V knize Komu se dá věřit? píšete o tom, že dnes nemáme problém přespat u někoho cizího, nasednout do auta k neznámému řidiči nebo zveřejnit údaje své platební karty. Má naše důvěra vůbec nějaké hranice?
Technologie zvýšily rychlost získávání naší důvěry. Před deseti lety by se sednout k někomu cizímu do auta nebo ubytovat se u někoho neznámého doma jevilo jako naprostá šílenost. Dnes na sebe bereme riziko toho, co nazývám skokem důvěry, rychleji a častěji než kdy dříve. Jsme na začátku jednoho z největších přeskupení důvěry v historii: od monolitické důvěry k individualizované. Důvěru v nás vzbuzují spíše konkrétní lidé než elity a úřady. Přesto mají všechny formy důvěry své hranice. Nezáleží na tom, jestli se jedná o banku, politika nebo třeba Facebook. Pokud osoba, společnost nebo systém ukážou, že jsou nedůvěryhodní, ztratíme v ně i jejich fungování víru. Začneme se obávat, co dalšího se ještě může pokazit.
Jde o náhodu, že se věnujete právě tématu důvěry, nebo jste si je vybrala záměrně?
Důvěrou jsem byla fascinovaná od dětství. Můžu ti věřit? To jsou slova, která jako malí slýcháváme opravdu často. Ale jak tato neviditelná síla, kouzelný elixír, který udržuje společnost a podnikání v provozu, skutečně funguje? Baví mě zabývat se velkými komplexními tématy, která pomáhají vysvětlit rozsáhlé strukturální posuny ve světě, od brexitu po prezidenta Trumpa. A takovým tématem je i důvěra. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem knihu napsala a proč chci co nejvíce lidem pomoct pochopit důvěru, je mé přesvědčení, že svět zoufale potřebuje víc důvěryhodných organizací a systémů. Doufám, že tato kniha organizacím pomůže rozhodnout se k tomu, že budou občanům lépe sloužit a dávat do své práce více lidskosti.
Pro koho jste knihu psala?
Kniha je určena čtenářům, které zajímá, jak důvěra funguje, proč je společenským pojítkem každého vztahu a činnosti a jak technologie mění způsob, jímž se důvěra pohybuje napříč společností. Když píšu knihu, je pro mě důležité slyšet a vidět svého čtenáře. V Komu se dá věřit? jsem v některých kapitolách viděla, jak stránkami listují podnikatelé a byznysmeni, v jiných částech text zaujme spíše čtenáře „velkých knih nápadů“, kteří mají doma v knihovně Sapiens Yuvala Harariho nebo Bod zlomu Malcolma Gladwella. Stručně řečeno, čtenáři, již rádi objevují důležitá a komplexní témata napříč vyprávěním, ekonomikou, sociologií a psychologií. Moc mě baví pozorovat lidi kupující si knihu na mých akcích. Jsem upřímně překvapená, kolik rodičů mi říká, že si knihu kupují, protože chtějí porozumět digitálnímu světu, v němž vyrůstají jejich děti. Je také příjemné dostávat e‑maily od osobností, jako je Marc Benioff ze Salesforce, který mi napsal, že knihu koupil celému svému vedoucímu týmu.
Jste důvěřivý člověk?
Jsem hodně důvěřivá – to je jeden z důvodů, proč se tak důvěrou zabývám. Možná jsem důvěřivá až příliš! Jeden z příběhů, které jsem použila v úvodních kapitolách knihy, je o chůvě, kterou si má rodina najala a z níž se vyklubala drogová dealerka a zlodějka. Je to tak neuvěřitelné, ale musíte mi věřit, že se to opravdu stalo! Mí rodiče jsou velmi rozumní a inteligentní lidé, a mě proto fascinuje, jak se mohli tak zmýlit, když se rozhodovali, komu budou věřit.
