Milovníci grafických románů jistě zatínají zuby. Definice pojmu komiks je totiž mnohem širší než superhrdinské čtení na pokračování. Zjednodušeně lze říct, že komiks je forma, pomyslná nádoba, a čím ji naplníte, už je na vás. Takže pokud tam žádného Spidermana nenacpete, tak na vás odtud ani nevybafne. Komiks zkrátka může být různé kvality, přesto u nás komiksy stále balancují na hraně — děti je milují a na policích v knihovnách se neohřejí, rodiče k nim však většinou mají rezervovaný postoj a považují je za podřadné čtení. Děti by přece měly číst „opravdové“ knížky. A obzvlášť v době, kdy se s písmenky teprve seznamují a budují si vztah ke knihám.

Záleží na kontextu

Postoj ke knihám jako k médiu si dnešní začínající čtenáři tvoří v docela jiném kontextu než naše generace před třiceti lety. O jejich už tak dost těžko udržitelnou pozornost bojují knihy se soupeři těžké váhové kategorie — s počítačem, mobilem, tabletem a zástupem televizních kanálů. Soustředění nad stránkou plnou písmenek pro ně může představovat skutečnou torturu. A upřímně, jde nám o to, aby si naše ratolest do čtenářského deníku zapsala novou reprezentativní položku, nebo o to, aby s knihou zažila příjemné chvíle, vybudovala si pevné čtenářské návyky a aby se naučila s knížkou trávit radostný čas, na který si snad jednou vzpomene, až ji omrzí všechny ty digitální nesmysly, na něž dřív nebo později dojde, ať se snažíme sebevíc?

Literární snobismus škodí čtení

Milovali jste jako malí Lovce mamutů nebo Dalekou cestu za domovem a vaše děti je otevírají s protaženým obličejem a potají u toho hrají na mobilu Minecraft nebo sledují praštěné tanečky na patnáct vteřin? Možná je načase zapomenout na své ambice a nechat výběr čtiva na dětech.

Pro většinu dětí představuje komiks přirozený přechod mezi obrázkovou knihou a samostatným čtením. Komiksové sekvence je baví, příběh rozkreslený do okýnek odkrývá dějovou linku a v něčem připomíná animovaný film, takže dnešní vizuální generaci vyhovuje. Dialogy v bublinách mají únosnou délku a jsou „učtitelné“ i čerstvými čtenáři. První rozluštěná bublina dodá šestiletému dítěti sebevědomí a otevře mu cestu ke čtení, a to v ní ani nemusí být nic hlubokomyslného. Úplně stačí „Bum!“ či „Týjo!“.

Čtení jako akce

Čtení může dnešním dětem připadat jako poměrně pasivní záležitost. Za svou vynaloženou energii dostávají podle svých měřítek mnohem méně, než když postřílejí bandu zombíků. Když jim dáte knížku, která je vtáhne do děje od první stránky, a navíc s nimi počítá i při řešení různých interaktivních úkolů, jsou šance na úspěch o dost větší.

Růža, těší mě!

Kamarádů mají děti kolem sebe zvláště v tomto trudném období bez školy a kroužků pomálu, skvělý parťák do nepohody, který se nevzdává, a navíc je s ním legrace, se proto hodí. Jednu takovou neodolatelnou hrdinku najdete v komiksu s názvem Růža a podtitulem Zachraňte princeznu!. Tento komiks nestačí jen přečíst. Je potřeba zapnout mozkové závity, a někdy dokonce i zatnout svaly. Ale brzo se ukáže, že Růža není žádná bezradná princeznička čekající na záchranu, naopak je to pěkné kvítko (hodně barevné!), které kašle na hradní etiketu a rozbíjí pohádkové stereotypy, kudy chodí.

Jak číst komiks s dětmi?

Jakkoliv. Komiks lze dokonce i předčítat dětem před spaním, ač se to může zdát absurdní. Je jen nutné vyřešit logistiku, aby všichni dobře viděli, a občas ukázat prstem, kdo mluví. Ani hlasová průprava není k zahození, protože večerní čtení se vám snadno může zvrtnout v malou besídku amatérského divadelního spolku. Obzvlášť úsměvné jsou akční dvoustrany, kde si procvičíte sykavky a kmitavé vibranty. Tyto báječné chvíle si budete pamatovat vy i děti.

A kdy s komiksem začít?

Co nejdřív! Půvabná veršovaná knížka Tonička už všude byla je určená dětem od tří let, ale nebojte se ji číst i s mladšími. Na obrázcích roztodivných přírodních či městských scenérií budou děti objevovat mnohá vtipná překvapení, vy zase můžete tuto rytmizovanou četbu využít jako úvod do komiksu. Batolatům tu snadno vysvětlíte princip „mluvících“ bublinek.

Jak nás poučila Růža — stereotypy stranou. Princezny nemusejí nosit korunku, obři nemusejí žrát malé děti a komiksy nemusejí znamenat slepou uličku na cestě ke čtení. Naopak!