Po úspěšném prvním dílu Bílé kosti vydal další dva romány a na čtvrtém nyní pracuje. Série bude mít celkem šest dílů. V češtině vychází první román o komisařce Katie Maguirové Bílé kosti dne 22. října v rámci projektu Knihománie. Čeští čtenáři se mohli s Grahamem Mastertonem seznámit i osobně, a to na pořadech v Brně a Ostravě, které se uskutečnily letos v červenci v rámci festivalu Měsíc autorského čtení.
Se svou krimi sérií prorazil Masterton především díky oblibě e‑knih, která v loňském roce prudce vzrostla. „E‑knih románu Bílé kosti se na platformě Amazon Kindle prodalo během prvního měsíce 143 tisíc a druhý díl s názvem Padlí andělé (Broken Angels) se čtyři měsíce držel v kategorii ‚krimi a mystery‘ na předních příčkách,“ poukázal autor na úspěch elektronického vydání svých knih. Zajímavé je, že první román s Katie Maguirovou vyšel původně pod názvem A Terrible Beauty (Strašná krása; podle citátu irského básníka Williama Butlera Yeatse) už v roce 2002, ale jen ve Spojených státech, Francii a Polsku. Na britské vydání pod novým názvem Bílé kosti si Masterton musel počkat až do roku 2013.
Masterton, jenž se proslavil svými hororovými příběhy, chce detektivkami oslovit čtenáře, kteří se hororům vyhýbají. Rysů své předchozí tvorby se však nevzdal. „V románech uvádím explicitní popisy těch hrozných věcí, které jsou si lidé schopní navzájem udělat. Myslím si, že příběhy o vraždách by neměly být přikrášlené. Několik recenzentů prý nebylo schopno knihu kvůli její přílišné názornosti dočíst. Ale já nejsem Agatha Christie a nepíšu detektivky o biskupovi, kterého v koupelně ubije jezevec k smrti,“ hájí své psaní Masterton.
Podle autora i reakcí čtenářů stojí za úspěchem krimi série z irského Corku postava komisařky Katie Maguirové. V knize totiž nejde jen o vyšetřování případu, ale také o komisařčin velmi zamotaný osobní život a její časté spory s kolegy. „Mám ke své komisařce Katie Maguirové velmi blízko. Je silná a odvážná. Musí se vyrovnávat s vyhaslým manželstvím, nešťastným vztahem k muži, kterého opravdu miluje, a s šovinismem a šikanou na pracovišti,“ doplnil autor. Čtenáři a fanoušci série se prý mnohem častěji ptají na Katiin milostný život než na vraždy a kriminální činy, které se v knihách odehrávají.
Ohlasy
Graham Masterton je jeden z nejoriginálnějších a nejděsivějších vypravěčů naší doby.
— Peter James, spisovatel
Jeden z mála skutečných mistrů.
— James Herbert, spisovatel
Rozený vypravěč s jedinečným darem proměnit každodenní banalitu v opravdovou hrůzu.
— New York Journal of Books
Masterton píše poutavě a místy velmi citlivě — zejména když řeší problémy, kterým Katie Maguirová v převážně mužské profesi čelí. Všechny dobré příběhy vnášejí světlo do temnoty. Masterton ví, jak to udělat, a proto tuto knihu doporučuji všem, kdo mají rádi silné příběhy.
— Linda Reganová, spisovatelka
Jedna z nejnechutnějších knih, jaké jsem kdy četl — ale je tak dobře napsaná, tak originální a v některých částech tak děsivá, že jsem ji nemohl odložit. Mastertonovo vyprávění je svižné a má rytmus, postavy jsou silné a snadno identifikovatelné, dialogy uvěřitelné a děj srozumitelný — zejména pro čtenáře se znalostí irské mytologie.
— John Cleal, Crimereview
Graham Masterton: „Snažím se, aby čtenář zapomněl, kde je“
Spisovatel Graham Masterton přijel v červenci do České republiky, aby v rámci Měsíce autorského čtení představil mimo jiné svůj krimi román Bílé kosti. Během své návštěvy nám poskytl krátký rozhovor.
Napsal jste řadu knih různých žánrů, ale proslavil jste se především jako autor hororů. Nedávno jste se pustil do krimi románů. Co vás k tomu vedlo?
Žili jsme se ženou pět let v Irsku, kde docházelo k mnohem více zločinům, než byste si dokázali představit. Zejména tam, kde jsme tehdy žili, ve městě Cork. Cork je hodně specifické místo. Je velmi odlišné od jiných míst v Irsku, má svůj jazyk a vlastní kulturu. Ale vyznačuje se i velkým množstvím případů pašování drog i lidí, obchodu s bílým masem… A v Irsku obecně je taky mnohem více hazardních hráčů. Nikdo o tom předtím ještě nepsal, alespoň pokud vím, tak jsem si říkal, že by to bylo zajímavé téma na knihu. Také mě napadlo, že bych mohl trochu zabrousit do nadpřirozena, no… vlastně ne tak úplně… spíše jen trochu využít irských legend, které se mohou stát třeba motivem pro vraždu. Ale i přesto se vlastně jedná o čistokrevnou detektivku. Jen se odehrává v Irsku.
Do irského Corku jste umístil všechny tři své dosud vydané krimi romány, jež spojuje postava komisařky Katie Maguirové.
Ano, to byla jedna z dalších věcí: chtěl jsem psát o ženách. Nemají v Irsku moc dobré postavení, zažívají ze strany mužů velká příkoří, a dokonce i ženy ve vysokých funkcích jsou vystaveny nepřátelským projevům svých kolegů. Vždy jsem se snažil ženám porozumět, četl jsem s nimi rozhovory v časopisech, ale samozřejmě jsem s nimi především mluvil. Chtěl jsem jim ve svých knihách dát větší moc, než mají ve skutečném životě, a tak jsem stvořil postavu komisařky Katie Maguirové.
Budete v sérii o Katie Maguirové pokračovat?
Ano, vyšly už tři knihy a teď píšu čtvrtou, jmenuje se Blood Man (Krvavý muž). Knihy této série jsou ohromně úspěšné, Bílé kosti se staly velikým hitem jako e‑knihy na Kindle. Můj nakladatel mě přesvědčil, abych se pustil do pokračování. Tak píšu další knihy, celkem jich v sérii bude šest.
Kdybyste měl shrnout, proč by si čtenáři měli vzít do ruky Bílé kosti, co byste jim řekl?
Kniha není jen o Irsku, ale čtenáři se v ní rozhodně dozvědí velkou spoustu zajímavých faktů z irské historie, které s největší pravděpodobností nikdy předtím neslyšeli. Ale možná také zjistí spoustu věcí o sobě samých. Je to kniha o vztazích mezi lidmi právě tak jako o zločinech.
Existuje nějaký autor, který vás ovlivnil?
Ani ne, alespoň ne nikdo konkrétní. Ale vlastně ano: když jsem byl mnohem mladší, měl jsem hodně rád americké autory, ty, kteří psali jednoduše a srozumitelně. Když takovou knihu čtete, ani si neuvědomujete, že vlastně jde o nějaký literární počin. Jen sledujete příběh. A právě o to mi vždy šlo. Aby čtenáři zapomněli, že čtou knihu. Podobně jako když se díváte na dobrý film. A když už o tom mluvíme: největším komplimentem, kterého se mi mohlo dostat, byl komentář jedné ženy k mému románu: „Když jsem vaše knihy četla, musela jsem se opakovaně rozhlížet, zda opravdu nejsem v Irsku.“ A to je velká pochvala, když se právě o to snažíte — aby čtenář zapomněl, kde je.
Děkujeme za rozhovor.
Graham Masterton o odjezdu z Corku
Tak jsme se s Wiesckou vrátili do Anglie, především z rodinných důvodů. Máme tady tři syny a dvě matky, s nimiž jsme si vždycky byli hodně blízcí.
Cork mi bude chybět, hlavně kvůli spoustě kamarádů, které jsme si tam našli. Myslím, že jsem tam napsal jedny ze svých nejlepších textů. Řadím mezi ně Trauma, A Terrible Beauty (Strašná krása), Darkroom (Temná komora), The Hidden World (Skrytý svět) a The Devil in Gray (Ďábel v šedé). Možná to bylo tou měkkou irskou vodou, perleťově šedým světlem nebo mírumilovností tamních obyvatel.
Stejně je ale nemožné se v Corku skutečně asimilovat — bez ohledu na to, kolik si tam najdete přátel a známých. Corkčané jsou podezíraví i k lidem, kteří pocházejí z Midletonu, což je město vzdálené jen devět mil, takže si umíte představit, jak se dívali na Skota, který si vzal Polku. Stará paní odvedle mi vždycky říkala, že nás přivál vítr. Nakonec nás zase odvál. Můžete si přečíst moji báseň „A Farewell To Ireland“ (Rozloučení s Irskem) v úžasné básnické sbírce Toma Piccirilliho The Devil´s Wine (Ďáblovo víno), kam přispěli autoři hororů. Myslím, že vysvětluje úplně všechno.
Ale budou mi chybět ta odpoledne v Henchy´s, popíjení Guinnesse, vařená šunka k obědu, zelí a petrželová omáčka, ty bledé sluneční paprsky prostupující vitrážemi i skvělé sarkastické vtipy barmana Paddyho O´Reillyho.
Bude mi chybět pohoří Kerry, zátoky, kde tuleni polehávají na skalách, a deštivá odpoledne na Patrick´s Street a taky davy lidí. Rozhodně nebudu postrádat rybí zápach na trhu English Market ani špinavou řeku Lee, kde se náš smutný kamarád Dermot Murphy jedné noci rozhodl se vším skoncovat. (…)
Graham Masterton, červenec 2007: http://www.grahammasterton.co.uk/message_july07.html