Petra Soukupová dlouhodobě analyzuje drobné lidské vztahy, každodenní dialogy, přetlačování v párech i dynamiku rodin. Po románech Věci, na které nastal čas a Nikdo není sám vrací do hry hrdinku Martu, kolem níž vystavěla v roce 2011 dramatický příběh o nečekaném těhotenství. Její Marta je dávno dospělá, žije ve vztahu s otcem dvou dospívajících dětí, má dobrou práci – ale přesto jí něco chybí. Sama by to možná ani tak neřekla, ke štěstí jí stačí málo. Místo na společnou rodinnou dovolenou se vydává sama na pouť do Santiaga, během které se noří do sebe, do historie svých vztahů a ohledává téma, které kolem ní neustále krouží: Marta nechce mít děti. A všichni ostatní jsou si jistí tím, že by je mít měla.
„Většina lidí děti prostě má, protože se to tak dělá. A pak mají pocit, že o nic jiného v životě nejde. V poslední době se objevují hlasy, že je legitimní nemít děti a že člověk tak není míň člověkem. Ale když říkám člověk, myslím spíš ženy. Protože pro ženy je to přece ten jediný smysl života, k čemu jsou holky na světě, jak píše muž v klasické básni. Muže, kteří se rozhodnou nemít děti, nikdo moc neřeší. Tlak společnosti na to mít děti, když je vám přes třicet a jste žena, je extrémní, a mně se to moc nelíbí,“ vysvětluje autorka hlavní motiv svého románu.
Ona sama si pouť do Santiaga vyzkoušela, přestože si je jistá, že být sama se sebou je možné, i když se vypravíte třeba do Brd, nemusí jít nutně o dalekou mnohadenní pouť v cizí zemi. „Od Santiaga očekáváte něco zvláštního, průlomového. Přitom je to vlastně snadné řešení, jít do Santiaga. Spíte v ubytovnách, jíte v restauracích, cesta je jasně značená. Nechci ale, aby to znělo tak, že pouť do Santiaga zavrhuju, to vůbec ne, každá cesta může být cíl. Cesta do Santiaga člověku život nezmění. I když může pomoct,“ vysvětluje Soukupová.
Rozhodnutí nemít děti je v naší společnosti legitimní, pokud je vám dvacet nebo o pět víc, jakmile se ale přehoupne třicítka, tlak okolí sílí. Kniha Marta děti nechce tenhle tlak zkoumá z perspektivy Martiných blízkých, příbuzných i přátel: „Hranice mezi tím, co člověk vědomě chce a co si naopak nechá diktovat, je hrozně tenká a často se nedá dobře rozeznat. Marta je ztracená v životě, ale o téhle jediné věci má jasno. Prostě ví, že děti nechce. V mnoha věcech jasno nemá. Neví, co se sebou v práci, v partnerství. Ale je si jistá, že nechce mít děti. Snaha, aby tohle její rozhodnutí ostatní respektovali, to je motiv celé knihy. Marta nezapochybuje. Ale pochybuje hodně lidí kolem ní,“ dodává autorka. Někteří lidé kolem Marty si řeší prázdno ve vztahu tím, že mají děti, děti jako pokus o záchranu vztahu. Někdo doufá, že příchod dítěte to změní, ale to se obvykle nestane. „Dítě naopak problémy umocní. Když není stabilní vztah před dětmi, ve většině případů se po příchodu dětí ten vztah rozpadne. Děti nemůžou vztah zlepšit nebo opravit. Takovou moc nemají,“ vysvětluje Soukupová.
Marta děti nechce je v pořadí už třináctou knihou Petry Soukupové, autorka získala několik prestižních ocenění a každá její kniha je bestsellerem, v součtu jich prodala už přes čtvrt milionu.