Caroline Wahlová, absolventka studia germanistiky a německé literatury v Tübingenu a Berlíně, vtrhla na německý knižní trh s velkou pompou. Sotva třicetiletá rodačka z Mohuče, jež v roce 2022 přesídlila do východoněmeckého Rostocku, se se svým prvním románem okamžitě probojovala na výsluní současné německé literatury. Román 22 bazénů, který vyšel v dubnu roku 2023, se dlouhých třicet týdnů držel na seznamu bestsellerů časopisu Spiegel, vysloužil si nadšené přijetí literárních kritiků i čtenářů, získal několik významných literárních cen a do června roku 2024 se ho vytisklo 340 tisíc kusů, přičemž se už plánuje další dotisk.
Čím se tedy tato relativně útlá kniha, která by se dala označit za milostný příběh, vyjímá? Román napsaný v ich-formě se soustředí na postavu jménem Tilda, jež má ráda striktní režim. Studuje matematiku na univerzitě, přivydělává si na pokladně v supermarketu, každý den poctivě odplave 22 bazénů a večer se pro svou mladší sestru Idu snaží vykouzlit domácí pohodu, která v jejich rodině jinak zoufale schází. Tildina matka je totiž alkoholička, která se v lepším případě válí na pohovce a v tom horším má agresivní výbuchy vzteku. Tildin otec zmizel ze zorného pole už dávno a ten Idin není známý vůbec.
Pro Tildu je obtížné vybalancovat péči o svou mladší sestru a zároveň nezahodit vlastní budoucnost. Jakmile se na scéně objeví tajemný Viktor a Tilda dostane od svého profesora nabídku, která se neodmítá, věci se dají do pohybu a Tilda stojí takřka před neřešitelným rozhodnutím: Je správné, aby si začala budovat vlastní šťastnou budoucnost a tím svou mladší traumatizovanou sestru přesunula na druhou kolej?
Troufám si říct, že příběh sám o sobě není až tak výjimečný. Regály knihkupectví přetékají romány, které se hemží postavami bojujícími s těžkým osobním traumatem. Román 22 bazénů se však vymyká svým stylem. Text je napsaný mladistvým, syrovým, autentickým jazykem, který zaujme hned na prvních stránkách. Dobře ho vystihuje německé citoslovce zack zack — matematička Tilda při vyprávění o svém životě neztrácí čas kudrlinkami a poetickými metaforami, doslovně popisuje to, co cítí a vidí, a ráda převádí svět do číselných hodnot, jak ostatně dokládá i číslice v názvu knihy. Pokud se hlavní hrdinka někdy pokusí o básnický jazyk — v případě, že se její přesně nalinkovaný život otřese v základech —, používá obraty, které znějí záměrně trochu klopotně.
Pro mě jako překladatelku nebyl text příliš obtížný. Domnívám se, že se mi takřka okamžitě podařilo naladit na autorčin syrový styl. Musela jsem se však hlídat, abych text občas nepřikrášlovala, jsem zvyklá na poetičtější texty, a tak si dovedu představit, že by jazyk mohl být občas vzletnější — to by však nekorespondovalo s Tildiným racionálním pohledem na svět. Knihu jsem překládala téměř bez slovníku, jediné, co mi zabralo větší práci, bylo dohledávání německých potravin, které Tildě přejíždějí po pásu u pokladny — při poslední návštěvě Berlína jsem dokonce některé potraviny koupila a teď si je vychutnáváme spolu s rodinou. Třeba německou čokoládu Eszet, obdobu lískooříškové pomazánky, která se prodává v tuhých plátcích, na housce hezky křupe, a navíc má skvělou chuť.
A stejně příjemný pocit po sobě zanechává i kniha 22 bazénů. Ten, kdo si knihu přečte, se navíc může těšit na její volné pokračování Síla větru 17 plánované na příští rok, kde se dozví, kam Tildu, Idu i jejich matku osud zavane v následujících letech. Jsem ráda, že si nakladatelství Host vybralo pro překlad druhého autorčina románu opět mě.
