Po úspěš­ném prv­ním dílu Bílé kos­ti vydal dal­ší dva romá­ny a na čtvr­tém nyní pra­cu­je. Série bude mít cel­kem šest dílů. V češ­ti­ně vychá­zí prv­ní román o komi­sař­ce Katie Magu­i­ro­vé Bílé kos­ti dne 22. říj­na v rám­ci pro­jek­tu Kni­ho­má­nie. Čeští čte­ná­ři se moh­li s Gra­ha­mem Mas­ter­to­nem sezná­mit i osob­ně, a to na pořa­dech v Brně a Ost­ra­vě, kte­ré se usku­teč­ni­ly letos v čer­ven­ci v rám­ci fes­ti­va­lu Měsíc autor­ské­ho čtení.

Se svou kri­mi sérií pro­ra­zil Mas­ter­ton pře­de­vším díky obli­bě e‑knih, kte­rá v loň­ském roce prud­ce vzrost­la. „E‑knih romá­nu Bílé kos­ti se na plat­for­mě Ama­zon Kindle pro­da­lo během prv­ní­ho měsí­ce 143 tisíc a dru­hý díl s názvem Pad­lí andě­lé (Bro­ken Angels) se čty­ři měsí­ce držel v kate­go­rii ‚kri­mi a mys­te­ry‘ na před­ních příč­kách,“ pou­ká­zal autor na úspěch elek­tro­nic­ké­ho vydá­ní svých knih. Zají­ma­vé je, že prv­ní román s Katie Magu­i­ro­vou vyšel původ­ně pod názvem A Terri­ble Beau­ty (Straš­ná krá­sa; pod­le citá­tu irské­ho bás­ní­ka Wil­li­a­ma But­le­ra Yeat­se) už v roce 2002, ale jen ve Spo­je­ných stá­tech, Fran­cii a Pol­sku. Na brit­ské vydá­ní pod novým názvem Bílé kos­ti si Mas­ter­ton musel počkat až do roku 2013.

Mas­ter­ton, jenž se pro­sla­vil svý­mi horo­ro­vý­mi pří­běhy, chce detek­tiv­ka­mi oslo­vit čte­ná­ře, kte­ří se horo­rům vyhý­ba­jí. Rysů své před­cho­zí tvor­by se však nevzdal. „V romá­nech uvá­dím expli­cit­ní popi­sy těch hroz­ných věcí, kte­ré jsou si lidé schop­ní navzá­jem udě­lat. Mys­lím si, že pří­běhy o vraž­dách by nemě­ly být při­krášle­né. Něko­lik recen­zen­tů prý neby­lo schop­no kni­hu kvů­li její pří­liš­né názor­nos­ti dočíst. Ale já nejsem Agatha Chris­tie a nepíšu detek­tiv­ky o bis­ku­po­vi, kte­ré­ho v kou­pel­ně ubi­je jeze­vec k smr­ti,“ hájí své psa­ní Masterton.

Pod­le auto­ra i reak­cí čte­ná­řů sto­jí za úspě­chem kri­mi série z irské­ho Cor­ku posta­va komi­sař­ky Katie Magu­i­ro­vé. V kni­ze totiž nejde jen o vyšet­řo­vá­ní pří­pa­du, ale také o komi­sař­čin vel­mi zamo­ta­ný osob­ní život a její čas­té spo­ry s kole­gy. „Mám ke své komi­sař­ce Katie Magu­i­ro­vé vel­mi blíz­ko. Je sil­ná a odváž­ná. Musí se vyrov­ná­vat s vyhas­lým man­žel­stvím, nešťast­ným vzta­hem k muži, kte­ré­ho oprav­du milu­je, a s šovi­nis­mem a šika­nou na pra­co­viš­ti,“ dopl­nil autor. Čte­ná­ři a fanouš­ci série se prý mno­hem čas­tě­ji pta­jí na Katiin milost­ný život než na vraž­dy a kri­mi­nál­ní činy, kte­ré se v kni­hách odehrávají.

Ohlasy

Gra­ham Mas­ter­ton je jeden z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších a nejdě­si­věj­ších vypra­vě­čů naší doby.
— Peter James, spisovatel

Jeden z mála sku­teč­ných mistrů.
— James Her­bert, spisovatel

Roze­ný vypra­věč s jedi­neč­ným darem pro­mě­nit kaž­do­den­ní bana­li­tu v oprav­do­vou hrůzu.
— New York Jour­nal of Books

Mas­ter­ton píše pou­ta­vě a mís­ty vel­mi cit­li­vě — zejmé­na když řeší pro­blémy, kte­rým Katie Magu­i­ro­vá v pře­váž­ně muž­ské pro­fe­si čelí. Všech­ny dob­ré pří­běhy vná­še­jí svět­lo do tem­no­ty. Mas­ter­ton ví, jak to udě­lat, a pro­to tuto kni­hu dopo­ru­ču­ji všem, kdo mají rádi sil­né příběhy.
— Lin­da Rega­no­vá, spisovatelka

Jed­na z nej­ne­chut­něj­ších knih, jaké jsem kdy četl — ale je tak dob­ře napsa­ná, tak ori­gi­nál­ní a v někte­rých čás­tech tak děsi­vá, že jsem ji nemohl odlo­žit. Mas­ter­to­no­vo vyprá­vě­ní je sviž­né a má ryt­mus, posta­vy jsou sil­né a snad­no iden­ti­fi­ko­va­tel­né, dia­lo­gy uvě­ři­tel­né a děj sro­zu­mi­tel­ný — zejmé­na pro čte­ná­ře se zna­los­tí irské mytologie.
— John Cle­al, Crimereview

Graham Masterton: „Snažím se, aby čtenář zapomněl, kde je“

Spi­so­va­tel Gra­ham Mas­ter­ton při­jel v čer­ven­ci do Čes­ké repub­li­ky, aby v rám­ci Měsí­ce autor­ské­ho čte­ní před­sta­vil mimo jiné svůj kri­mi román Bílé kos­ti. Během své návštěvy nám posky­tl krát­ký rozhovor.

Napsal jste řadu knih růz­ných žánrů, ale pro­sla­vil jste se pře­de­vším jako autor horo­rů. Nedáv­no jste se pus­til do kri­mi romá­nů. Co vás k tomu vedlo?
Žili jsme se ženou pět let v Irsku, kde dochá­ze­lo k mno­hem více zlo­či­nům, než bys­te si doká­za­li před­sta­vit. Zejmé­na tam, kde jsme teh­dy žili, ve měs­tě Cork. Cork je hod­ně spe­ci­fic­ké mís­to. Je vel­mi odliš­né od jiných míst v Irsku, má svůj jazyk a vlast­ní kul­tu­ru. Ale vyzna­ču­je se i vel­kým množ­stvím pří­pa­dů pašo­vá­ní drog i lidí, obcho­du s bílým masem… A v Irsku obec­ně je taky mno­hem více hazard­ních hrá­čů. Nikdo o tom před­tím ješ­tě nepsal, ale­spoň pokud vím, tak jsem si říkal, že by to bylo zají­ma­vé téma na kni­hu. Také mě napadlo, že bych mohl tro­chu zabrou­sit do nad­při­ro­ze­na, no… vlast­ně ne tak úpl­ně… spí­še jen tro­chu vyu­žít irských legend, kte­ré se mohou stát tře­ba moti­vem pro vraž­du. Ale i přes­to se vlast­ně jed­ná o čis­to­krev­nou detek­tiv­ku. Jen se ode­hrá­vá v Irsku.

Do irské­ho Cor­ku jste umís­til všech­ny tři své dosud vyda­né kri­mi romá­ny, jež spo­ju­je posta­va komi­sař­ky Katie Maguirové.
Ano, to byla jed­na z dal­ších věcí: chtěl jsem psát o ženách. Nema­jí v Irsku moc dob­ré posta­ve­ní, zaží­va­jí ze stra­ny mužů vel­ká pří­ko­ří, a dokon­ce i ženy ve vyso­kých funk­cích jsou vysta­ve­ny nepřá­tel­ským pro­je­vům svých kole­gů. Vždy jsem se sna­žil ženám poro­zu­mět, četl jsem s nimi roz­ho­vo­ry v časo­pi­sech, ale samo­zřej­mě jsem s nimi pře­de­vším mlu­vil. Chtěl jsem jim ve svých kni­hách dát vět­ší moc, než mají ve sku­teč­ném živo­tě, a tak jsem stvo­řil posta­vu komi­sař­ky Katie Maguirové.

Bude­te v sérii o Katie Magu­i­ro­vé pokračovat?
Ano, vyšly už tři kni­hy a teď píšu čtvr­tou, jme­nu­je se Blo­od Man (Krva­vý muž). Kni­hy této série jsou ohrom­ně úspěš­né, Bílé kos­ti se sta­ly veli­kým hitem jako e‑knihy na Kindle. Můj nakla­da­tel mě pře­svěd­čil, abych se pus­til do pokra­čo­vá­ní. Tak píšu dal­ší kni­hy, cel­kem jich v sérii bude šest. 

Kdy­bys­te měl shr­nout, proč by si čte­ná­ři měli vzít do ruky Bílé kos­ti, co bys­te jim řekl?
Kni­ha není jen o Irsku, ale čte­ná­ři se v ní roz­hod­ně dozvě­dí vel­kou spous­tu zají­ma­vých fak­tů z irské his­to­rie, kte­ré s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nikdy před­tím nesly­še­li. Ale mož­ná také zjis­tí spous­tu věcí o sobě samých. Je to kni­ha o vzta­zích mezi lid­mi prá­vě tak jako o zločinech.

Exis­tu­je něja­ký autor, kte­rý vás ovlivnil?
Ani ne, ale­spoň ne nikdo kon­krét­ní. Ale vlast­ně ano: když jsem byl mno­hem mlad­ší, měl jsem hod­ně rád ame­ric­ké auto­ry, ty, kte­ří psa­li jed­no­du­še a sro­zu­mi­tel­ně. Když tako­vou kni­hu čte­te, ani si neu­vě­do­mu­je­te, že vlast­ně jde o něja­ký lite­rár­ní počin. Jen sle­du­je­te pří­běh. A prá­vě o to mi vždy šlo. Aby čte­ná­ři zapo­mně­li, že čtou kni­hu. Podob­ně jako když se dívá­te na dob­rý film. A když už o tom mlu­ví­me: nej­vět­ším kom­pli­men­tem, kte­ré­ho se mi moh­lo dostat, byl komen­tář jed­né ženy k mému romá­nu: „Když jsem vaše kni­hy čet­la, muse­la jsem se opa­ko­va­ně roz­hlí­žet, zda oprav­du nejsem v Irsku.“ A to je vel­ká pochva­la, když se prá­vě o to sna­ží­te — aby čte­nář zapo­mněl, kde je.

Děku­je­me za rozhovor.

Obsah z 'https://www.youtube.com/e[…]' není možné zobrazit bez souhlasu s cookies.

Graham Masterton o odjezdu z Corku

Tak jsme se s Wie­sc­kou vrá­ti­li do Ang­lie, pře­de­vším z rodin­ných důvo­dů. Máme tady tři syny a dvě mat­ky, s nimiž jsme si vždyc­ky byli hod­ně blízcí.

Cork mi bude chy­bět, hlav­ně kvů­li spous­tě kama­rá­dů, kte­ré jsme si tam našli. Mys­lím, že jsem tam napsal jed­ny ze svých nej­lep­ších tex­tů. Řadím mezi ně Trau­ma, A Terri­ble Beau­ty (Straš­ná krá­sa), Dar­kro­om (Tem­ná komo­ra), The Hid­den World (Skry­tý svět) a The Devil in Gray (Ďábel v šedé). Mož­ná to bylo tou měk­kou irskou vodou, per­le­ťo­vě šedým svět­lem nebo míru­mi­lov­nos­tí tam­ních obyvatel.

Stej­ně je ale nemož­né se v Cor­ku sku­teč­ně asi­mi­lo­vat — bez ohle­du na to, kolik si tam najde­te přá­tel a zná­mých. Cork­ča­né jsou pode­zí­ra­ví i k lidem, kte­ří pochá­ze­jí z Mid­le­to­nu, což je měs­to vzdá­le­né jen devět mil, tak­že si umí­te před­sta­vit, jak se díva­li na Sko­ta, kte­rý si vzal Pol­ku. Sta­rá paní odve­d­le mi vždyc­ky říka­la, že nás při­vál vítr. Nako­nec nás zase odvál. Může­te si pře­číst moji báseň „A Farewell To Ire­land“ (Roz­lou­če­ní s Irskem) v úžas­né bás­nic­ké sbír­ce Toma Pic­ci­ril­li­ho The Devil´s Wine (Ďáblo­vo víno), kam při­spě­li auto­ři horo­rů. Mys­lím, že vysvět­lu­je úpl­ně všechno.

Ale budou mi chy­bět ta odpo­led­ne v Henchy´s, popí­je­ní Guin­nesse, vaře­ná šun­ka k obě­du, zelí a petr­že­lo­vá omáč­ka, ty ble­dé slu­neč­ní paprsky pro­stu­pu­jí­cí vit­rá­že­mi i skvě­lé sar­kas­tic­ké vti­py bar­ma­na Pad­dy­ho O´Reillyho.

Bude mi chy­bět poho­ří Ker­ry, záto­ky, kde tule­ni pole­há­va­jí na ska­lách, a deš­ti­vá odpo­led­ne na Patrick´s Street a taky davy lidí. Roz­hod­ně nebu­du postrá­dat rybí zápach na trhu Eng­lish Mar­ket ani špi­na­vou řeku Lee, kde se náš smut­ný kama­rád Der­mot Mur­phy jed­né noci roz­ho­dl se vším skoncovat. (…) 

Gra­ham Mas­ter­ton, čer­ve­nec 2007: http://​www​.gra​ha​m​mas​ter​ton​.co​.uk/​m​e​s​s​a​g​e​_​j​u​l​y​0​7​.html