Petr Štádler (1980) je překladatel z angličtiny a francouzštiny a příležitostný redaktor a korektor. Vystudoval obory anglistika a amerikanistika — český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a soudobé dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po tříletém působení v Beneluxu pracuje od roku 2009 na volné noze a zaměřuje se na beletrii, včetně literatury pro děti, filmové titulky a dabingový překlad.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Žádný hmatatelný povzbuzovák myslím nemám, takže se snad jen snažím trochu variovat místo „výkonu práce“, ale daří se mi to se střídavými úspěchy; nejčastěji se stejně přesunu jen pár metrů bytem do svého pracovního kouta, je to přece jen většinou nejpraktičtější. Jediným povzbuzovákem tak bývá správný výběr titulu — přiznám se, že v posledních letech mě hodně vyčerpal překlad Fitzgeraldova románu Něžná je noc a Dickensových Vánočních příběhů, takže momentálně mi nejvíc svědčí knížky pro děti, zvlášť pokud jsou hravé a kreativní. Mám pocit, že jistým tvůrčím duchem oplývám, takže ačkoliv mě takové překlady stojí minimální úsilí — nebo možná právě proto —, s výsledkem bývám obvykle spokojen a ohlasy čtenářů, které se mi donesou, bývají taky poměrně pochvalné.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Překládání mě určitě naučilo hlubokému ponoru do textu a pomalému, hloubavému čtení, protože tam, kde může mít čtenářova mysl tendenci ubíhat po řádkách dál, musí mysl poctivého překladatele kutat, šmátrat po významu a obrábět slova do dokonalého tvaru. Na konkrétní rovině mě seznámilo s velmi zajímavou nigerijskou spisovatelkou, jejíž témata mi dala nahlédnout do zcela nových, geograficky i identitně pro mě zcela neprobádaných světů. Její styl psaní mi navíc myslím celkem sedí, takže překládat její texty byla zároveň příjemná práce. Díky Hostu jsem dostal příležitost stát se v podstatě jejím dvorním překladatelem.
Vzalo mi naopak čas. V mladším věku mi to tolik nevadilo a byl jsem klasický „stachanovec“, jak je v našem oboru běžné, ale poslední dobou si — i s příchodem rodiny — začínám času vážit čím dál víc a vědomě se v beletristických překladech krotím; snažím se teď přijímat jen takové texty, na nichž pracovat bude čirá radost a které mi nezablokují všechny ostatní aspekty života.
Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Drobných neúspěchů bude možná víc, ten největší se ale datuje do mých už docela dávných překladatelských začátků, kdy jsem se zaučoval na překladech konzumních thrillerů. Pracoval jsem tehdy zároveň jako překladatel v Evropském parlamentu a zjevně jsem dost načichl byrokratickým jazykem unijních textů. Souběžně jsem ovšem překládal i knihu, zároveň jsem byl při plném úvazku v časovém presu, a tak mi poněkud uniklo, že i výsledný text krváku zní tak trochu jako evropská směrnice. Naštěstí jsem měl kvalitní redaktorku, která nade mnou nezlomila hůl — možná i proto, že byla obeznámena se solidní úrovní mých předchozích „výkonů“ —, a společnými silami jsme překlad vrátili do kýžených mantinelů. Posléze jsme z vlastní vůle spolupracovali na mnoha dalších textech a vztahy máme dodnes velmi přátelské.
Na čem zrovna pracujete?
Sešlo se mi teď opravdu hodně mimoliterárních aktivit, takže si od dlouhých překladů beletrie dávám výraznou letní pauzu. Aktuálně tak vytvářím dabing a titulky k novému francouzskému filmu Envole-moi, česky Dej mi křídla.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Vzhlížím k erudici a preciznosti Petry Johany Poncarové v jejím překladu knihy Svět ve slovech a přál bych si nahlédnout do překladů Romana Tilcera, jelikož o něm neustále kolují slova chvály v takové míře, že už to nebude náhoda, ale jeho specializace není úplně moje parketa a nepřečtených knížek v knihovně a na nočním stolku se mi vrší haldy, takže jsem zatím ještě nedospěl do správného rozpoložení. V podstatě totéž platí o znamenitém Pavlu Bakičovi, jehož kvality znám z příležitostné spolupráce, oceňované překlady mého někdejšího redaktora Vráti Kadlece zase čekají na to, až bude dcera starší. S oblibou si ale před spaním čteme překlady Rity Kindlerové o tukoních a jedličkách.
