Právě vychází volné pokračování Klubu divných dětí. Na co se čtenáři můžou v knize Divné děti a smutná kočka těšit?
Nerada bych něco prozrazovala, tak jen naznačím: rozhodně se setkají s některými hrdiny z Klubu divných dětí. K nim přibydou dvě děti a — kromě titulní kočky — ještě jedna překvapivá postava, kolem níž se pak točí celý děj. A přesuneme se na venkov. Tolik asi k příběhu. Jinak se čtenáři můžou těšit na působivé ilustrace Nikoly Logosové, které doprovázely i předchozí knihu. A samozřejmě na osobitý vypravěčský rukopis Petry Soukupové.
Můžou knížku číst i čtenáři, kteří neznají první dobrodružství divných dětí?
Ano. Co se týče děje, kniha je nezávislá na předchozí. Ale i tak doporučuju přečíst si i první knížku. Myslím si, že díky tomu se čtenář dokáže víc vcítit do postav, které v ní vystupují. Prožívat s nimi, pochopit je.
Petra Soukupová píše bestsellery pro dospělé i dětské čtenáře. Jaký je její recept na úspěch?
Domnívám se, že úspěch autorčiných dětských knih je dán také tím, že je čtou kromě dětí i dospělí. Věrní čtenáři Petry Soukupové hltají každou její novinku bez ohledu na to, komu je určena. Možná proto, že Petra často i ve svých knihách pro dospělé pohlíží na svět optikou dítěte nebo mladého člověka, takže to zdánlivě až tak velký rozdíl není. I když — ty dětské knihy vyznívají trochu optimističtěji než ty pro dospělé.
A jak dětské knihy Petry Soukupové vnímáš ty sama?
Pro mě tkví kouzlo jejích knížek v absolutní autentičnosti pocitů a prožitků postav, podtržené osobitým stylem. Petra je vynikající scenáristka, umí psát dialogy a napsat příběh tak, že jej vidíte před sebou odvíjet se jako film. Má skvěle odpozorované, jak fungují mezilidské vztahy. Její největší dar ale podle mě spočívá v něčem jiném — „dokáže vidět do duše“, dokonale zachytit emoce člověka (dítěte zvlášť), jeho pocity a prožívání.
Souhlasím, tohle umí opravdu skvěle.
Pak knížky jen nečtete, ale „spoluprožíváte“ a to je pro děti, které se učí orientovat ve vnějším i svém vnitřním světě velmi důležité. Nabízí možnost konfrontace — jak bych se v téhle situaci cítil já? Jak bych se zachoval? Proč? Líbí se mi, že Petra tímto způsobem klade čtenáři otázky. Nenabízí návody: „Milé děti, takhle byste se měli chovat. Tak je to správně.“ Problematizuje. V nové knížce třeba před dětské čtenáře mimo jiné staví otázku „kdo je zlý člověk“.
Která autorčina kniha je ti nejbližší a proč?
Tady mám jasno. Je to Bertík a čmuchadlo. Moje první česká knížka, kterou jsem v Hostu měla na starosti. Nikdy nezapomenu na to nadšení, když jsem poprvé četla rukopis Čmuchadla — každou chvíli jsem měla chuť křičet: „Jo! To je přesně ono! Tohle je pravá knížka pro děti!“ Myslím si to u každé Petřiny knihy pro děti, ale to první setkání bylo nezapomenutelně intenzivní.
