Vratislav Kadlec (1981) pochází z Hořovic, překládá z angličtiny, řadu let také působil jako redaktor a k tomu se snaží najít si čas na psaní vlastních textů. Shodou okolností se zavedl především jako překladatel knížek pro děti, za což byl čtyřikrát nominován na Zlatou stuhu: dvakrát nominaci proměnil, a to u překladů knih Cirkus zlodějů a tombola zkázy a Král Vrkú. V roce 2020 vydal sbírku povídek Hranice lesa, za niž získal Magnesii Literu pro objev roku. Nedávno se přestěhoval do Litoměřic a zamiloval se do luk na Lysé hoře.
Foto © Petr Machan
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Ideální samozřejmě je, pokud je takovým povzbuzovákem přímo překládaný text. Tedy pokud jde o dobře napsanou knížku, která mi stylově sedne a je natolik zábavná, že mě sama táhne vpřed a snadno se přenesu i přes zapeklitější místa. Jinak se ovšem dopuju hlavně zeleným a polozeleným čajem — ten podle mě funguje lépe a jaksi plynuleji než kafe. Na odblokování si občas dovolím i dvoudecku vína, ale právě jen jedinou dvoudecku, s dalšími deckami pak už výkonnost rapidně klesá. Když se mi práce doma u stolu nedaří, jako restart někdy poslouží změna místa, takže teď například nacházím útočiště na zahrádce litoměřické čajovny Hóra. A konečně pokud řeším třeba nějakou zapeklitou slovní hříčku, což se u dětských knížek, které hojně překládám, stává dost často, pomůže i procházka — za chůze se mi podobné věci promýšlejí lépe než vsedě.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Dalo mi spoustu radosti ze skvělých knížek a tvůrčí práce, uspokojení z nadšených čtenářských reakcí a možnost být tak trochu svým vlastním šéfem, i když to možná není vždycky jen výhoda, protože jako manažer vlastního času mám značné limity. Právě čas je asi to, co mi překládání vzalo nejvíc. Ale zkouším na tom trochu zapracovat…
Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Pár hloupých chyb, které šly většinou na vrub mé roztržitosti, by se asi našlo. Tak třeba u jedné čtyřdílné dětské série jsem první díl překládal z pracovního PDFka dřív, než kniha vyšla v originále. Autorka pak ve finální verzi provedla několik téměř nepatrných změn a jedna z nich spočívala v tom, že z nějakého záhadného důvodu, snad kvůli genderové vyrovnanosti, změnila pohlaví jedné vedlejší postavy — šlo o maličkého skřítka a v originále se změna projevila v podstatě jen přidáním dvou písmen v celé knize: na dvou místech zkrátka autorka nahradila zájmeno he zájmenem she. Bohužel jsem si toho všiml až při překládání druhého dílu, a protože v češtině se na rozdíl od angličtiny gramatický rod projevuje docela výrazně, příslušnému skřítkovi už v celé sérii zůstal rod mužský.
A snad bych to ani neměl přiznávat, ale u jedné delší knížky, kterou jsem překládal trochu ve spěchu, mi vypadly dva odstavce textu. Děj se bez nich obešel, takže si toho doteď nikdo nevšiml — já sám jsem to zjistil až po vydání úplnou náhodou. Mám je přeložené v šuplíku a slibuju, že jestli knížka někdy znovu vyjde, doplním je tam…
Na čem zrovna pracujete?
Teď zrovna trochu odpočívám u překladu dvou úplně kratičkých dětských knížek. Jsou o dvou kamarádech, Zajícovi a Pásovci, a jde o takovou lehce psanou sérii příhod malých zvířátek z jednoho velkého lesa… K tomu pročítám sazbu další dětské knihy, která by měla vyjít v Hostu: jmenuje se Hubert a Kromobyčejná Miri a vypráví dojemný, velmi citlivě a přitom s vtipem podaný příběh malé Miriam, které se stýská po tátovi a která se rozhodne nacvičit pantomimické představení, aby tátu přesvědčila, že si ji má s sebou odvést k cirkusu. No, a za pár dní se musím vrhnout na první díl další fantasy série pro mladší čtenáře, pro kterou ještě nemám vymyšlený český název…
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Aktuálně mě odvádí od práce děsivě tlustý román Led polského spisovatele Jacka Dukaje v překladu Michaela Alexy a Michaly Benešové. Ačkoliv si někdy říkám, že knihy delší než tři sta normostran by se měly v zájmu fyzického a duševního zdraví překladatelů zakázat, a vím, že ani tahle bichle, která jich má asi třikrát tolik, se nepřekládala právě lehce, jako čtenář jsem rozhodně rád, že se nakonec vyvalila na světlo světa. Navíc mám občas trochu dojem, že my, překladatelé z angličtiny, zaplavujeme trh na úkor kolegů, kteří se věnují jiným jazykům, takže jsem vděčný za všechny vydané tituly, jež tuhle disproporci napravují. Vzhledem k rozsahu mi asi bude ještě chvilku trvat, než celý Led přelouskám, ovšem zatím na mě působí jako úžasně imaginativní, vynalézavě napsaný, filozofující a přitom napínavý, a navíc skvěle přeložený text. Příběh se odehrává v alternativní historii dvacátých let dvacátého století, kde Varšava dosud patří k carskému Rusku a světem se zvolna šíří záhadné ledové organismy, které dokážou čtenáře přimrazit do křesla na dlouhé hodiny.
