Žijeme v době, kdy jsme si alespoň náznaky takové menší apokalypsy osahali a ani v těchto subtilních rozměrech to nebylo příjemné. Čím je psaní o světě stiženém katastrofou a událostech po ní tak fascinující?
Domnívám se, že to lidi tak fascinuje právě proto, že jsme žili (a vlastně stále žijeme) v relativním klidu a míru, kdy nás (možná jen zdánlivě) nic výrazně neohrožuje. Tak nějak už patří k lidské povaze zaobírat se katastrofickými scénáři a spekulacemi o tom, jak bychom se v podobných situacích zachovali. Svým způsobem si v té hrůze asi tak trochu libujeme, protože se vždycky můžeme vrátit zpátky do bezpečí — pod deku do křesla, k horkému čaji nebo kávě.
Já sama si často kladla otázky, jak by různé světy z fantasy ság vypadaly, kdyby se těm chrabrým hrdinům nepodařilo zabránit zkáze nebo vítězství zla. Jak by se ten svět vyvíjel dál? Jak by si s tím poradily ony nadpřirozené bytosti, které tam žily? Ani nevím, co přesně mě na tom vždycky tak fascinovalo — možná jakási morbidní zvědavost, která se nedala ukojit jinak než tím, že jsem si nakonec tu zkázu v globálním měřítku na papíře sama vyzkoušela.

Kdo jsou podle tebe ty krysy zmiňované v názvu tvé trilogie, které každá apokalypsa potřebuje?
Narážím tím na různé podvratné živly, které má každá společnost a které se pokaždé dostanou všude, i když jde všechno do kytek. Jsou to jedinci, kteří se snaží všechno obejít, tak nějak obelhat a získat pro sebe výhody za každou cenu — nezřídka na úkor ostatních. Paradoxně to ale velice často bývají právě oni, kdo přijdou s nějakým řešením, které pak ostatní z té krize vytáhne… Následnou otázkou, zda účel světí prostředky, bychom mohli strávit nejeden zimní večer.
Název má samozřejmě své místo i v samotném příběhu, ale to už nechám na čtenářích, aby to odhalili sami :)

O světě, ve kterém se Před bouří odehrává, často mluvíš jako o arcanepunku, mohla bys tento asi trochu méně známý pojem čtenářům přiblížit?
Jde o svět — ať už náš, nebo fiktivní —, kde vedle sebe běžně funguje magie i technologie (ony technologie jsou nezřídka poháněny právě magií) a je inspirován nějakou historickou epochou. Arcanepunk je (stejně jako například steampunk) nejčastěji zasazován do konce devatenáctého století, ale osobně si myslím, že není problém jít ještě o století, možná dvě hlouběji do minulosti nebo naopak o pár desítek let dopředu. Představivosti se meze nekladou.

Spojování magie a technologií překvapivě ve fantastice není časté, byť se někdy může zdát, že jde o dva opačné konce téhož. Proč myslíš, že tomu tak je, nacházejí se v tomto prolínání žánrů nějaká zásadní úskalí?
Já osobně zatím na žádná úskalí nenarazila (což neznamená, že tam nejsou). Spíš si myslím, že to lidé neradi kombinují ze zvyku. Když čtu sci-fi nebo fantasy, mám od toho určitá očekávaní a ve své podstatě jsem ráda, když kniha mým očekáváním dostojí. Dlouho jsem například nečetla sci-fi, protože jsem mu prostě nerozuměla. A myslím si, že to tak má spousta čtenářů fantasy. A obráceně: spousta čtenářů sci-fi nemá zrovna v lásce všechny ty řečičky o bozích, osudu, nadpřirozených bytostech nebo magii, která se dost často neopírá o žádnou reálnou vědu. Tím pádem to podle mě neradi kombinují proto, že to do příběhu vnáší prvky, které zrovna nevyhledávají — a totéž platí pro autory. Domnívám se však, že by se to mohlo do budoucna změnit — v dnešní době už jsou technologie přece jen tak daleko, že je spousta z nás vnímá jako svého druhu magii, protože jim na rozdíl od pár vyvolených jedinců zkrátka není schopna porozumět, ať se snaží sebevíc (a ano, narážím tím na sebe).

Před Krysami apokalypsy jsi publikovala dva povídkové romány, jaký pro tebe byl přechod k rozsáhlejší a ucelenější formě?
Po pravdě řečeno, povídková forma není způsob vyprávění, který by mi seděl nejvíc. Tak jako mnoho jiných autorů jsem před první vydanou knihou napsala celou řadu dalších (nepublikovatelných) textů a povídky z nich tvoří jen zlomek. Trochu jsem se ale bála, že po několika letech, které jsem strávila psaním příběhů s relativně nízkým počtem postav a víceméně lineární dějovou linkou, jsem vyšla ze cviku. Ze začátku jsem rozdíl sice příliš nepociťovala, protože se jednotlivé dějové linky ještě vzájemně neproplétaly, jenže s přibývajícími postavami a tím, jak se hrdinové a jejich činy víc ovlivňovali, začalo přituhovat. Nakonec jsem si ale tento způsob vyprávění oblíbila a do budoucna bych u něj chtěla zůstat (ačkoliv povídkové romány mají své kouzlo a ráda bych se k nim ještě někdy vrátila).

Román Před bouří je prvním dílem plánované trilogie. Jak to vypadá s pokračováním, už tušíš, jak se budou osudy jednotlivých postav i celého Leru vyvíjet?
Momentálně mám hotovou první třetinu závěrečného dílu, takže už vím, jak to celé dopadne. V některých bodech jsem měla jasno hned od samého začátku, jiné se začaly rýsovat až postupně během psaní. A musím přiznat, že osud tří postav ještě není úplně jistý.
Jak to bude s celým světem, to ještě netuším — možná ho úplně zničím, možná ho zachráním, možná ho ještě pár desetiletí nechám tak, jak je… Ať to ale dopadne jakkoliv, nestane se tak už v Krysách – nechávám si otevřená zadní vrátka :)