Tem­ný les má šest set strá­nek, to už je pořád­ná por­ce, a když si kníž­ku chce­te doo­prav­dy vychut­nat, musí­te taky tro­chu plá­no­vat čas, abys­te u ní moh­li ležet bez vel­kých pře­stá­vek. Ke čte­ní jsem se dostal v sobo­tu večer, četl jsem pak celou nedě­li (pro­miň, miláč­ku, nechal jsem tě v našem svě­tě samot­nou) a skon­čil jsem v pon­dě­lí odpo­led­ne (v prá­ci jsem si vzal den volna).

A musím říct, že ponor byl abso­lut­ní, svět, kte­rý Liou Cch‘-sin vybu­do­val, je tak kom­plex­ní a doko­na­lý, že nesta­čí­te žas­nout a jen hltá­te dal­ší a dal­ší strán­ky. Když jsem občas vykou­kl nad hla­di­nu, nej­čas­tě­ji mě napa­da­lo, že to je pros­tě hos­ti­na: inte­lek­tu­ál­ní, vědec­ká, kos­mo­lo­gic­ká i filo­zo­fic­ká hos­ti­na. Šíře zna­los­tí, nápa­dů, spe­ku­la­cí, schop­nost pohy­bo­vat se ve východ­ních i západ­ních kul­tur­ních tra­di­cích, pře­kva­pi­vost dějo­vých zvra­tů, a přes­to neo­chvěj­ná logi­ka děje… Tak barev­ný a plas­tic­ký obraz lid­stva, kte­ré pod hroz­bou vyhla­ze­ní vyspě­lej­ší mimo­zem­skou civi­li­za­cí spě­je ke své­mu soud­né­mu dni, vám pros­tě nedo­vo­lí se od strá­nek odtrh­nout. Jen jed­nou jsem si říkal, že auto­ro­vi tro­chu vidím pod prs­ty, když se kos­mic­ká flo­ti­la… Ale to bych… to se nedělá…

Byla to jíz­da plná adre­na­li­nu, vůbec se nedi­vím, že tri­lo­gie má tak obrov­ský mezi­ná­rod­ní úspěch, a jsem hrdý, že ji vydá­vá­me. Mys­lím, že i když je ozna­čo­vá­na za hard sci-fi, hra­ni­ce jakých­ko­liv žánrů dale­ce překračuje. 

A už se nemůžu dočkat tře­tí­ho dílu, kte­rý je údaj­ně nej­lep­ší, a hlav­ně má ješ­tě o pár set strá­nek víc!

Tomáš Rei­chel, ředi­tel nakladatelství