ČESKÁ BELETRIE

Viktor Špaček — Čistý, skromný život

Povíd­ky Vik­to­ra Špač­ka mají švih, člo­vě­ku z toho, co se v nich děje, zatr­ne, podob­ně jako se to děje i jejich hlav­ním posta­vám. Z tex­tů je patr­né, že Vik­tor Špa­ček je sochař — jako by v nich neby­lo nic navíc, posta­vy i situ­a­ce, v nichž se oci­ta­jí, jsou načrt­nu­ty přes­ně a při­tom lehce, bez příkras, kte­ré by je jen zamlžo­va­ly. Na zamlžo­vá­ní ale není kdy, je dob­ré si občas uvě­do­mit prav­du, jak se ostat­ně jed­na z poví­dek peč­li­vě vyci­ze­lo­va­né sbír­ky jme­nu­je. A prav­da je, že náš život tu a tam dove­dou pro­mě­nit situ­a­ce, u kte­rých bychom to neče­ka­li, situ­a­ce někdy až pří­liš banál­ní — banál­něj­ší, než si doká­že­me připustit.
Radek Ště­pá­nek, redak­tor čes­ké beletrie

PŘEKLADOVÁ BELETRIE

Elena Medelová — Zázraky

Žánro­vé zařa­ze­ní je pro ori­en­ta­ci čte­ná­ře nezbyt­né, někdy bohu­žel i limi­tu­jí­cí. Zalo­žit kni­hu Zázra­ky Ele­ny Mede­lo­vé do polič­ky mezi femi­nis­tic­ké romá­ny a nechat ji v zápla­vě ostat­ních zapad­nout by ale byla ško­da. Úspor­ný jazyk význam­né špa­něl­ské bás­níř­ky zachy­cu­je uce­le­ný soci­ál­ně-poli­tic­ký obraz Špa­něl­ska posled­ních čty­ři­ce­ti let. Pří­běh dvou žen — Maríi a Ali­cie —, kte­ré od sebe dělí více než gene­ra­ce, vás pohl­tí chi­rur­gic­kou přes­nos­tí pojme­no­vá­ní sku­teč­nos­tí. Nara­tiv­ní sklá­dač­ka, jež do sebe postup­ně zapa­dá, odha­lu­je rea­li­tu spo­le­čen­ských roz­dí­lů, lid­ské tragé­die i soci­ál­ní­ho cítě­ní. Kni­hu nebu­de­te chtít odlo­žit, dokud hrdin­ky nezís­ka­jí nále­ži­tý pocit zadostiučinění.
Simo­na Bare­šo­vá, redak­tor­ka čes­ké beletrie

FANTASY A SCI-FI

Marek Dvořák — Bastard bohů

Fan­ta­sy si tak čas­to spo­ju­je­me se stře­do­vě­ký­mi kuli­sa­mi, až nám pak někdy může uni­kat, že to není jedi­ná mož­nost, kam lze sil­ný fan­tas­tic­ký pří­běh zasa­dit. Marek Dvo­řák ve svém romá­nu Bastard bohů sle­du­je své hrdi­ny Judo­ka a Lugha, posled­ní dva z kme­ne Čer­ných běž­ců, na úsvi­tu doby bron­zo­vé, kdy jejich svět už nená­vrat­ně mizí. Skr­ze atmo­sfé­ru, jakou zná­me z mýtů a legend, roze­hrá­vá vyprá­vě­ní o mize­jí­cích jis­to­tách a nut­nos­ti pře­žít a při­způ­so­bit se, aniž by se člo­věk zpro­ne­vě­řil vlast­ním hod­no­tám. A je to prá­vě tře­ba zprá­va o tom, jak tíha svě­ta dolé­há na malé­ho člo­vě­ka v sou­ko­lí dějin, co si pozor­ný čte­nář z této komor­ní, ale sil­né kni­hy může odnést.
Jiří Ště­pán, redak­tor fan­ta­sy a sci-fi

POEZIE

Jaromír 99 — Mimosezóna

Mimose­zó­na je pro mě spl­ně­ním fanouš­kov­ské­ho snu a záro­veň vel­kou pre­mi­é­rou v roli odpo­věd­né­ho redak­to­ra. Výprav­ně poja­tá kni­ha před­sta­vu­je výběr nej­lep­ších pís­ňo­vých tex­tů sku­pin Priess­ni­tz, Umakart a řady dal­ších hudeb­ních pro­jek­tů, na kte­rých se Jaro­mír Šve­jdík podí­lel během více než tři­ce­ti let na čes­ké hudeb­ní scé­ně. Šve­jdí­kův záběr však hud­bou zda­le­ka nekon­čí, pro­to nemé­ně důle­ži­tou část obsa­hu tvo­ří jeho cha­rak­te­ris­tic­ké ilu­stra­ce inspi­ro­va­né kra­ji­nou rod­né­ho Jese­nic­ka. Věřím, že čte­ná­ře kni­ha okouz­lí stej­ně jako mě, ať už Jaro­mí­ra 99 zna­jí jako jedi­neč­né­ho zpě­vá­ka a texta­ře, nebo jako kres­lí­ře komik­sů v čele s kul­tov­ní tri­lo­gií o želez­ni­čá­ři Aloi­si Nebelovi.
Jakub Šilha­vík, vedou­cí oddě­le­ní marketingu

NON-FICTION

Carolyn Steelová — Sitopie

Je poměr­ně prav­dě­po­dob­né, že vaše dneš­ní sní­da­ně toho naces­to­va­la víc než vět­ši­na lidí za celý svůj život. To ale víme, včet­ně sku­teč­nos­ti, že ani pro jíd­lo, ani pro pla­ne­tu a nako­nec ani pro naše zdra­ví to nezna­me­ná nic dob­ré­ho. Víme, že výrob­ní a doda­va­tel­ské řetěz­ce jsou kru­té, nespra­ved­li­vé a neu­dr­ži­tel­né. A že jsme na nich závis­lí téměř para­ly­zu­jí­cím způ­so­bem. Proč vlast­ně? A hlav­ně: musí to tak být? Podob­né a ješ­tě slo­ži­těj­ší otáz­ky si v kni­ze Sito­pie s pří­hod­ným podti­tu­lem „Jak zachrá­nit svět pomo­cí jíd­la“ poklá­dá brit­ská urba­nist­ka Caro­lyn Ste­e­lo­vá a hle­dá­ní odpo­vě­dí ji zave­de do labo­ra­to­ří, k antic­ké filo­zo­fii i do rybář­ských ves­ni­ček. Na svou sva­čin­ku ani samo­ob­slu­hu se už nikdy nebu­de­te dívat stejně.
Zde­něk Stas­zek, redak­tor non-fiction

LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Kristina Sigunsdotterová — Tajemství Humly Hanssonové

V květ­no­vé zápla­vě dět­ských knih nepře­hléd­ně­te titul Tajem­ství Humly Hansso­no­vé. Tahle kníž­ka má všech­no: skvě­lou hlav­ní hrdin­ku, kte­rá přes všech­nu mize­rii neztrá­cí čer­ný humor. Neotře­lé ilu­stra­ce. Závaž­né téma psy­chic­ké­ho zdra­ví, o němž se s dět­mi nemu­sí zrov­na snad­no hovo­řit. Ale hlav­ně čti­vý pří­běh. Ne nadar­mo byla vyhlá­še­na nej­lep­ší švéd­skou kni­hou pro děti a mlá­dež roku 2020. A není to jen soud aka­de­mi­ků. Až po téhle kníž­ce vaše rato­lest sama sáh­ne, věř­te její intu­i­ci, i kdy­by tře­ba vám osob­ně kníž­ka při­pa­da­la moc tem­ná. Pro­to­že ono to na svě­tě váž­ně není jen růžové…
Pav­la Nejed­lá, redak­tor­ka lite­ra­tu­ry pro děti a mládež

ČESKÁ KNIŽNICE

Josef Václav Sládek — Má Amerika

Je léto 1868, tři­a­dva­ce­ti­le­tý J. V. Slá­dek dokon­ču­je svá stu­dia a roz­mýš­lí, co dál. Domů do Zbi­ro­ha nemů­že, pro­to­že se roz­há­dal s rodi­či. Ženit se nemů­že, pro­to­že nemá pení­ze. Navíc se o jeho umě­lec­ké akti­vi­ty začí­ná nebez­peč­ně zají­mat rakous­ká poli­cie. A tak se vydá­vá, stej­ně jako tisí­ce a tisí­ce jiných, za štěs­tím do Spo­je­ných stá­tů… Už jste vidě­li indi­án­ský hřbi­tov? Víte, co má spo­leč­né­ho chřes­týš s migré­nou a po čem voní zapá­le­né mosky­to­vé dře­vo? Zkou­še­li jste chy­tit v pré­rii živou taran­tu­li? A tuší­te, jaké lahůd­ky vám naser­ví­ru­jí k veče­ři texaští far­má­ři? Domní­vám se, že Slád­ko­vy pří­ho­dy sto­jí za pře­čte­ní i dnes.
Pet­ra Heso­vá, redak­tor­ka Čes­ké knižnice