Může­te čte­ná­řům při­blí­žit, jaký nápad vám vnuklo pře­čte­ní kni­hy Kri­tik?
Mám rád detek­tiv­ky a čtu je opa­ko­va­ně, tak­že jsem nejdřív vní­mal hlav­ně pří­běh, ale pocho­pi­tel­ně para­lel­ně i pro­stře­dí, do kte­ré­ho je zasa­zen. Nej­pr­ve jsem si ovšem nebyl vůbec jist, zda Gaillac není fik­ce a zda autor nezvo­lil pro tuto vinař­skou oblast něja­ké jiné pojme­no­vá­ní. Když jsem si pak zjis­til, že niko­li, můj zájem se mír­ně zvý­šil, ale v zása­dě zůsta­lo jen u tako­vé­ho „co kdy­by“, „mož­ná jed­nou“, pros­tě zají­ma­vá myš­len­ka ulo­že­ná někde v hlavě.

Dá se říci, že to byla prá­vě kni­ha, kte­rá vás při­mě­la dová­žet víno z této oblasti? 
Kni­ha byla jas­ně prv­ní impulz, ale pří­běh je čle­ni­těj­ší. Na jaře 2017 jsme jeli do Avig­no­nu na fes­ti­val tam­ních vín, kde člo­věk degustu­je desít­ky až stov­ky vzor­ků, ale nepi­je, to pros­tě nejde, tak­že – dou­šek, ochut­nat, pozna­me­nat si hod­no­ce­ní a vypliv­nout. No a na večer si pak člo­věk s přá­te­li obvykle kou­pí víno k pití. V míst­ní malé samo­ob­slu­ze (ve Fran­cii je i v malých ven­kov­ských obcho­dech krás­ná nabíd­ka vína, to bohu­žel u nás nemá­me) jsem obje­vil víno z Gailla­cu, což je ona oblast, kte­rá figu­ru­je v pří­bě­hu od Pete­ra Maye. Kou­pi­li jsme ho, ochut­na­li a bylo jasno.

Tře­tí krok jsem pod­ni­kl až letos, když jsem jel do Düs­sel­dor­fu na Pro­Wein, nej­vět­ší svě­to­vou výsta­vu vín, jen z Fran­cie tam bylo asi 1700 vina­řů. V pro­gra­mu jsem si pře­dem zjis­til, že tam bude i Gaillac, sjed­nal jsem si schůzku a ochut­nal asi dva­cet vzor­ků. Po návra­tu jsem si řekl, že vína zku­sím uvést na náš trh. Líbí se mi celý ten pří­běh: tajem­ná nezná­má oblast, odrů­dy vin­né révy, kte­ré jin­de sko­ro nejsou, s tra­di­cí saha­jí­cí až do dob anti­ky. A navíc sem nikdo vína z téhle oblas­ti nevozí. 

Po kni­ze od Pete­ra Maye jste sáhl náho­dou, nebo jste věděl, že se týká vína, kte­ré je vaší váš­ní i obživou?
Jak to u spo­ko­je­ně žena­tých mužů bývá, hyba­tel­kou byla man­žel­ka. Ona za to může, při­nes­la mi Kri­ti­ka z měst­ské knihov­ny se slo­vy: Je tam taky víno. Ale za všech­no dal­ší můžu já a gene­ra­ce gaillac­kých vina­řů, tím, co pěs­tu­jí a jak víno děla­jí. Víno je jed­na z mých rados­tí, obži­va ne, je to tako­vá ved­lej­ší akti­vi­ta, jsem jen malý dovozce.

Nikdy by nás v redak­ci nena­padlo, jaký řetě­zec udá­los­tí zapří­či­ní jeden román. Pokud chce­te i vy obje­vit oblast Gaillac – nejen při čte­ní detek­tiv­ky Kri­tik, ale také svý­mi chu­ťo­vý­mi buň­ka­mi –, může­te pří­běh pana Iva­na zavr­šit již 19. červ­na od 15.00 v Pra­ze pod Pet­ří­nem ve Vin­ném újezdě na degusta­ci. Více infor­ma­cí nalez­ne­te zde.