Ty jsi s představou natočit podcast do Hosta už přišla, je to tak?
No jo, spíš mě udivovalo, že takové nakladatelství jako Host podcast nemá, protože je tolik věcí, o kterých je možné v souvislosti s nakladatelskou prací a hosťáckými autory mluvit! Nejprve jsem podcast dost nesměle navrhla, protože jsem věděla, že bez zkušeností s natáčením si na sebe upleteme bič. Ale povedlo se, nápad prošel konstruktivním připomínkováním a po roce je to tu.
Proč by si lidé měli v záplavě jiných podcastů pustit zrovna ten náš?
Od začátku jsem věděla, že nechceme nekonečný seriál o nových knihách, ale že chceme sdílet se čtenáři procesy, které jsou za knihami, mezi řádky. Jak se z rukopisu stane bestseller? Které kroky se musejí udělat, aby si kniha našla čtenáře? Jaké jsou souvislosti mezi českým knižním trhem a jinými zeměmi? Proč se u nás něco „chytlo“ a něco ne? Jaké kouzlo má překlad a jak se vyvíjejí různé žánry? Těch otázek, které mě napadají, je asi tisíc, takže kdybych je mohla položit všechny, nakonec by to asi i nekonečný seriál byl…
Co tě na tvorbě a natáčení nejvíc překvapilo?
Překvapilo mě hodně věcí: kolik práce dá natočit jeden jediný díl. Že ve sluchátkách je slyšet každé polknutí a že fakt nesmím během natáčení nervózně ťukat nohou do stolu. Že nejsem jediná, kdo je nervózní, když mu dají před pusu mikrofon… Jsem opravdu vděčná všem kolegům a kolegyním, kteří se na natáčení podíleli, ať už technicky, nebo obsahově, protože slyšet jsem tam sice já, ale ani zdaleka to není jen moje práce.
Prozradíš nějakou vtipnou historku z natáčení?
Vtipných historek by bylo víc, ale řeknu tu o vraždách od asi nejserióznějšího hosta, který naproti mně u mikrofonu seděl. Ředitel nakladatelství Tomáš Reichel je mimo jiné velký fanda a znalec detektivek. To on „objevil“ pro český trh Stiega Larssona a jeho Milénium, respektive vyslyšel tip od překladatele Zbyňka Černíka a koupil práva na vydání knihy, která u nás rozjela vlnu severských detektivek, a vlastně tak navždy změnil český trh s knihami.
Mluvíme, žonglujeme s čísly, vysvětlujeme fenomény, argumentujeme daty, prostě debata na úrovni. A v jedné z těch moudrých vět Tomáš znenadání povídá: „Ve Švédsku je ten knižní trh srovnatelný s českým, mají dokonce podobně velkou populaci čtenářů, jen s tím rozdílem, že je tam mnohem víc tma, takže za poklidnou fasádou a čistými chodníky pak za těch dlouhých večerů víc čtou a vraždí.“
No a já jsem vybuchla smíchy ve chvíli, kdy ještě znělo slovo vraždí, protože jsem absolutně žádný vtípek nečekala, a bylo jasné, že ten můj smích se nebude dát odstřihnout, že jsem ten jeho vtip prostě zkazila. A tak jsme pana ředitele nutili říct to znovu a znovu a ještě jednou, což už samozřejmě nevycházelo tak vtipně…