Dagmar Heeg (1982) vystudovala slovenistiku a srovnávací slavistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Během studia absolvovala dva studijní semestry ve Švýcarsku (na univerzitě v Bernu a v Curychu) a tři semestry ve Slovinsku (na filozofické fakultě v Lublani). Po státnicích působila osm let jako vědecká asistentka na katedře slavistiky univerzity v Salcburku a vedle toho se věnovala odborným a marketingovým překladům z němčiny a slovinštiny. Vítr ji nakonec zavál do Německa, kde se do překládání ponořila naplno. V posledních čtyřech letech se pozvolna etabluje i v oblasti knižních překladů, zatím především v populárně-naučné literatuře a beletrii pro děti, ale ráda by své obzory coby knižní překladatelka postupně rozšířila i o jiné žánry.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Těším se na prima pocit, kdy mi domů přijdou autorské výtisky přeložené knihy nebo kdy svůj překlad uvidím ve výkladní skříni knihkupectví. Po letech dřiny, kdy nad některými komerčními texty nechávám duši, jenže kromě spokojeného zákazníka se nikdy nikdo nedozví, že vypilovaná česká verze je z mého pera, mi fyzický výtisk přeložené knihy dopřává pocit jakéhosi sebeuspokojení. Je to docela paradox, protože literární překladatel je v podstatě neviditelná osoba, ale pořád je viditelnější než třeba překladatel katalogu klavírů nebo vícejazyčných popisků v muzeu. Snad se jednou dočkám doby, kdy se situace na českém knižním trhu vyvine tak, že literární překlad bude náležitě finančně ohodnocen a jako povzbuzovák bude fungovat třeba i vidina tučného honoráře.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Mám dvě libůstky, které překládání plnou měrou uspokojuje: bažím po zajímavých informacích a ráda se nimrám v jazykových jevech. To první si hojně dopřávám při překladech odborných textů a populárně-naučné literatury (jen mě mrzí, že nejsem schopná všechny ty informace dlouhodobě udržet v hlavě), jazykové výzvy zdolávám zase hlavně při kreativních překladech. Překládání mi toho tedy dalo hodně, jelikož ale nejsem typický překladatel-introvert, občas mi vyloženě chybí kontakt s lidmi a trocha toho pracovního adrenalinu. Kompenzuji si to občasným tlumočením a prezencí na knižních veletrzích.
Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem? Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Vtipné jsou překlepy, které člověk při překladu sem tam vyprodukuje a ve vlastním textu už je pak pro „autorskou slepotu“ sám nevidí (a jsou-li to existující slova, nepodtrhne mu je ani software při kontrole pravopisu). To se pak myslím jazykový redaktor mnohdy docela pobaví a já se řežu smíchy při zanášce redakčních úprav. Takhle už jsem do textu omylem propašovala „viry a baterie“, „spolčenost se sádlem v centru Berlína“, „tebe se to taky hýká“, „skřípla si prs ve dveřích“, „mají nohaté zkušenosti“, „vypadala jako její dojnice“ a v posledním překladu pro Host jsem si těsně před odevzdáním do redakce vychytala překlep „hosté horské chaty na sobě mívali propocená trika, turistické kalhoty a ponorky“. Po několika hodinách soustavné práce na počítači (někdy i vlivem nesoustavné práce uměle přerušované výskytem potomků v domácnosti) upadá pozornost a člověk nějaké ty chyby naseká, ale většinou jsou to drobnosti. Zrovna včera jsem v pozdních večerních hodinách komunikovala přes Messenger s odbornou redaktorkou ohledně překladu jedné faktografické knihy a napsala jí, že ta „budlikace má 180 stran“. Naštěstí jsem to takto „nebudlikovala“ v tištěném textu. Za vychytání všech takových překlepů, jazykových, gramatických a významových přehmatů a stylistických krkolomností jsem nesmírně vděčná pozorným jazykovým redaktorům.
Na čem zrovna pracujete?
Minulý týden jsem do redakce Hosta odevzdala překlad druhého dílu německé kriminální série o všímavém vraždění z pera Karstena Dusseho — tentokrát bude mít seberealizační choutky Björnovo vnitřní dítě a skončí to, jak jinak než vraždou. Teď jsem se vrhla znovu na překlad publikace o německé historii Teplic nad Metují — to je takový můj překlad na pokračování, podobně jako jiné projekty týkající se Broumovska a jeho původních obyvatel.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Loni mě pohltila sága Osmý život (pro Brilku) německy píšící gruzínské spisovatelky Nino Haratischwiliové v překladu Michaely Škultéty, ale abychom si štafetový kolík nepředávali v německojazyčném sportovně-překladatelském družstvu, sáhnu po Ptačím domku Evy Meijerové, který pro Host z nizozemštiny přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. Je to románová biografie se spoustou subtilních momentů z ptačího a lidského života. Vymyká se literární všednodennosti, a přitom pojednává o úplně všednodenních momentech uchopených tak trochu jinak.
