V kni­ze Krá­lov­ská spra­ve­dl­nost, prv­ním díle vaší nové tri­lo­gie Říše vlka, se pří­běh točí kolem prá­va a jeho pro­sa­zo­vá­ní, diplo­ma­cie a poli­ti­ky. Posta­va práv­ní­ka-mága vypa­dá jako logic­ké vyvr­cho­le­ní vaší práv­nic­ké kari­é­ry. Nako­lik sira Konra­da ovliv­ni­ly vaše osob­ní zkušenosti?

Nesmír­ně! Vůbec prv­ní nápad pro kni­hu byli „fan­ta­sy práv­ní­ci“ — jak bych mohl napsat román o práv­nic­ké pro­fe­si ve fan­ta­sy svě­tě. Pak jsem uva­žo­val, jaké kou­zel­né schop­nos­ti by odbor­ník vymá­ha­jí­cí prá­vo (vyšet­řo­va­tel, práv­ník nebo soud­ce) vlast­ně chtěl mít. Napří­klad schop­nost zís­kat od lidí při­zná­ní (císa­řův hlas), schop­nost hovo­řit s oběť­mi vraž­dy (sean­ce atd.) nebo vidět oči­ma zví­řat a díky tomu z nich v pod­sta­tě udě­lat svěd­ky. Spous­ta odka­zů na občan­ský záko­ník, prak­tic­ké postu­py, soud­ní říze­ní a eti­ku, to vše je odra­zem témat, kte­rá jsem stu­do­val jak na ško­le, tak potom v praxi.

A kdo byl vzo­rem pro Konra­do­vu mla­dou svě­řen­ky­ni Helenu?

Posta­va Hele­ny není zalo­že­ná na jed­né oso­bě, i když čte­ná­ři ji při­rov­ná­va­jí k dok­to­ru Wat­so­no­vi z Sher­loc­ka Hol­me­se. Mít v kni­ze posta­vu chrá­něn­ky je uži­teč­ný vypra­věč­ský nástroj, pro­to­že to zna­me­ná, že můžu věci vysvět­lo­vat jí. Ale také jsem chtěl, aby byla opa­kem Von­val­ta, a jak se jeho morál­ní kodex roz­vol­ňu­je, ten její je nao­pak strikt­něj­ší. Hele­na je nála­do­vá, měla těž­ké dět­ství, a tak tou­ží po sta­bi­li­tě, kte­rou jí posky­tu­je Von­valt, ale také jí prá­ce pro něj při­pa­dá stá­le jed­no­tvár­něj­ší a sna­ží se vyma­nit z oko­vů říš­ské služ­by. Psát tuto posta­vu bylo váž­ně zají­ma­vé a její vztah s Von­val­tem je vel­mi nezdra­vý, tak­že tu vzni­ká vel­ký pro­stor pro spous­tu napětí.

V tex­tu je znát vel­ký vliv slo­van­ské­ho svě­ta, byl jste někdy na Výcho­dě? Nebo je to pou­ze vaše před­sta­vi­vost? Napří­klad Sova zna­me­ná ve slo­van­ských jazy­cích sovu, bylo to tedy noše­ní sov na sever od Athén?

Sova je ovliv­ně­ná hlav­ně stře­do­vě­ký­mi němec­ký­mi stá­ty (Sva­tou říší řím­skou, Karo­lín­skou říší), Han­zov­ní ligou atd. a okol­ní sován­ské pro­vin­cie mají svůj předob­raz ve stře­do­vě­kých pobalt­ských a bal­kán­ských stá­tech. Pro­to je v kni­ze hod­ně jmen jak ger­mán­ských, tak slo­van­ských, občas obo­jí v jed­nom jmé­ně. Sna­žil jsem se dát smy­sl spo­je­ní dvou odliš­ných národ­ních identit.

Strá­vil jsem hod­ně času v Pol­sku a před­ko­vé mé man­žel­ky po mat­ce pochá­ze­jí z Litvy, tak­že znám urči­té slo­van­ské názvoslo­ví a zvy­ky (ví se o mně, že jsem mno­ho­krát dělal cepe­lí­ny a škvar­ky!). Sovu jsem vzal z poan­glič­tě­né­ho Sowa — pocho­pil jsem, že to sku­teč­ně zna­me­ná sovu. V Krá­lov­ské spra­ve­dl­nos­ti je nápis „Dokon­ce ani oči soví nepo­střeh­nou vše.“ To mělo být sta­ré pří­slo­ví odka­zu­jí­cí na Sovu, kte­ré Sova­né pře­ja­li za vlast­ní. Rád v kni­hách trou­sím tako­vé­to drob­nos­ti, pro­to­že to pod­le mě odvá­dí spous­tu těž­ké prá­ce při budo­vá­ní světa.

Nako­lik ovliv­ní sou­čas­né dění dokon­če­ní Říše vlka? Nebo máte všech­no naplá­no­va­né do posled­ních podrob­nos­tí, než začne­te psát?

Roz­hod­ně v těch­to kni­hách zkou­mám, jak může hrst­ka jed­not­liv­ců zni­čit stát­ní insti­tu­ce (např. brexit) a jak jsou poli­ti­ci stá­le trou­fa­lej­ší a říka­jí stá­le absurd­něj­ší věci, aby vypro­vo­ko­va­li roz­hoř­če­ní (vze­stup popu­lis­mu). Těmi­to téma­ty se více zabý­vám ve dru­hém díle, ale bylo to poměr­ně očiš­ťu­jí­cí. Ovšem sku­teč­ný pří­běh a záplet­ku mám podrob­ně naplá­no­va­né předem.