Milov­ní­ci gra­fic­kých romá­nů jis­tě zatí­na­jí zuby. Defi­ni­ce pojmu komiks je totiž mno­hem šir­ší než super­hr­din­ské čte­ní na pokra­čo­vá­ní. Zjed­no­du­še­ně lze říct, že komiks je for­ma, pomy­sl­ná nádo­ba, a čím ji napl­ní­te, už je na vás. Tak­že pokud tam žád­né­ho Spi­der­ma­na nena­cpe­te, tak na vás odtud ani nevy­baf­ne. Komiks zkrát­ka může být růz­né kva­li­ty, přes­to u nás komiksy stá­le balan­cu­jí na hra­ně — děti je milu­jí a na poli­cích v knihov­nách se neo­hře­jí, rodi­če k nim však vět­ši­nou mají rezer­vo­va­ný postoj a pova­žu­jí je za pod­řad­né čte­ní. Děti by pře­ce měly číst „oprav­do­vé“ kníž­ky. A obzvlášť v době, kdy se s pís­men­ky tepr­ve sezna­mu­jí a budu­jí si vztah ke knihám.

Záleží na kontextu

Postoj ke kni­hám jako k médiu si dneš­ní začí­na­jí­cí čte­ná­ři tvo­ří v doce­la jiném kon­tex­tu než naše gene­ra­ce před tři­ce­ti lety. O jejich už tak dost těž­ko udr­ži­tel­nou pozor­nost boju­jí kni­hy se sou­pe­ři těž­ké váho­vé kate­go­rie — s počí­ta­čem, mobi­lem, table­tem a zástu­pem tele­viz­ních kaná­lů. Sou­stře­dě­ní nad strán­kou plnou pís­me­nek pro ně může před­sta­vo­vat sku­teč­nou tor­tu­ru. A upřím­ně, jde nám o to, aby si naše rato­lest do čte­nář­ské­ho dení­ku zapsa­la novou repre­zen­ta­tiv­ní polož­ku, nebo o to, aby s kni­hou zaži­la pří­jem­né chví­le, vybu­do­va­la si pev­né čte­nář­ské návy­ky a aby se nau­či­la s kníž­kou trá­vit radost­ný čas, na kte­rý si snad jed­nou vzpo­me­ne, až ji omr­zí všech­ny ty digi­tál­ní nesmys­ly, na něž dřív nebo poz­dě­ji dojde, ať se sna­ží­me sebevíc?

Literární snobismus škodí čtení

Milo­va­li jste jako malí Lov­ce mamu­tů nebo Dale­kou ces­tu za domo­vem a vaše děti je ote­ví­ra­jí s pro­ta­že­ným obli­če­jem a pota­jí u toho hra­jí na mobi­lu Minecraft nebo sle­du­jí praš­tě­né taneč­ky na pat­náct vte­řin? Mož­ná je nača­se zapo­me­nout na své ambi­ce a nechat výběr čti­va na dětech.

Pro vět­ši­nu dětí před­sta­vu­je komiks při­ro­ze­ný pře­chod mezi obráz­ko­vou kni­hou a samo­stat­ným čte­ním. Komik­so­vé sek­ven­ce je baví, pří­běh roz­kres­le­ný do okýnek odkrý­vá dějo­vou lin­ku a v něčem při­po­mí­ná ani­mo­va­ný film, tak­že dneš­ní vizu­ál­ní gene­ra­ci vyho­vu­je. Dia­lo­gy v bub­li­nách mají únos­nou dél­ku a jsou „učti­tel­né“ i čer­s­tvý­mi čte­ná­ři. Prv­ní roz­luš­tě­ná bub­li­na dodá šes­ti­le­té­mu dítě­ti sebe­vě­do­mí a ote­vře mu ces­tu ke čte­ní, a to v ní ani nemu­sí být nic hlu­bo­ko­my­sl­né­ho. Úpl­ně sta­čí „Bum!“ či „Týjo!“.

Čtení jako akce

Čte­ní může dneš­ním dětem při­pa­dat jako poměr­ně pasiv­ní zále­ži­tost. Za svou vyna­lo­že­nou ener­gii dostá­va­jí pod­le svých měří­tek mno­hem méně, než když postří­le­jí ban­du zom­bí­ků. Když jim dáte kníž­ku, kte­rá je vtáh­ne do děje od prv­ní strán­ky, a navíc s nimi počí­tá i při řeše­ní růz­ných inter­ak­tiv­ních úko­lů, jsou šan­ce na úspěch o dost větší.

Růža, těší mě!

Kama­rá­dů mají děti kolem sebe zvláš­tě v tom­to trud­ném obdo­bí bez ško­ly a krouž­ků pomá­lu, skvě­lý par­ťák do nepo­ho­dy, kte­rý se nevzdá­vá, a navíc je s ním legra­ce, se pro­to hodí. Jed­nu tako­vou neo­do­la­tel­nou hrdin­ku najde­te v komik­su s názvem Růža a podti­tu­lem Zachraň­te prin­cez­nu!. Ten­to komiks nesta­čí jen pře­číst. Je potře­ba zapnout mozko­vé závi­ty, a někdy dokon­ce i zatnout sva­ly. Ale brzo se uká­že, že Růža není žád­ná bez­rad­ná prin­ceznič­ka čeka­jí­cí na záchra­nu, nao­pak je to pěk­né kvít­ko (hod­ně barev­né!), kte­ré kaš­le na hrad­ní eti­ke­tu a roz­bí­jí pohád­ko­vé ste­re­o­ty­py, kudy chodí.

Jak číst komiks s dětmi?

Jak­ko­liv. Komiks lze dokon­ce i před­čí­tat dětem před spa­ním, ač se to může zdát absurd­ní. Je jen nut­né vyře­šit logis­ti­ku, aby všich­ni dob­ře vidě­li, a občas uká­zat prs­tem, kdo mlu­ví. Ani hla­so­vá prů­pra­va není k zaho­ze­ní, pro­to­že večer­ní čte­ní se vám snad­no může zvrt­nout v malou besíd­ku ama­tér­ské­ho diva­del­ní­ho spol­ku. Obzvlášť úsměv­né jsou akč­ní dvou­stra­ny, kde si pro­cvi­čí­te sykav­ky a kmi­ta­vé vibran­ty. Tyto báječ­né chví­le si bude­te pama­to­vat vy i děti.

A kdy s komiksem začít?

Co nejdřív! Půvab­ná ver­šo­va­ná kníž­ka Tonič­ka už všu­de byla je urče­ná dětem od tří let, ale neboj­te se ji číst i s mlad­ší­mi. Na obráz­cích roz­to­div­ných pří­rod­ních či měst­ských sce­né­rií budou děti obje­vo­vat mno­há vtip­ná pře­kva­pe­ní, vy zase může­te tuto ryt­mi­zo­va­nou čet­bu vyu­žít jako úvod do komik­su. Bato­la­tům tu snad­no vysvět­lí­te prin­cip „mlu­ví­cích“ bublinek.

Jak nás poučila Růža — stereotypy stranou. Princezny nemusejí nosit korunku, obři nemusejí žrát malé děti a komiksy nemusejí znamenat slepou uličku na cestě ke čtení. Naopak!