně i vypjaté pasáže, u kterých pak čtenáři utírají slzy nebo se modlí, aby je už měli za sebou, musejí rozpitvat slovo po slově a opakovaně se k nim vracet. Prožívají texty, které překládají, opravdu stejně silně jako čtenáři samotní?

Překladatelky Eva Dohnálková a Karolína Stehlíková se pro čtenáře Kavárny zamyslely nad emoční náročností překladatelské činnosti.

Román Osmý život (pro Brilku) se odehrává na pozadí celého dvacátého století: v carském Rusku i Berlíně po pádu komunistického režimu. Stal se fenoménem v Německu, Gruzii nebo Nizozemsku a řada médií jej označila jako román roku nebo to nejzajímavější ze současné německé literatury. Aktuálně je kniha mezi nominacemi na Mezinárodní Bookerovu cenu. Čím si získala čtenáře, jsme zjišťovali od překladatelky Michaely Škultéty a jazykové redaktorky Terezy Jůzové.

Překládání čínské vědecké sci-fi dokáže být pořádný překladatelský oříšek. Zajímá vás, jak se s ním naši překladatelé popasovali?

Napadlo vás už někdy, jak se vlastně překládají názvy knížek? V mnoha případech nestačí doslovný překlad a je třeba popustit uzdu fantazii.

aneb Jak se překladatelé s redaktory sešli

Přemýšleli jste už někdy nad tím, jakými magickými schopnostmi musí oplývat překladatelé fantasy? Právě na ně přece připadá onen nelehký úkol převádět do češtiny fantastické světy, které existují převážně v myslích autorů. Navíc se nesmí zaleknout mnohdy tlustých a mnohadílných ság, často jde tedy o úkol takřka herkulovský.