Než řeknete hody hody jsou převážně říkanky, byla to velká překladatelská výzva zachovat jejich rytmus i důvtip?
Vlastně ani ne, protože jsem se hned při prvním čtení originálu sama pobavila. Skoro se mi zdá, že největší překladatelskou výzvou jsou nepovedené předlohy. Pokud máte sami formulovat něco, čemu ani jako čtenář příliš nevěříte, a to nejen co do děje či zachycených myšlenek, ale zejména jazykově, stylisticky, jde to velmi těžko. Nezáživné, nevynalézavé, neslané nemastné výchozí texty jsou téměř za trest. Překladatel se v podstatě musí s textem ztotožnit, žít jím, aby ho dokázal zdařile zprostředkovat. Při vtipných verších pro děti vámi rytmus prostoupí a sám řešení napovídá, nebo alespoň odmítá ta, která do rytmu nezapadají. Mám dva syny, a když byli malí, básničky jsme si vytleskávali a oni dokázali poměrně spolehlivě doplňovat rýmy hned napoprvé. Pokud se řešení nezasměje sám překladatel, nemůže úsměv nebo smích čekat od čtenářů, malých ani velkých. Předškolním dětem samozřejmě předčítají rodiče, takže se musí bavit spolu. Díky tomu není potřeba dětské „čtenáře“ moc šetřit příliš jednoduchou slovní zásobou. Já sama jsem ráda klukům vysvětlovala, co znamenají složitější výrazy. U slova „zákruta“ se dá s prckem na klíně skvěle zatáčet, „ko-ko-kolektiv“ koktat — rozložila jsem si do nich výraz „Zickzackwege“, na význam a zvukovou podobu. Autorka taky používá cizí slova, proto klidně sáhnu po „konvoji“ a „špedici“. Němčina je plná vtipných složenin, než je ale krkolomně vytvářet, vyberu ty existující jako „domobrana“ nebo „zloduch“, a když už jsme u toho, v duchu originálu hledám co nejšťavnatější slovesa jako „kodrcat“, „šmejdit“, „zbaštit“.


Přicházelo to samo? Kolik času jste překladu musela věnovat?
Text Reginy Schwarzové mi v dané chvíli asi vyloženě sedl, byť jsem ho doslova vyseděla. Překládala jsem ho totiž v pomyslné kukani, na zadním sedadle cestou na dovolenou. Pohltil mě tak, že mi těch deset hodin uteklo jako nic — nemohla jsem nikam odbíhat, nikde na mě nečíhala žádná domácí práce. Akorát to vyšlo. Místo spolujezdce za mě vzal mladší syn a já mu s každou hotovou stránkou předala knížku, aby si přejel originál a pak sledoval ilustrace. Četla jsem mu svoje čmáranice ze sešitku a podle pohybu uší jsem viděla, jestli se usmívá. To byla milá, okamžitá a spolehlivá zpětná vazba.


Do jaké míry se řídíte ilustracemi, které daný text doplňují?
Obrázky jsou samozřejmě stěžejní. Překlad s nimi musí souhlasit a celostránkové ilustrace Iny Hattenhauerové jsou tak nabité vtípky, že přihrávají spoustu řešení. Knížku můžete vzít do ruky klidně podesáté a znovu objevíte nějakou novou drobnost. Tím dávají ilustrace překladateli volnou ruku, kterou se tvoří mnohem snáz. Když máte na výběr ze spousty zvířecích pomocníků při barvení vajíček a v jednom verši se objeví bahňáci, kteří zobákem dělají puntíky, protože to v němčině zní legračně, a mně se do rýmu hodí výraz zatáčka, kterýmžto vzorem přispívají šneci, sáhnu zkrátka po nich. Jsou v tom machři. Nebo když se divočák cpe vajíčky, místo aby je barvil, a evidentně si je pepří, připomenu zkrátka, že to dělají všichni vepři, a navíc se nabízí využít dvojsmyslu, takže si velikonoční „hodování“ vykládá jako příležitost k obžerství.
Přiměřeně věku předkládám svoje výtvory k redakci synům, i když už mě přerostli.
Jak to řešíte, když je „vtípek“ v obrázku prakticky nepřeložitelný?
Tak ho vychodím nebo vyžertuju. Některá řešení takzvaně „na první dobrou“ jsem musela oželet. Chtěla jsem šalamounsky naložit s jedním plakátkem ve slepičí vile. Stálo na něm „Goldenei“, což je vážně zapeklitá jazyková hříčka. Pohrává si s anglickým „Golden Eye“, v němčině zní totiž vajíčko stejně jako v angličtině oko. Na plakátu bylo vajíčko se slunečními brýlemi, a tak jsem chtěla utéct k módě a ke „Koko Chanel“. Eva Sedláčková mě ale upozornila, že pohled do hlavně kolem vajíčka je tak ikonický, že by to přece jen něco z Bonda chtělo. Pustila jsem si pro inspiraci videoklip s Tinou Turner a manžel si mě dobíral, jestli takhle pracuju. Když jsem mu problém předestřela, chvíli jsme na téma špičkovali, až mě napadlo, že 007 se dá nakreslit jako dvě vejce a sedmička.

U čeho jste se vy sama nejvíc zasmála?
U Malediv. To bylo taky nepřeložitelné. Na první stránce jsou směrovky „Ostern“, tedy Velikonoce, a „Western“. Takže jsem musela zachovat velikonoční tematiku, protiklady, směr a zároveň práci a odpočinek. No a nakonec jsem si řekla, že by si moderní slepice po vší dřině mohly klidně vyrazit na nějakou luxusní exotickou dovolenou. I když jsou tyhle pohanské zvyky proti křesťanskému zázraku Velké noci jenom malé divy…
Překládáte raději knihy pro děti, nebo beletrii pro dospělé?
Pro mě musí mít knížka vždycky náboj a nějakou přidanou hodnotu. Fajn je i střídání, takže po náročném delším románu se těším na aktivní odpočinek v podobě zdánlivě jednoduché knížky pro děti. Ani ty nejde překládat bez nasazení. Musí se vypíchnout vtip nebo přirozeně formulovat ich-forma, zachytit křehká poetika. Přiměřeně věku předkládám svoje výtvory k redakci synům, i když už mě přerostli. Teď abych tvorbu pro děti pomalu střádala pro vnoučata.


A nejdůležitější otázka na závěr: Pouštíte si u překládání píp hop, nebo dáváte přednost rockerháčům?
Já překládám zásadně bez hudby. Ale pokud to jde, beru si práci na zahradu, takže píp hop je přirozená kulisa, a protože bydlíme na venkově, dochází vlastně občas i na ty rockerháče.
Najdete všech 853 vajec a 325 kuřat? Knížku Než řeknete hody hody si můžete objednat s 15% slevou na hostbrno.cz.