Ve vaší nové knize se objevují aktuální témata — covid a válka na Ukrajině. Propsala se do příběhu postupně, nebo byla pro vás důležitá od začátku a věděl jste, že zde budou hrát podstatnou roli?
Domnívám se, že zločin je vždy v nějaké míře produktem doby a konkrétního společenského nastavení. Všechny mé knihy jsou vždy konkrétně časově ukotvené, tudíž když píšu detektivku ze současnosti, nemůžu se tvářit, že žijeme v líbezném bezčasí. Takže od samého začátku jsem věděl, že společenský kontext, ve kterém se román odehrává, tedy doba po covidu, válka, svět plný vyšinutých konspiračních teorií, budou v mém příběhu hrát důležitou roli jako něco, co postavy formuje.
V románu se právě mechanismus konspiračních teorií detailně rozebírá. Jak fungují a jak snadno jim podlehneme. Nedá mi to se nezeptat — co vy a konspirační teorie?
Fascinují mě. Zejména mechanismus jejich vzniku. A taky mentalita lidí, kteří jim věří. Viděl jsem video, v němž zastánci ploché Země přesvědčovali kosmonauta Remka, že ve skutečnosti Zemi neobletěl, ale jen podlehl vizuálnímu klamu. Ta odhodlanost a přesvědčení o vlastní velké pravdě by byly hodné obdivu, kdyby to celé nebylo tak idiotské. Nebo jiný příklad. Mám jednoho známého, je to vzdělaný a inteligentní člověk, který rád přemýšlí o světě, a ten mi jednou říkal: „Nepřijde ti divný, že od roku 1972 už nikdy nikdo nepřistál na Měsíci? Jestli to nebude tím, že ono to vlastně nejde a Američani tam nikdy nebyli?“ A už jsme na cestě ke konspirační teorii. Motivace lidí k tomu, aby konspirace vytvářeli a šířili, je nesmírně barvitá a mnohotvará a zahrnuje nejen prostou hloupost, ale také touhu být vidět a slyšet, škodit. A také jsou výsledkem toho, že někteří odmítají jednoduchá vysvětlení složitých věcí.
Komisařka Výrová už aktivně nevyšetřuje. Učí na vysoké škole. Bude ještě pokračovat ve vyšetřování, nebo v knize Žádné dobré zprávy vyřešila svůj poslední případ?
Byl bych nerad, aby se z Marie Výrové stala druhá slečna Marplová nebo Jessica Fletcherová, tedy taková ta skotačivá bábinka, co sbírá drby a řeší záhady, takže když jsem psal Žádné dobré zprávy, říkal jsem si, že bude dobré tuto postavu zavčas opustit, aby se z ní nestala parodie sebe samé. Jenže pak přišel nápad na další případ… Takže možná — nejspíš — asi — se v budoucnu minimálně ještě jedné knihy čtenáři dočkají.
To se moc těšíme! Prozradíte nám alespoň v náznacích, kam bude příběh směřovat?
Zatím mám jen takové obrysy nápadu — a už se mi několikrát stalo, že výsledek se nakonec původní myšlence hodně vzdálil. Takže neprozradím ani náznaky.
Kdo je vedle komisařky Výrové (předpokládám, že nejoblíbenější je právě ona) vaše nejoblíbenější postava?
To se román od románu mění. V aktuální knize to bude psí hrdinka — fenka, kterou si Marie pořídí a kterou jsem vytvořil podle svého vlastního psa. A pak taky Lenka Nová. Kapitoly s ní mě velmi bavily psát — až natolik, že jsem si řekl, že by její příběh stál za dovyprávění. Lenku v závěru románu opustíme ve velmi dramatickém okamžiku, čtenáři vědí, že se během následujících minut stane obětí zločinu, a já měl pocit, že by si tahle hrdinka zasloužila happy end, byť třeba až za horizontem románu. Takže snad mohu prozradit, že Žádné dobré zprávy dostanou svůj spin-off s Lenkou jako hlavní hrdinkou.
Mohli bychom se tedy jednou dočkat i nové série s Lenkou Novou?
Musím se přiznat, že mě to taky napadlo, vlastně už jen proto, že — jak už jsem řekl — nechci z Marie udělat Jessicu Fletcherovou. Lenku v nové knize přesouvám do úplně nového prostředí a musím teprve zjistit, jak moc se tam zabydlí a co s ní bude dál.
U detektivního žánru je nejtěžší vybudovat napětí a vzbudit zvědavost. Touha po odhalení vraha nutí čtenáře hltat stránky. Když začínáte psát, víte dopředu celou osnovu — kdo je oběť, vrah a kdo je do čeho zapleten? Nebo se některé souvislosti vyjevují postupně?
Hlavní téma vím. Prostředí, typ zločinu i motivaci pachatele. Ale spoustu nápadů dostanu až při psaní, řadu detailů promýšlím až při psaní konkrétních pasáží a to mě pak může zavést jinam, než jsem původně zamýšlel. Na psaní mě těší ta otevřenost, to nekonečné pole možností, to, že nikdy nevím, kam přesně mě příběh zavede. Mít dopředu stanovenou pevnou osnovu a pak jen zaplňovat jednotlivá políčka románové křížovky, to by mě snad ani nebavilo.
Kdo je vaším nejoblíbenějším autorem detektivek?
Colin Dexter. Josef Škvorecký. A z těch současných Cara Hunterová a Kate Atkinsonová. Každý píše trochu jinak, ale všichni dosáhli určité dokonalosti, kterou jim závidím.
Tvář komisařky Výrové mám již neodmyslitelně spjatou s herečkou Klárou Melíškovou. Můžeme se po filmových zpracováních vašich románů (Případ pro exorcistu, Modré stíny, Ještě není konec a Pět mrtvých psů) těšit i na další filmovou podobu vaší knihy?
Scénář k minisérii Nejhorší obavy je už snad tři roky napsaný. A někde leží. Spekulovat, jestli za tím, že se dosud nezačalo natáčet, ačkoliv předchozí série trhaly rekordy ve sledovanosti, je jen nedostatek peněz, anebo něco jiného, to už by zavánělo vytvářením konspiračních teorií.
