Romana Bičíková (1986) vystudovala překladatelství a tlumočnictví na FF UK v Praze, překládá a tlumočí z angličtiny a španělštiny. Nejradši se věnuje dětské literatuře a beletrii pro mládež, ale nebrání se ani literatuře faktu, pro Host převedla do češtiny mimo jiné už několik knih o fotbale. Čtenáři ji mohou znát díky překladům YA románů Holly Bourneové, komiksu Srdcerváči nebo série Fotbaláci. Španělsky se naučila v Mexiku, proto jí bylo velmi blízké prostředí románu Šepot včel od Sofie Segovia. Od této autorky brzy vyjde v jejím překladu další kniha s názvem Jantarové slzy.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Upřímně — a tohle nejspíš platí pro řadu překladatelů a překladatelek — úplně největší povzbuzovák je neúprosně se blížící termín odevzdání. Ale jinak jsem v tomhle spíš tradicionalistka, vystačím si s velkým hrnkem zeleného čaje dopoledne a kafem odpoledne, a když je krize největší, přijdou na řadu bonbony Vexta (toto není v žádném případě product placement, opravdu je mám úplně nejradši). A pokud musím překládat pozdě do noci (což se stává), zapálím si vonnou svíčku s nějakou povzbudivou vůní.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Jakožto introvert si nejvíc vážím toho, že se díky překládání můžu vídat s lidmi, jen když doopravdy chci. A jako typ „sova“, který předvádí nejlepší výkony spíš navečer, jsem ráda, že si můžu organizovat práci podle sebe a nemusím chodit na osmou někam do kanceláře (v osm ráno mi mozek ještě opravdu moc nefunguje, nejlepší inspiraci chytám až po osmé večer). A co mi překládání vzalo? Asi nebudu jediná, kdo odpoví, že možnost být nechutně bohatá — i já musím literární překlad „dotovat“ další prací okolo, mám štěstí, že se mi ho daří kombinovat s tlumočením, které mě taky baví. Uvidíme, jak dlouho ještě bude tento model „udržitelný“.
Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem? Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Skoro se mi chce neskromně říct, že se mi vždycky všechno povedlo, ale pravda je spíš taková, že nezdary a trapasy z paměti vytěsňuju, takže na žádný extra špek (nepočítám-li třeba přehlédnutou větu, omylem vynechaný odstavec — jednou mi vypadla i celá kapitola — nebo svůj celoživotní problém s mě/mně) si asi jen tak nevzpomenu. A co se spolupráce s redaktory týče, většinou nechávám v odevzdaném překladu poznámky v komentářích — věcné, doplňující, vysvětlující a tak. Ale často si do nich během překladu ještě píšu svoje vlastní povzdechy a postřehy, které pak při pročítání před odevzdáním dořeším a smažu. Jednou se mi ovšem podařilo svoje soukromé komentáře v textu nechat a redaktor se mohl potrhat smíchy. Od té doby redaktorům a redaktorkám občas zpestřuju práci tím, že jim do komentářů připisuju, co vtipného mě zrovna napadlo, různé projevy zoufalství nad autorovými podivnými libůstkami a tak dále. Zatím je to většinou pobavilo, tak snad je tím nezačnu štvát.
Na čem zrovna pracujete?
Právě teď se věnuju komiksu ze světa Fotbaláků, což je moje oblíbená fotbalová série pro mladší čtenáře od Roberta Santiaga. Komiksy obecně překládám ráda, protože představují zase trochu jinou výzvu než souvislý literární text — a právě různorodost překladatelské práce je jedna z věcí, která mě baví nejvíc. No a fotbal je moje druhá láska.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Mám moc ráda švédskou literaturu a těší mě, že ji Host vydává. Především bych vyzdvihla perfektně přeloženou sérii Velké století, kterou překládala Helena Matocha. A její překlad románu Tady byla Britt-Marie bude mít navždy čestné místo v mojí knihovničce.
