NON-FICTION

Anna Mayrová — Bídníci

Rodiče německé novinářky Anny Mayrové jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Žijí ve čtvrti se špatným jménem, v té horší polovině Německa. Stejně jako miliony jiných i rodina Mayrových pravidelně slýchá paternalistické a blahosklonné kecy od politiků, médií a lidí na sociálních sítích, že se prostě mají víc snažit — nebo to dokonce brát jako příležitost. Anna slýchá jiný příběh: že se vypracovala, že je úspěšná, že se vymanila z cyklu chudoby. Nic ji nemůže štvát víc než tento narativ, který ji odděluje od rodiny, který odděluje lidi od lidí, ale který si přitom nemůže vymazat z hlavy, narativ, kterým automaticky poměřuje svět. Může být vůbec někdo úspěšný bez těch neúspěšných? Její nemilosrdná kniha Bídníci je pohledem za společenský mýtus úspěchu a vyprávěním, co to skutečně znamená být nezaměstnaný.
Zdeněk Staszek, redaktor non-fiction

PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Olga Stehlíková — Mojenka

V dubnu vychází Mojenka Olgy Stehlíkové. Už když to byl jen rukopis ve Wordu, chytil mě ten příběh za srdce a nepustil se ho ani o rok později, kdy netrpělivě vyhlížím první várku z tiskárny. Když ilustrátorka Andrea Tachezy dokreslila poslední obrázky, napsala mi: „Bude se mi po Mojence stýskat.“ Je to neobyčejná knížka s dojemným poselstvím, ale zároveň v ní nechybí optimismus, sympatická umanutost ani naděje. Přesně v té míře, v jaké je jich zapotřebí. U Mojenky se určitě nenechte svázat věkovým určením, někomu sedne v devíti, někomu v patnácti a jinému ve čtyřiceti.
Hodně štěstí, Mojenko!
Pavla Nejedlá, redaktorka literatury pro děti a mládež

FANTASY A SCI-FI

Vilém Koubek — Smějící se bestie

Už z filmových dějin víme, že když takzvaný béčkový žánr vezme do rukou umělec, který si je vědom pravidel, ale má schopnosti, aby je překračoval a ohýbal podle vlastní potřeby, můžou vznikat díla pozoruhodných uměleckých kvalit. Díky tomu dnes oceňujeme horory Daria Argenta, Hélène Cattetové a Bruna Forzaniho nebo krimi thrillery Nicolase Windinga Refna. Z podobného úhlu lze nahlížet i na tvorbu Viléma Koubka, který si bere to nejlepší z brakové odnože fantastické literatury a díky své jazykové vytříbenosti a citu pro minimalistický sarkasmus přináší do primárně oddechového žánru prvky podvratného umění. A ve druhém příběhu s Vincentem Krhavým takto opět ohledává hranice noirové detektivky a zkoumá temné stránky lidství.
Jiří Štěpán, redaktor fantasy a sci-fi

POEZIE

Milan Děžinský — Šestý prst

Pokud existuje cosi jako skvělá řadová sbírka, pak je to právě tato. Osmá kniha veršů předního českého básníka střední generace. Láska i žal, cesty (cizími) krajinami, zemitost, tělesnost i průsvitné, křehké atmosféry… Ostré tahy metafor tak trefných, že se nám jeví skutečnější, než je sama skutečnost. „Přesně tak to je,“ voláme s básníkem nad stránkami. „Často píšu básně, ale i často básně píšou mě,“ podotýká Děžinský v jednom rozhovoru. Ano, básník je vzácné médium, naslouchejme mu. K čemu je naše bytí? Kdo jiný by se za nás tak krásně, marně ptal? Přijít na nějakou pádnou odpověď je pro nás stejně důležité jako pochopit účel tajemného, zdánlivě nadbytečného prstu.
Martin Stöhr, art director