Lin­da Kap­ro­vá (*1982) vystu­do­va­la švéd­šti­nu a transla­to­lo­gii na FF UK v Pra­ze. Věnu­je se pře­kla­dům z ang­lič­ti­ny i švéd­šti­ny, a to zejmé­na detek­tiv­ní­mu žán­ru, ale také lite­ra­tu­ře fak­tu. V roce 2007 zís­ka­la čest­né uzná­ní na III. roč­ní­ku pře­kla­da­tel­ské sou­tě­že na Filo­zo­fic­ké fakul­tě Ost­rav­ské uni­ver­zi­ty a od roku 2013 půso­bí též jako soud­ní pře­kla­da­tel­ka a tlumočnice.

Jaký je váš nej­ob­lí­be­něj­ší povzbu­zo­vák při překládání?

Kéž by to byla hop­sin­ko­vá šťá­va nebo kafe! Já bohu­žel jez­dím na ter­mín ode­vzdá­ní pře­kla­du. Byla bych rad­ši, aby mě ráno z poste­le tahal tře­ba něja­ký ten roz­to­mi­lý čtyř­no­hý nebo dvou­no­hý člen domác­nos­ti, co mu kru­čí v bři­še nebo má nohy kří­žem, než aby mi po hla­vě ve čty­ři ráno tan­co­val Ter­mín. Roz­to­mi­lý není ani tro­chu, ale člen domác­nos­ti to naneštěs­tí je, dokud není takří­ka­jíc „po něm“. To pak člo­věk rad­ši pře­klá­dá, co to jde, jen aby ho už Ter­mín nechal spát.

Co vám pře­klá­dá­ní dalo a co vám vzalo?

Co mi pře­klá­dá­ní vza­lo, vím napros­to přes­ně! Fyzic­kou kon­di­ci a zdra­vá záda. Ale ne. Vím, že bych z toho nemě­la vinit prá­ci. Nikdo mi pocho­pi­tel­ně nebrá­ní se kaž­dou hodi­nu zved­nout a zacvi­čit si. Je ale pře­ce jen jed­no­duš­ší docí­lit něja­ké­ho pohy­bu, když se člo­věk za pra­cí někam pře­mis­ťu­je, než když se na pra­co­viš­tě sta­čí pře­klo­pit z postele.

A co mi dalo? Neu­vě­ři­tel­ně pes­trou náplň prá­ce, kte­rá člo­vě­ka zave­de do míst, kam by ho nena­padlo ani nakouk­nout, tře­ba už jen pro­to, že by se o nich nedo­zvě­děl. Nahléd­ne­te pod ruku sou­čas­ným fran­couz­ským vina­řům a zjis­tí­te, jak v chu­ti doci­lu­jí vanil­ko­vých tónů, pro­ces­tu­je­te Vněj­ší Hebri­dy a nepro­mok­ne­te při tom na kůži a večer u piva si může­te ješ­tě před kama­rá­dy zaper­lit svý­mi zna­lost­mi o bedlobytkách.

Máte něja­kou vtip­nou his­tor­ku o spo­lu­prá­ci s redak­to­rem? / Co se vám při pře­kla­du nej­víc nepovedlo?

Já jsem zatím měla sko­ro vždyc­ky štěs­tí na úpl­ně skvě­lé redak­to­ry, kte­ří mě před nepo­ve­de­ný­mi pře­kla­dy udat­ně brá­ni­li, někdy mně navzdo­ry. Tak­že jest­li se mi něco hod­ně nepo­ved­lo, žiju v bla­že­né nevě­do­mos­ti. Mám hrů­zu nahlí­žet do vlast­ních pře­kla­dů prá­vě pro­to, že by tam na mě moh­lo něco tako­vé­ho vybafnout.

Ovšem čas od času se při pře­klá­dá­ní dosta­ví nepo­cho­pi­tel­ný zkrat a vy slo­vo v ori­gi­ná­lu v hla­vě zamě­ní­te za jiné. Úna­va umí udě­lat svo­je a mozek je zálud­ný čaro­děj, kte­rý doká­že smy­sl vykon­stru­o­vat i z nesmys­lu. Jed­nou jsem si takhle suve­rén­ně splet­la „hard hat“ (ang­lic­ky hel­ma) a „top hat“ (ang­lic­ky cylin­dr). Smá­la jsem se a záro­veň jsem nepře­stá­va­la v duchu děko­vat redak­tor­ce, kte­rá mě zachrá­ni­la před vel­ko­le­pou ostu­dou. Auto­ro­vy posta­vy v mém pře­kla­du totiž pro­chá­ze­ly sta­ve­niš­těm v cylin­drech a můj mozek byl s tako­vým obra­zem zce­la spo­ko­je­ný, pro­to­že se jed­na­lo o rekon­struk­ci sta­veb z vik­to­ri­án­ských dob. Při­pa­da­lo mi zce­la pří­pad­né, aby v tak cha­risma­tic­kých pro­sto­rách návštěv­ní­ci dba­li na odpo­ví­da­jí­cí styl. Tím­to posí­lám všem svým dosa­vad­ním redak­tor­kám upřím­ný a nehy­nou­cí dík!

Na čem zrov­na pracujete?

Na kníž­ce, za kte­rou jsem hlu­bo­ce vděč­ná, že mi vstou­pi­la do živo­ta. Je to debut švéd­ské autor­ky Lisy Rid­zé­no­vé, kte­rý se bude čes­ky jme­no­vat Jeřá­bi táh­nou na jih. K její­mu napsá­ní ji inspi­ro­val nález pra­cov­ní­ho dení­ku pečo­va­tel­ské služ­by, kte­rá se sta­ra­la o její­ho dědeč­ka na sklon­ku jeho živo­ta. Někdy mě bod­ne u srd­ce při myš­len­ce, že kdy­bych tohle sever­sky neor­na­men­tál­ní vyprá­vě­ní o závě­ru jed­no­ho osu­du pře­čet­la před dva­ce­ti lety, moje setká­ní s babič­kou by nej­spíš vypa­da­la jinak.

Jakou kni­hu z Hos­ta doporučujete?

U nás doma teď panu­je jed­no­hlas­né nad­še­ní z vyprá­vě­ní Pet­ry Sou­ku­po­vé o „div­ných dětech“ (Klub div­ných dětí a Div­né děti a smut­ná kočka). Musí­me se hod­ně kro­tit, abychom ale­spoň dru­hou kníž­ku při večer­ních čte­ních před spa­ním nezhlt­li moc rych­le a chví­li nám (na roz­díl od té prv­ní) vydržela!