Petr Fan­tys (1967) je uči­tel a pře­kla­da­tel. Vystu­do­val ang­lis­ti­ku a bohe­mis­ti­ku na Uni­ver­zi­tě Kar­lo­vě. Pra­co­val jako zahra­nič­ní a lite­rár­ní redak­tor v dení­ku Slo­vo a Lido­vé novi­ny. Z ang­lič­ti­ny pře­lo­žil na tři­cet belet­ris­tic­kých titu­lů a knih z oblas­ti spo­le­čen­ských věd. Rov­něž se věnu­je pře­kla­dům fil­mů. Sou­stav­ně pře­klá­dá díla brit­ské­ho pro­za­i­ka Juli­a­na Barnese.

Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?

Asi bych měl říct „skvě­lý text, kte­rý vás povzbu­zu­je ke skvě­lým pře­kla­da­tel­ským výko­nům“, ale co si bude­me nalhá­vat, vždyc­ky to tak není. Pře­klad i těch nej­vysně­něj­ších tex­tů občas nebý­vá nic jiné­ho než poma­lá dři­na (ale­spoň v mém pří­pa­dě). Při pře­klá­dá­ní mi někdy pomá­há roz­pty­lo­vá­ní, nebo spíš jiná čin­nost, hlav­ně když se na něčem zase­ká­vám. Ale mlu­ví­me-li o sku­teč­ných „povzbu­zo­vá­cích“, je to roz­hod­ně káva (po ránu) a „urči­té množ­ství“ alko­ho­lu (v pozd­ních večer­ních hodi­nách), zvlášť pokud se blí­ží ter­mín odevzdání.

Co vám překládání dalo a co vám vzalo?

„Vza­lo“ mi spous­tu času, kte­rý mi zase v urči­té for­mě vrá­ti­lo. Asi nikdo se do cizí­ho tex­tu nepo­no­ří důklad­ně­ji než jeho pře­kla­da­tel (i když uzná­vám, že ten ponor je občas tak důklad­ný, že může být i zavá­dě­jí­cí). Pře­klá­dá­ní člo­vě­ka neu­stá­le nutí hle­dat, vzdě­lá­vat se, uva­žo­vat o jazy­ce ve všech jeho rovi­nách. Je to inspi­ra­ce k dal­ší čet­bě, k tomu, aby se člo­věk vydá­val i do obo­rů, ve kte­rých se tolik neo­ri­en­tu­je (v mém pří­pa­dě to v posled­ní době byly kon­zul­ta­ce v oblas­ti pato­lo­gie či jis­tých sexu­ál­ních prak­tik). Člo­vě­ku toho zkrát­ka pře­klad dává spoustu.

Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem?

Vtip­ná his­tor­ka to není, ale když jsem začí­nal, tak mi jeden redak­tor „pro­škr­tal“ asi tak osm­de­sát pro­cent tex­tu a navr­hl jiné mož­nos­ti. Nejdřív jsem pocho­pi­tel­ně zuřil, pak jsem však začal všech­no zno­vu pro­mýš­let. Z jeho návrhů jsem toho mno­ho nepři­jal, ale text jsem výraz­ně změ­nil a mys­lím si, že k lep­ší­mu. Od té doby mám rád „drs­né“ redak­to­ry. Uleh­ču­jí vám vaši trýzni­vou pře­kla­da­tel­skou samotu.

Na čem zrovna pracujete?

Na pře­kla­du posled­ní­ho romá­nu Juli­a­na Bar­ne­se Eli­za­be­th Finch.

Jaký překlad z Hosta doporučujete?

Mám moc rád kni­hy Olgy Tokar­c­zu­ko­vé, zvlášť samo­zřej­mě Kni­hy Jaku­bo­vy nebo Běgu­ny. Pře­kla­da­tel­sky mě zau­jal román Jacka Duka­je Led.