Švédská spisovatelka Åsa Larssonová se ve svém předchozím románu Než pomine tvůj hněv zabývala domnělou nezávislostí své země během druhé světové války. V knize Oběť Molochovi se zase vrací na začátek 20. století, do období první světové války. A stejně jako v předchozí knize, i tady propojuje minulost s přítomností prostřednictvím hlavní postavy, právničky Rebecky Martinssonové — prokurátorky v Kiruně, nejsevernějším švédském městě ležícím blízko severního polárního kruhu, kde se Åsa Larssonová v roce 1966 narodila.
V rozhovoru pro El País autorka odhalila některé zásadní inspirační zdroje své tvorby.
V novém románu Oběť Molochovi Larssonová vypráví o založení Kiruny, jež souviselo s počátky těžby železné rudy. V popředí stojí zakladatel města Hjalmar Lundbohm. „Je to velice zajímavé období. V té době se do budoucnosti vkládaly velké naděje, existovala dělnická a ženská hnutí, lidé přestali emigrovat do Spojených států, a dokonce i válka, v níž Švédsko zůstalo neutrální, se nejevila jako něco příliš děsivého. Tyto naděje a šance dosáhnout blahobytu se daly pozorovat i v jiných zemích, ale já jsem se zaměřila právě na toto malé město. Lundbohm opravdu existoval. Jeho láska k učitelce Elině je však fiktivní. Ve skutečnosti měl tenhle románek s jednou novinářkou,“ vysvětluje autorka.
Chamtivost jako hybná síla
Rebecka Martinssonová dokázala zvládnout své noční můry. V prvním románu Åsy Larssonové, Sluneční bouře, zabije v sebeobraně dva církevní pastory. Na konci druhé knihy, Prolitá krev, málem přijde o život a nervově se zhroutí. V knize Obět Molochovi žije v domě své babičky ve vsi Kurravaara nedaleko Kiruny, se svými dvěma psy. Společnost jí dělá osmdesátiletý soused a také Krister Eriksson, policista, který cvičí psy. Sol-Britt, žena, která žije sama se svým vnukem, je zavražděna vidlemi. Nad postel někdo napsal KURVA. Rebecka zjistí, že Sol-Brittin syn zemřel poté, co ho srazilo auto, jejího otce sežral medvěd a vnuku Marcusovi také hrozí nebezpečí. Příliš mnoho nešťastných úmrtí v jedné rodině, soudí Rebecka. Ale šéf ji z případu odvolá a nahradí nesnesitelným kolegou, prokurátorem Carlem Von Postem. „Líbí se mi ho nesnášet. Je úžasné mít v románu tak zavrženíhodnou postavu,“ tvrdí autorka.
Rebecka Martinssonová se naštve a pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst. Zjistí, že nešlo jen o nešťastné náhody. Ta úmrtí totiž souvisejí s minulostí. Jedním z motivů vražd je chamtivost. „Nejen chamtivost bažící po penězích, ale i chamtivost jako lidský hřích. Proto drancujeme přírodu a stýkáme se s lidmi, o nichž si myslíme, že nám budou nějak prospěšní. Chamtivost je způsob života.“ Muž zadržený pro podezření ze Sol-Brittiny vraždy se při výslechu zhroutí a následně spáchá sebevraždu. Na tiskové konferenci však o něm Von Post neustále mluví jako o vrahovi.
Další postavou knihy je Måns, stockholmský právník a Rebecčin přítel. Když sleduje tiskovou konferenci na internetu, pomyslí si: „Nazývají ho vrahem, aniž by byl odsouzen. Copak už neplatí, že dokud se člověku neprokáže vina, je nevinný? Myslel jsem si, že Švédsko je stále ještě právní stát.“ Je to ojedinělý případ? „Takové a ještě horší případy se staly. Nedávno došlo k dost velkému skandálu. Psychicky nevyrovnaný člověk byl odsouzen za sérii vražd. Během výslechu se přiznal, ačkoliv proti němu neexistovaly žádné důkazy. A policie uzavřela vyšetřování s tím, že prý to tak stačí.“
Idylické Švédsko
Åsa Larssonová se svými kolegy boří povětšinou idylický obraz Švédska. „Přemýšlíte, jestli nás milovat, nebo nenávidět? Každá země si nese své stereotypy. Stejně jako ty, které máme my o Španělsku: velké rodiny, všichni se navzájem znají, život je uvolněný, je tam spousta slunce a skvělí kuchaři.“
Ale Švédsko ve skutečnosti není tak idylické, tak jako Španělsko není tak uvolněné. Rebecčin vztah na dálku s úspěšným stockholmským právníkem dost skřípe, a tak se sblíží s Kristerem Erikssonem. „Ve Švédsku čtenáři hlasují. Je to velice výmluvné. Žádný muž nehlasuje pro advokáta, všichni dávají přednost policistovi. Ženy naproti tomu nejsou jednotné.“
Stejně jako v předchozích románech je i v této knize obsažen velice silný prvek náboženství. „Bible je pro detektivku zdrojem inspirace: zločin, trest, vina a pomsta.“ Moloch je bůh, který sesílá bohatství, dobrou sklizeň a úspěch ve válce. Aby ho lidé upokojili, obětují mu své děti. „Přítomnost Molocha není v knize příliš patrná, skrývá se v životě lidí.“ Åsa Larssonová při psaní této knihy zažila tvůrčí krizi. „Noční můra každého spisovatele je spisovatelský blok. Postavy mě přestaly zajímat, všechno mi bylo jedno a nedařilo se mi to.“ Ve Švédsku jí čtyři roky nevyšla žádná kniha. Ve Španělsku to však nikdo nezaznamenal, protože kvůli překladu dochází k jistému zpoždění. „Chodila jsem na terapii a především jsem jezdila na koni. Díky svým příběhům z Kiruny jsem si mohla dovolit koupit si koně.“
Od dob spisovatelské dvojice Maj Sjöwallové a Pera Wahlööa, Henninga Mankella a Stiega Larssona se zdá, že se to ve Švédsku autory kriminálních románů jen hemží. „Mám svou vlastní teorii, která však jistě nebude pravdivá. V sedmdesátých letech ve Švédsku vycházelo hodně kriminálních románů pro mládež a všechno, co jsme tehdy četli, se teď dostává na povrch. Myslím si, že za takových deset až patnáct let tu bude hodně románů z žánru fantasy, protože se teď hojně čtou knihy o Harrym Potterovi a sága Stmívání.“
Zdroj: Rosa Moraová, El País, 6. května 2013
http://blogs.elpais.com/elemental/2013/05/asa-larsson-la-biblia-como-fuente-de-inspiraci%C3%B3n.html
(redakčně upraveno a kráceno)